Senát schválil snížení červnové valorizace důchodů. Tím ale celý příběh nekončí. Na řadě je prezident a pak nejspíše Ústavní soud. Diskuse o valorizaci bude pokračovat, diskuse o důchodové reformě sotva začala.

Přesněji, diskuse s touto vládou. Úmyslně byla použita předložka „s“, protože musí běžet diskuse nejen odborná, ekonomická, ale také (a především) celospolečenská, respektive s politickou reprezentací celé společnosti, včetně té její části, která nyní oponuje vládnoucí pětikoalici, aby byla reforma přijatelná celonárodně a aby neskončila s vládou příští.

Co vláda, to zásah do systému
Tak si to přály také snad všechny vlády minulé, které si vetkly důchodovou reformu do svého programového prohlášení. Například: „Mezi základní úkoly vlády patří též transformace dosavadního systému sociálního zabezpečení. Aby byli občané vhodným způsobem zajištěni pro případ nemoci a stáří, vláda předloží návrh nové zákonné úpravy všeobecného důchodového a nemocenského pojištění. Jeho financování se oddělí od státního rozpočtu a změní se na soustavu samostatných pojišťovacích ústavů, financovaných z příspěvků zaměstnavatelů, zaměstnanců a samostatně podnikajících osob, popřípadě státu. Na dobrovolné bázi doplní toto základní sociální zajištění systém připojištění, umožňující reagovat na rozdílné podmínky jednotlivých oborů, podniků a povolání, ale i postojů jednotlivých občanů.“ (premiér Václav Klaus, ODS, rok 1992). Přes: „Vláda přijme konsensuální reformní opatření zajišťující dlouhodobou funkčnost, finanční stabilitu a únosnost jednotlivých systémů sociálního zabezpečení, předloží reformu důchodového systému, jehož základem bude i nadále všeobecné, jednotné, průběžně financované důchodové pojištění garantované státem, založené na mezigenerační a příjmové solidaritě s vyšší závislostí výše důchodu na předchozích výdělcích a zaplaceném pojistném, bude valorizovat již přiznané důchody tak, aby se i současní důchodci podíleli na růstu bohatství společnosti, připraví vytvoření účtu státních důchodových rezerv pro realizaci důchodové reformy, podpoří další rozvoj soukromých kapitálových forem dobrovolného penzijního připojištění tak, aby se stalo plně funkční součástí důchodového systému, s prvky zaměstnaneckého penzijního připojištění.“ (Rok 2005, premiér Jiří Paroubek, ČSSD.) Až po: „Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů. Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi. Zachováme a budeme podporovat soukromé penzijní spoření. Zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod.“ (1. března 2023, premiér Petr Fiala, ODS).

Po každé z vlád něco málo zůstalo. Třeba postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, zaražené vládou Andreje Babiše na hranici 65 let. Nebo oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Dnes je čistě virtuální, ale přehled o příjmech a výdajích na penze byl zachován a funguje dobře jako sdělení pro veřejnost. Nebylo vždy tak zle, ne vždy byl důchodový účet v mínusu a ne vše padlo pod stůl.

Aktuálně schválená změna valorizace důchodů ovšem nemá za cíl důchodový systém reformovat. Jejím cílem je zachránit letošní ostudný státní rozpočet. Důvody se točí kolem poklesu reálných mezd, tak že by měly klesnout i reálné důchody. Jenže: poklesu reálných mezd se osoby ekonomicky činné mohou bránit. Dělat přesčas nebo melouchy, změnit zaměstnavatele, svolat odborářskou demonstraci, rekvalifikovat se, nebo odejít se svou prací (nebo firmou) do zahraničí. Nebo dočasně krýt zvýšené životní náklady z úspor. Nic z toho důchodci většinou nemohou. Proto je opatrné zacházení s jejich příjmy na místě.

Solidarita jak s kým
Propagátoři zákona se také dovolávají mezigenerační či celospolečenské solidarity. Nic proti tomu, ale co třeba solidarita jaksi mezioborová? Například na rok či dva zkrácení či pozastavení dotací do obnovitelných zdrojů? O rok nebo dva by se prostě prodloužila návratnost a snížil garantovaný zisk instalatérů OZE. Jen za rok 2022 bylo státem podpořeno přes 47 tisíc malých a velkých fotovoltaik v objemu 14 miliard korun. Modernizační fond v podstatě na totéž pro letošek vyčlenil 5 miliard korun. Další dotace jsou přislíbeny úspěšným a ziskovým firmám, např. energetickým na instalaci dobíjecích stanic pro elektromobily jejich zákazníků. Nebo připravované dotace druhé největší automobilce Volkswagen na stavbu její továrny na baterky. Také by bylo možné podívat se, podobně jako na valorizační vzorec pro důchody, na valorizační doložky smluv státních a veřejnoprávních institucí s jejich dodavateli. Zpravidla se tyto doložky odvolávají na míru inflace podle údajů Českého statistického úřadu, ta byla loni 15,1 procenta. To jsou ale spotřebitelské ceny. Ceny například dodavatelů stavebních prací loni stouply o 12,3 % a ceny tržních služeb pro podniky jen o 5,8 procenta. Všimněme si: vyplácení a slibování dotací prosperujícím podnikům a domácnostem se jaksi „musí“, ale valorizovat důchody podle inflace je „jízdou proti zdi“. To je holt politika.

Kolega Pospíšil zde navrhoval snížení státem placených zaměstnanců. To také slibovala kdekterá vláda. Tato k tomu vykročila rázně. Propustila ředitele Úřadu práce Viktora Najmona poté, co opakovaně upozorňoval svého nadřízeného ministra, že nával sociální agendy na úřadech práce jeho zaměstnanci nezvládají. Státní rozpočet (ani zaměstnance ÚP) toto rozhodnutí nezachrání, ale někde se začít musí, že.

Proti tomu se diskutuje záměr snížit počet příjemců penzí. K tomu by směřovaly zvýšení věku odchodu do důchodu a zvýšení povinného počtu let, po která důchodce přispíval do sociálního pojištění. Je to trend téměř světový, účinný, a při rozumných výjimkách pro zdraví zničující povolání také přijatelný.

Pro případnou reformu penzijního systému máme mimořádně příznivé podmínky. Ten systém je velice stabilní. Po mnoho let až desetiletí se penze drží zhruba mezi 40 % a 45 % průměrné hrubé mzdy a vůči průměrné čisté mzdě se zhruba od roku 2000 pohybuje zhruba mezi 52 a 56 procenty. Jako podíl výdajů na hrubém domácím produktu (HDP) jsou penze někde u 9 procent. Ve vyspělých evropských zemích se tento podíl pohybuje většinou mezi 11 a 13 procenty. Takže podobně, jako se argumentuje se zadlužením vůči HDP, které je podle našich politiků báječně nízké, můžeme argumentovat, že podíl penzí k HDP je prostě skvělý a jsou tu rezervy. Dalším pozitivem je, že počet starobních důchodců byl loni nejnižší od roku 2010 a počet ekonomicky aktivních osob naopak nejvyšší. Podíl pracujících osob ve věku 60 až 74 let stoupl mezi roky 2015 a 2021 z 18 na 24 procenta, absolutně o více než 100 tisíc lidí.

Není dobré to, že mezi lety 1989 a 2021 se důchody zvedaly více méně jen o inflaci, ale mzdy reflektovaly inflaci a reálnou kupní sílu. Zvýšily se desetkrát, ale důchody jen sedmkrát.Národní ekonomická rada Světa hospodářství (NESH) proto už před časem navrhla, i když návrh zatím nepublikovala, aby tzv. nultý pilíř (státem garantovaný a vyplácený důchod) byl fixován na 40 % průměrné hrubé mzdy minulého ročního období a pravidelně podle míry inflace valorizován. Podmínkou pro získání této části důchodu by měl být pouze důchodový věk, resp. počet odpracovaných a odpojištěných let. Zbytek z vypočteného důchodu tvoří zásluhovou část starobního důchodu, která při přiznání důchodu bude vypočtena a za celou dobu pobírání důchodu nebude valorizována. Podobně, jako nejsou valorizovány renty, pobírané z dobrovolného penzijního připojištění.

Vláda slíbila předložit návrh reformy do konce tohoto roku. Tak uvidíme, kam dospěje.

To be continued.