ZPRÁVA Z TISKU. Deník Mladá fronta Dnes se tento týden zabývala možností, jak zlevnit elektřinu. V článku nadepsaném Jak by šlo v Česku zlevnit elektřinu. Ta je u nás téměř nejdražší v Evropě, výdaje domácností za ni jsou o 42 mld. Kč vyšší než v roce 2021. Redaktorka Dáša Hyklová se proto obrátila na experty s otázkou, co by se s tím dalo dělat. V úvodu autorka cituje statistický úřad EU Eurostat: zatímco v polovině loňského roku průměrné ceny elektřiny v EU klesaly, v Česku proti polovině roku 2023 vzrostly o 11,8 procenta. Mohou za to daně a státem regulované poplatky.

Podle Jiřího Matouška, marketingového ředitele a člena představenstva společnosti Centropol Energy, je jedním z hlavních důvodů rozdílných cen výše zdanění. Daň z přidané hodnoty zůstává v Česku na 21 procentech, ale vzhledem k vyšší ceně elektřiny stát na této dani vybírá mnohem více. „Kdyby se stát spokojil s úrovní daňových výnosů z roku 2021, mohla být cena jedné megawatthodin pro domácnosti v loňském roce nižší až o 467 korun. To je v přepočtu pro běžnou rodinu i několik tisíc korun ročně. Při spotřebě 5 MWh to vychází na 2335 Kč,“ cituje list Matouška.

Dalším důvodem je, že Česko prakticky celou regulovanou část konečné ceny převedlo na spotřebitele. „Česko je státem, který už od roku 2024 odboural všechny formy státní dotace v cenách elektřiny. To není v Evropě zrovna typické, mnoho států snižuje cenu elektřiny různými formami státní podpory,“ připomíná Jiří Gavor, jednatel společnosti ENA a výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií. „Osobně bych se přimlouval za přesunutí plateb na podporované zdroje elektřiny z našich faktur do státních rozpočtových výdajů. /…/ Německá vláda v současnosti připravuje pro průmysl další úlevy v cenách energií, což bude ohrožovat konkurenceschopnost našich podnikatelů.“

S čímž souhlasí i Matoušek. Vypočítává, že při snížení sazby DPH o 5 procent, tedy poklesu sazby na 16 procent, by došlo ke snížení ceny elektřiny pro domácnosti u nejběžnější distribuční sazby D02d o 305 Kč. I tak by stát vybral o 20 % více než v roce 2021. Podle Matouška ke snížení cen energií může stát využít i zdroje Modernizačního fondu, který je plněn výnosem z prodeje emisních povolenek. Jen letos by do něj mělo být připsáno 35 až 40 miliard korun.

Další způsob zlevnění elektřiny doporučuje Michal Macenauer, ředitel strategie společnosti EGÚ: změnit tarifní soustavu. Odborníci se shodují, že současný tarifní systém je složitý a hlavně zastaralý. Zahrnuje několik desítek sazeb a nezohledňuje, jak velké náklady kdo v elektrické síti vyvolává.

Když si to shrneme, žádná citovaná rada ani doporučení ke zlevnění elektřiny nepřispěje. Snížení DPH nebo přesun dotací do obnovitelných zdrojů zcela na státní rozpočet by omezil jiné výdaje státního rozpočtu, nebo by ministra financí donutil získávat příjmy z jiných daní a poplatků. Obojí by se projevilo zvýšením nákladů pro domácnosti i podniky v jiných položkách: ve školství, zdravotnictví, v sociálních výdajích nebo v důchodech, v investicích do dálnic a rychlovlaků či zdražení veřejné dopravy, zvýšení daně z majetku, apod.

Národní rozpočtová rada (NRR) koncem týdne ve své zprávě varovala, že schodek státního rozpočtu již překročil 170 mld. Kč a rozpočtová rezerva je zcela vyčerpána, především v důsledku doplacení dotací provozovatelům a budovatelům obnovitelných zdrojů. Lze očekávat další výpadek rozpočtových příjmů z prodeje emisních povolenek. Na konci května Evropská komise (EK) oznámila stažení emisních povolenek do rezervy tržní stability (MSR) od září tohoto roku do srpna roku 2026, což znamená snížení objemu povolenek přidělených k prodeji České republice. Naplnění příjmů z prodeje emisních povolenek, kdy státní rozpočet počítá s výnosem v objemu 30 mld. Kč, je tak prakticky vyloučeno, bude to o 16 mld. Kč méně, předpovídá NRR. Opakovaně varuje, že aktuální nastavení daňových a výdajových politik nezajišťuje plnění konsolidační trajektorie po roce 2026. Stejně jako Konvergenční program České republiky tak i Fiskální prognóza ČR počítá v autonomním scénáři vývoje veřejných financí s tím, že již v roce 2027 bude strukturální schodek veřejných financí vyšší, než jaký předpokládá Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Typickým příkladem mohou být plánované povolenky na vytápění a motorová paliva. Ta sice zajistí příjmy státního rozpočtu, ale spotřebitelům energie výrazně stoupnou výdaje za ně. Bývalý kolega Karel Machala tomu již před lety dal jméno „koloběžné peníze“.

Ač energetický neodborník, dovolím si jeden způsob snížení výdajů za elektřinu navrhnout: dotace za nevýrobu v období, kdy obnovitelné zdroje jí vyrábějí příliš a elektřina má nulovou nebo zápornou cenu. Zatím tyto dotace dostávají ti, kteří tu elektřinu vyrábějí. Většina (zatím) domácností ale ještě fotovoltaickou elektrárnu nemá a řada z nich nikdy mít nebude. Nebudou vyrábět nepotřebnou energii, nebude nutné ji mařit, nezatíží rozvodné, distribuční ani přenosovou soustavu, do které, aby snesla všechny OZE, bude nutné investovat 400 miliard státních korun, hlásí státní ČEPS. Nevýrobci zkrátka v období nadvýroby poskytují velice potřebnou veřejnou službu. Za to by si nějakou tu dotacičku snad zasloužili. S jejím schválením v Evropské unii by nebyl problém, bylo by to zcela v duchu unijní dotační logiky.

Psáno pro server Svět hospodářství