Transakce evropských finančních institucí by nás mohly bavit jako fraška potulných komediantů, kdyby na jejich konci nehrozil ekonomický krach celého kontinentu. Nám, daně platícím Evropanům, před nosem žonglují miliardami eur, aniž si k nim můžeme přičichnout, tím méně si za ně něco koupit. Vyzkoušejme si jen tak pro legraci, zda se tomu dá rozumět.

Evropská centrální banka zapůjčuje 500 miliard eur pěti stovkám bank, aby měly co zapůjčit krachujícím státům a firmám, které by z toho financovaly splátky svých dosavadních dluhů, a pak ještě z toho, co jim zbude, zastavily vlastní bankrot. Bankám, jejichž popisem práce je vydělávat peníze zapůjčováním peněz na úrok (nic jiného neumějí ani nesmějí), se tak dává nová šance vydělat obrovské peníze. Od ECB své miliardy dostávají na komický úrok jedno procento, zatímco obligace třeba italské by mohly nakoupit s úrokem už melodramaticky vyrostlým na sedm procent.

To za předpokladu, že Itálie svoji ekonomiku vyleští do takového pucu, že si na těch sedm procent vydělá a ještě jí něco zbude na skromnou snídani. Jak by si na ně mohla vydělat při škrcení ekonomiky svěrací kazajkou "úsporných opatření" nastolených z EU, je otázka logická a rozumná a není divu, že si ji kladou i šťastně obdařené banky. Řecko si těmito "úsporami" zlikvidovalo za pár měsíců sto tisíc firem, přivedlo občany na pokraj strádání a banky připravilo o jejich horempádem vybírané vklady. Není sebemenší důvod, proč by to mělo dopadat jinak v Itálii, Španělsku a kdovíkde jinde.

Takže, chlapci, pozor, o všechny peníze bychom mohli přijít, říká si všech pět stovek obdařených bank, nedůvěřujících nejen evropským státům a korporacím, ale ani jedna druhé. A dostávají tentýž geniální nápad. Jediná banka, na kterou se dá spolehnout, že nezkrachuje, je ta, co nám ty peníze půjčila, čili ECB. Ona totiž zkrachovat nemůže, protože si ty peníze může kdykoli natisknout a nějak se to zaplatí buď inflací, nebo se to zase nějak nenápadně oklikou sebere daňovým poplatníkům. A tak hurá, všechny ty vypůjčené peníze si zase uložíme u ní. Žádný stát, žádný podnik, žádná škola, žádná nemocnice, žádná silnice, žádný občan nedostanou ani šesták. ECB vlastně ani žádné peníze nikomu nezapůjčila, jen je nechala číslicově prolítnout sem a tam na počítačích.

Ale teď přichází ta pravá komediální zápletka. Co se s těmi penězi děje dál? Banky platí ECB jedno procento za jakoby zápůjčku. Aby to měly z čeho platit, musí si na to opět od ECB vydělat, a tak jim ECB za jejich vklad zpětně platí úrok. A zde teď jiskří nádherná klasická komedie omylů, nejasností a záměn. Hlavní roli hraje číslice 0,25 procenta. Akorát že někteří odborníci se domnívají, že ECB bankám toto čtvrtprocento platí proti onomu jednomu procentu, které od nich bere, čili že banky tři čtvrtě procenta prodělávají. Jiní spíš hádají, že ECB bankám čtvrt procenta přidává, čili jim platí 1,25 procenta. A ještě jiní, že jim čtvrt procenta odečítá, čili nechává je platit jen tři čtvrtě procenta a platí jim procento.

Než se nám ujasní, jak to s tím čtvrtprocentem vlastně je, Evropa se nám zřítí na hlavu. Až ji budeme znovu stavět, nechme bankéře psát komedie a komedianty půjčovat peníze.

MfD, 2.1.2012