Írán vyřadil Hormuzský průliv, kudy normálně proteče každý pátý barel ropy na světě. Nabídka klesla o dvacet procent. Jenže cena vyskočila ze 70 na téměř 110 dolarů za barel. Trojnásobná reakce na příčinu. Jak je to možné?

Ekonomové na to mají krásné slovo: elasticita. Vyjadřuje, jak ochotně poptávka reaguje na změnu ceny. U jahod funguje skvěle - zdraží se, koupíte borůvky, svět se točí dál. Ropa ale žádné borůvky nemá. Kamion zásobující váš oblíbený supermarket Lidl nemůže přestat jezdit. Letadlo na solární panely nepřepnete. A petrochemička nezmění vstupní surovinu přes noc, i kdyby chtěla. Ropa je proto komodita s téměř nulovou elasticitou: když zdraží o deset procent, spotřeba klesne asi o půl procenta. Lidé a firmy prostě musejí tankovat dál, ať to stojí cokoliv.

Na straně nabídky je situace stejně tuhá. Otevřít nový vrt trvá měsíce až roky. Rezervní kapacity jsou minimální. Ropovody vedoucí mimo průliv pokryjí jen zlomek výpadku. Takže když dvacet procent ropy zmizí z trhu, cena musí lézt nahoru tak dlouho, dokud se někdo dobrovolně vzdá svého barelu. A nikdo moc nechce (zatím).

Jenže to pořád imho nevysvětluje osmdesátiprocentní skok. Ten má další přísadu - strach. Trhy totiž nereaguji jen na to, co se stalo. Reaguji i to, co se stát může. A Írán vyhrožuje útoky na saúdské rafinérie, emirátská plynová pole a Katar. Kdyby splnil jen část hrozeb, z trhu zmizí dalších deset milionů barelů denně. Obchodníci na burzách tenhle scénář započítávají do ceny okamžitě, ještě než padne jediná raketa. Kupují jen pro jistotu a tím cenu ženou ještě výš.

A pak je tu panika. Jakmile cena prorazí magickou stodolarovou hranici, spouštějí se algoritmické nákupní signály. Firmy začnou hromadit zásoby, dokud je co kupovat. Státy plní strategické rezervy. Každý nový nákup zvyšuje poptávku, a cena stoupá dál. Spirála, která se vesele živí sama sebou. Znáte z krypta.

Někdo by řekl: od toho přece máme strategické rezervy. Máme. Svět jich právě uvolnil rekordních 400 milionů barelů. Zní to impozantně, dokud si neuvědomíte, že svět spotřebuje sto milionů barelů denně (!). Při dvacetiprocentním výpadku tahle záchranná síť vydrží asi dvacet dní. A trhy umí počítat.

Takže shrňme si to. Dvacetiprocentní výpadek, osmdesátiprocentní růst ceny. Ne proto, že by trhy přeháněly. Ale proto, že ropa je jediná komodita, u které si celý svět chová jako závislák. Potřebuje ji za každou cenu, náhradu nemá a dobrovolně přestat nedokáže. Ekonomové tomu říkají neelastická poptávka. Normální člověk tomu říká ‚plná nádrž za tři tisíce‘ a jede radši sockou.