Připomíná-li vám nějaká situace mládí, obvykle je to spojeno s příjemnými pocity a vzpomínkami. Ne tak ovšem, pokud jste prožili část mládí v normalizačním socialismu. Pozdní fází budování krásného nového světa byla tzv. přestavba, v originále „pěrestrójka“. Šlo o pokus reformovat nereformovatelné, tedy vnést prvky efektivity do systému z podstaty neefektivního.

Nemohu si pomoci, ale aktuální Clean Industrial Deal je reinkarnací pěrestrójky. Parametrické úpravy neefektivního systému mají přinést změnu výsledku. Pokud systém odměňuje ideologickou compliance a rent-seeking, budou hráči v systému dodávat ideologickou compliance a dobývat rentu. Tou ideologickou compliance a dobýváním renty mám na mysli zdeformovanou energetiku, násilně tlačenou elektromobilitu, různé taxonomie, ESG reporty a samozřejmě dotační socialismus. Nemluvě o tom, že lidé, kteří problém způsobili, jsou obvykle součástí problému, ne řešení.

Přestavba nezachránila socialistické hospodářství a skutečná změna přišla až s přechodem na tržní ekonomiku. Stejně tak, chceme-li zachránit evropský průmysl, musíme opustit ideologii klimatického chiliasmu ztělesněnou v Green Dealu a vrátit se ke standardní tržní ekonomice a normální zodpovědné ochraně životního prostředí.