Tato země nevzkvétá, chtělo by se citovat na úvod tento již zžulovatělý výrok Václava Havla. Ačkoliv, nebo právě proto, že jsme opakovaně přesvědčováni o opaku. Nyní, před volbami, politici vládnoucí koalice hlásají, jak se jim daří stát i společnost vymanit z předcházející mizérie. Politici opoziční zase tvrdí, jak ta mizérie naopak pokročila a jak nás z ní vyvedou oni. Bohužel, pravdu nemají ani jedni. Ti vládnoucí nechtějí vidět, že najíždíme do slepé uličky, ti opoziční se jen snaží tu zeď na konci zamaskovat.

Průmysl v České republice se v červnu propadl do recese, když ve srovnání s předcházejícím měsícem jeho produkce klesla o 3,3 procenta. Ale klid, v meziročním srovnání jde jen o stagnaci: růst dosáhl 0,2 procenta. Hodnota nových zakázek klesla o 3,3 procenta. Index důvěry průmyslníků a podnikatelů klesl v červenci o 1,2 bodu na 98,8, tedy pod hranici důvěry a nedůvěry.

V průmyslu, nejsilnějším odvětví našeho národního hospodářství a nejdůležitějším odvětví ve srovnání se zeměmi Evropské unie, klesla za první letošní pololetí zaměstnanost o 2 procenta ve srovnání se stejným obdobím loni. Míra nezaměstnanosti obecně stoupla v červenci na 4,4 procenta a překonala tak pomyslnou hranici plné zaměstnanosti. Ekonomové odhadují její další růst, ke konci roku až ke 4,7 procenta.

Průmysl přišel o jeden zásadní impuls. V prvním pololetí se mnohé podniky předzásobily v očekávání vysokých dovozních cel do USA. Jejich obavy se po golfové schůzce amerického prezidenta Donalda Trumpa s evropskou prezidentkou Ursulou von der Leyenovou naplnily, i když ne tou mírou, kam až sahaly původní strachy. Naděje tuzemských ekonomů a podnikatelů se nyní upírají na Německo. Tam se podnikatelská sféra poněkud uklidnila poté, co vládní kabinet umožnil mimořádně zemi zadlužit dodatečnými 500 miliardami eur na investice do obrany, dopravy, energetiky a bydlení. Z toho koukají slušné vládní zakázky, jimž by tuzemské podniky také mohly sekundovat.

Ekonomka Markéta Šichtařová tomu říká ekonomika na steroidech. Celý ten průšvih se ale nazývá plánovaná ekonomika. Soukromé peníze a úsilí jde tam, kam státní peníze a dotace. Příkladem budiž tuzemská energetika. Solární zdroje se budují tempem nevídaným, neméně potřebné plynové elektrárny ale nikoliv. Čeká se, zda je dovolí Evropská komise a kolik na ně Komise a český stát přidají. Podobně se chová zemědělství. Olejniny a kukuřice jdou dobře, protože jako energetické suroviny pro obnovitelné zdroje mají veřejnou podporu. Plodiny, které se dotují méně nebo vůbec, se nesejí a nesázejí. V neposlední řadě hleďme na stavebnictví. V červnu meziročně stavební produkce stoupla o 14 %, z toho v pozemním stavitelství o 10,3 %, v inženýrském skoro dvojnásobně: o 20,3 procenta. Inženýrské stavby se staví za veřejné peníze a také se musí včas a řádně „čerpat“. Za celé 1. pololetí stavební výroba stoupla meziročně o 7,5 %, z toho inženýrské stavitelství se zvedlo o 10,6 procenta. Stát plánuje monumentální stavby, převážně infrastrukturní, stavaři varují, že na ně nebudou lidi. Nejen stavební dělníci a řemeslníci, ale ani projektanti, stavbyvedoucí a další profese. To je také znak plánovaného hospodářství: že se naplánovaný plán nebude plnit, protože nejsou naplánované zdroje.

Tolik potřebných bytů bylo zahájeno 16 295, meziročně o 5,4 % méně. Dokončeno bylo 16 962 bytů, o 3,3 % méně. Ony ty byty jsou málo dotované. Je tu jistá příslušná kapitola ve státním rozpočtu, ta ale putuje na bydlení sociální a přednostně do rekonstrukcí, z nich přednostně do rekonstrukcí dekarbonizačních, tedy energeticky úsporných. „Meziročně rostly konverze bytů v bytových domech o více jak polovinu a růst zaznamenaly také byty zahájené v nebytových budovách,“ píše Český statistický úřad. Naopak, dotované je bydlení (příspěvky a doplatky na bydlení). Což znamená méně stavět. Je to stále dražší, protože už to musí být energeticky neutrální, stavební povolení trvá stále stejně dlouho a po spuštění digitalizace ještě déle. Vyplatí se zvyšovat nájemné a cenu bytů, tam dotace plynou. Stavebních povolení bylo letos za 1. pololetí vydáno 29 200, nejméně za posledních 25 let. Nedlouho předtím jsme také slavili nejnižší počet nově narozených dětí v celé historii jejich počítání. V tomto bodě se plánovaná ekonomika protíná s prorodinnou politikou všech politických stran a hnutí, co jich tu máme.

Naši současní politici rádi tu a tam prohodí, že ekonomika prosperuje, při růstu hrubého domácího produktu o 2,4 % v 1. čtvrtletí dokonce patří k těm lépe prosperujícím v EU. Ekonomové ale od počátku roku snižují své předpovědi hospodářského růstu pro tento rok. Od původních 2,7 %, podle kterých je naplánován letošní rozpočet, respektive jeho příjmy, jsou nyní nejčastější odhady mezi 1,9 a 2,2 procenta. Česká národní banka (ČNB) ale minulý týden vydala svou novou prognózu. Ta proti předchozí zvyšuje odhad růstu HDP o 0,5 proc. bodu na 2,6 procenta. „Vliv celosvětového frenetického předzásobení v očekávání Trumpových cel pokládají experti ČNB za malý, takže onen dosavadní letošní velmi slušný vývoj se podle nich dá pokládat za užitečné vodítko i pro druhou půlku roku,“ komentuje na serveru lidovky.cz tento úkaz Michal Skořepa, makroekonomický analytik České spořitelny.

Hospodářský růst táhne spotřeba domácností (a spotřeba vlády). ČNB zvýšila odhad růstu mezd na 5,5 %, čímž posílila své přesvědčení, že domácnosti podrží ekonomiku i nadále. Prognózy centrálních bankéřů ale v podstatě končí rokem 2026. V tom následujícím se spustí systém obchodování s emisními povolenkami pro domácnosti a dopravu ETS 2. To je další plánovací akt, tentokrát bruselský. Co to udělá s inflací a chutí domácností utrácet se ještě neví. Podobně, jako není jisté, co způsobí plán zvýšení výdajů na zbrojení, povinný nákup zbraní z USA a povinný dovoz energie z USA.

„Centrálněbankovní experti byli nuceni pro účely sestavení prognózy udělat odhad toho, jak velký bude dopad ETS 2 do cen. Vyšlo jim, že celkové zvýšení spotřebitelské inflace v prvním roce fungování ETS 2 by mohlo činit přes polovinu procentního bodu. Pokud bude mít ETS 2 takovýto dopad do cen, není divu, že z něj má politická sféra strach,“ uzavírá svůj článek Michal Skořepa.

Poskyt server Svět hospodářství