V posledních dnech se například podařilo Rakousku prosadit v Evropské komisi citelné zdražení mýtných poplatků. To se to teď Rakušanům zdražuje, když už není možné bezplatné objíždění rakouských dálnic po české D1.

Zatímco tedy za Šumavou vědí, že české mýto funguje, u nás to pořád příliš jasné mnoha lidem není.

A to ani těm na ministerstvu dopravy, kteří jsou za to placeni. Jistě je dobře, že se zabývají všemi nepříliš průhlednými událostmi kolem této velké státní zakázky. Také různé dodatky ke smlouvám je třeba skouknout, protože u nás je nějaký čert schovaný snad v každém smluvním dodatku týkajícím se veřejných peněz. Nakonec celý kontrakt s Kapschem vznikl za poměrně nestandardních podmínek a vzbudil četná podezření, která nezmizela ani po několika soudních verdiktech ve prospěch rakouské rodinné firmy. Jenže kvůli planým diskusím tak trochu vázne dostavba mýtného systému na rychlostních komunikacích a vybraných silnicích první třídy.

Zato nevázne planá diskuse kolem technologie výběru mýta. Stanovisko státu se posunulo v pozoruhodném kruhu od dnes na dálnicích používané mikrovlnné technologie přes kombinaci mikrovln a satelitní navigace, čistě satelitní technologii a opět kombinovanou metodu hezky zpět k původním mikrovlnám. Ale stále není vyloučeno, že se ministerstvo dopravy vydá ještě na další oběh kolem Měsíce. Zatím to trvalo více než půl roku, o půl roku se posunulo spuštění druhé etapy výběru mýta a nový termín se už nyní jeví opět jako nereálný.

Zlé jazyky přitom tvrdí, že nejde ani tak o technický a ekonomický spor. Mikrovlny totiž vycházejí jednoznačně jako nejefektivnější a z tohoto pohledu není co řešit. Mají však jeden podstatný nedostatek. Je třeba postavit pár stovek mýtných bran, a něco v Česku postavit není jen tak. Na dálnicích pořád v mnoha desítkách případů chybí povolení k vybudování elektrických přípojek, a tak brány fungují jen díky naftovým agregátům, jejichž provoz je drahý. A nyní by bylo třeba stavět další brány. Na rychlostních komunikacích, tedy takzvaných silnicích pro motorová vozidla, by to snad ještě šlo, protože problémy kromě elektrických přípojek by asi větší nebyly. Ale silnice první třídy jsou v majetku krajů a ty mají různé představy, co by za stavby na svých silnicích měly chtít, a mají moc stavbu zablokovat. Ministerští úředníci, než by řešili podstatu problému a jednali s hejtmany, tak raději zkoušejí změnit technologii, aby mýtné brány nebyly potřeba a oni se s krajskými úřady nemuseli ve stavebních řízeních vůbec bavit.

Teprve když pochopili, že by provoz systému stál více, než by se vybralo od řidičů kamionů (satelitní přenos velkého množství dat je totiž stále ještě mimořádně drahý), pohnula se podle všeho záležitost zase trochu kupředu. Ale opět kulišácky. Brány se postaví na rychlostních silnicích a na jedničkách se platit nebude. Na hejtmany vyplázneme jazyk. Ale na to mohli pánové přijít už o Vánocích a od 1. července se mohlo vybírat.

Mohli jsme se vyhnout diskusím na téma „technologií budoucnosti je satelitní systém“. Přesně ten satelitní systém jménem Galileo, který právě v těchto dnech pohřbívají západoevropské firmy, které ho měly vybudovat do roku 2011. Odpovědnost za vypuštění satelitů a zprovoznění systému mají převzít státy Evropské unie. Ty na rozdíl od privátních firem mohou abstrahovat od dobrých účtů a přiměřených nákladů, protože politickou prioritou Unie je přece dohnat a předehnat americké imperialisty s jejich GPS.

Jako bych to už někde slyšel. Je to takové déja vu.

MfD, 9.5.2007