Elektronické mýto zaznamenává první náklady navíc. Pozdější zpoplatnění více než tisíce kilometrů dosud volně užívaných silnic přijde stát na částku kolem jedné a půl miliardy korun. Alespoň to tak vyplývá z vyjádření Karla Faixe, šéfa společnosti Kapsch, která má systém vybírání poplatků od kamionů na českých silnicích zavést. Mýtné se začne vybírat na dálnicích od začátku příštího roku a dopravci budou mít jasno v tom, že nebudou kupovat dálniční známku, ale palubní jednotku pro výběr mýta. Dosud nezpoplatněné silnice půl roku počkají.

Došlo k tomu, na co autor tohoto komentáře upozorňoval v Lidových novinách již dříve. Zdržování výběrového řízení a politické diskuse vyvolané lobbistickými hrátkami mají své náklady.

Cena za hodně rychlý průjezd

Nejprve se řadu měsíců bojovalo o to, zda má být preferována „zastaralá“ mikrovlnná technologie Kapsche, nebo „progresivní“ satelitní metoda Siemensu. Ministerstvo dopravy, ve snaze vyhnout se kontroverznímu rozhodování a politickým tlakům, rozhodlo nevybírat technologii dopředu, ale stanovit parametry systému tak, aby odpovídal podmínkám České republiky. Nelze popřít, že tyto podmínky jsou za současného stavu vývoje pro satelitní technologie nesplnitelné. Pro jediný funkční satelitní systém na světě, který funguje v Německu, je potom účinný výběr mýta v těchto podmínkách velmi obtížný. Jsme pro mezinárodní dopravu tranzitní zemí a průjezd je hodně rychlý, řádově v jednotkách hodin.

Je to tedy velmi odlišná situace oproti Německu, kde navíc i při velmi dlouhém pobytu kamionů na území země byl problém s účinným postihem neplatičů.

Palubní jednotky jsou totiž stále poměrně drahé a náročné na montáž, takže je má jen část kamionů. Alternativní manuální výběr mýta vynucený touto technologií potom umožňuje jednoduché a účinné podvody, kterým lze zabránit jen velmi rozsáhlou kontrolou, v českých podmínkách nesmírně drahou a málo účinnou.

Šalamounský způsob řešení výběru technologie formou zadání veřejné soutěže sice odstranil část možných sporů, ale nevyřešil vše. Především lobbisté za satelitní technologii obratem prosadili omezení počtu kamionů platících mýto. Místo všech náklaďáků nad 3,5 tuny se hranice posunula na dvanáct tun. Satelity totiž kromě jiného mají problém i se zpracováním určitého kritického množství dat. Ale to nebylo všechno. Po vyhlášení vítěze soutěže se strhla zničující válka. Zničující nikoli pro konkurenční firmy, ale pro veřejné finance. Válka zabrzdila stavbu a cena je zatím vyčíslena na zmíněnou miliardu a půl.

A kdo za to může? Když v roce 1998 vyhrál volby Miloš Zeman, bylo to především díky heslům o čistých rukách. Po osmi letech vlády sociální demokracie jsou však výběrová řízení stále nedostatečně jasná a průhledná. Případ elektronického mýta to dokazuje více než zřetelně. Nejrůznější podezření se ventilovala mnohem dřív, než vůbec nějaká soutěž začala. Diskutovali o tom odborníci, právníci, politici, novináři, prostě kdekdo. Dokonce premiér Paroubek neváhal zpochybnit zadání soutěže, které předtím sám ve vládě odsouhlasil. Když nakonec soutěž se zpožděním proběhla, tak se objevily protesty, což je u tak velké, a především z hlediska referencí na rozvíjejícím se evropském trhu nesmírně důležité zakázky zcela pochopitelné. A zvláště, když byli všichni účastníci kromě jednoho vyřazeni pro nedodržení pravidel soutěže. Prý pro malicherné a pominutelné důvody. Řešení se však protahovalo velmi dlouho. Nakonec Úřad pro ochranu hospodářské soutěže shledal, že důvody až tak malicherné nebyly, protože vycházely ze znění platného zákona, které je možná pochybné, ale platí.

Světový rekord ve zpoždění

Následovaly stížnosti do Bruselu a žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji slíbil vyřešit do tří týdnů, ale už tři měsíce ani necekl. Ministr dopravy Milan Šimonovský vzal nakonec odpovědnost na sebe a uzavřel příslušnou smlouvu. Kapsch začal ale stavět o tři měsíce později a tomu odpovídají i možnosti zprovoznění systému. Nakonec i s tím zpožděním by to byl asi světový rekord.

Celý případ však vypovídá především o kvalitě správy této země. Zdlouhavé vyhlašování soutěže, politické spory a neuvěřitelně pomalé řešení stížností účastníků soutěže je vysvědčením především státních orgánů. Problém je, že za těch jeden a půl miliardy, o něž přijdou daňoví poplatníci, prostě nikdo nenese hmotnou odpovědnost. A jasné je, že v systému zadávání veřejných zakázek by měla nová vláda udělat pořádný průvan. Tedy jestli nějaká nová vláda bude.

Lidové noviny, 18. 7. 2006

zástupce šéfredaktora Eura