S přílivem zahraničních investic primárně do průmyslu a s adorací sektoru služeb se v posledních dekádách vytratil zájem o jakoukoli (ekonomickou) analýzu zemědělství. Dnes zahájená největší agrární přehlídka Země živitelka společně s Národními dožínkami jsou příležitostmi pro stručný analytický komentář k zemědělskému odvětví.

Radikální proměna českého zemědělství

České zemědělství prodělalo v uplynulých letech zásadní proměnu – výrazně se v určitých charakteristikách zmenšilo (zejména v živočišné výrobě), v jiných naopak narostlo, ale rozhodně velmi zproduktivnělo. Produkce zemědělského odvětví (přesněji zemědělství, lesnictví a rybářství) je dnes podle ČSÚ ve stálých cenách oproti roku 1990 nižší zhruba o čtvrtinu. Ve srovnání s rokem 1993 však byla zemědělská produkce v roce 2015 větší o 28 %. Pro srovnání, produkce celé české ekonomiky vzrostla za dané období přibližně dvojnásobně. Produkce na zaměstnance (produktivita práce) je v zemědělství oproti roku 1993 dnes dvojnásobná a rostla přibližně stejně, jako tomu bylo v celém hospodářství.

Zmíněné dožínkové setkání přestává být celospolečenskou událostí, ale stává se spíše událostí profesní. Je to projev toho, že zemědělství se z hlediska zaměstnanosti (a tím i z hlediska politického zájmu) stalo druhotným odvětvím. V roce 1990 pracovalo v zemědělství (opět jako sektor zemědělství, lesnictví a rybářství) přes 600 tisíc osob a podíl na celkové zaměstnanosti představoval téměř 12 %, v roce 2000 to bylo 231 tisíc osob (podíl 5 %) a v roce 2015 zaměstnávalo zemědělství již jen 148 tisíc osob s podílem na celkové zaměstnanosti necelá 3 %. (Nejméně pracujících v zemědělství bylo v roce 2014 a to 137 tisíc lidí).

Zvykli jsme si léta dívat se na zemědělství jako na obor bojující o přežití. Takový pohled dnes není oprávněný – zemědělství je velký a lukrativní byznys. Dokládá to nejen změna struktury našeho zemědělství – stále větší roli v něm hraje velký agrobyznys a zemědělství je předmětem zájmu o vstup ze strany finančních skupin, které v něm dosud nepodnikaly – ale rentabilitu zemědělského odvětví dokládá třeba i výrazný růst čistého fixního kapitálu v odvětví (tedy nových strojů a zařízení po odpisech) o 54 % oproti roku 1993 (opět ve stálých cenách).

Dotační deformace

Během posledních 25 let došlo k výraznému růstu nepotravinářských složek zemědělské produkce na úkor potravinářských. Zemědělství a českou krajinu deformují módní ideologie a trendy, jako je boj proti globálnímu oteplování a z něho plynoucí extenzívní rozšiřování subvencovaných technických plodin – nejviditelnější je řepka. Dokládá to vývoj její osevní plochy. Ta v roce 1990 zaujímala 105 tis. ha, což v poměru k osevní ploše obilovin bylo asi 6 %. V roce 2015 byla osevní plocha řepky ale již 366 tisíc ha, což je téměř 3,5krát více než před 25 lety a ve vztahu k osevní ploše obilovin to činí 26 %! Škodlivost tohoto vývoje a jeho negativní dopad na přírodu, zdraví lidí a státní finance dnes již vidí každý.

Velkou úlohu v tomto deformovaném složení produkce sehrála nejen ztráta soběstačnosti v řadě komodit (což nás jako ekonomy obecně příliš netrápí), a z toho plynoucí závislost na dovozech, ale zejména to, že sektor zemědělství je silně pokřiven všemožnými státními zásahy (jak množstevními, tak cenovými). Velmi negativní silou v pozadí celého tohoto vývoje je evropská společná zemědělská politika a systém dotací, který trh zemědělskými produkty fatálně zdeformoval. Akutní závislost na dotacích – evropských i domácích – dokládají data o rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství za rok 2015. To se stalo de facto ministerstvem primárně rozdělujícím dotace. Z výdajů ve výši 53,7 mld. Kč. byla drtivá většina výdajů dotačního charakteru. Patřily sem:

- kapitálové výdaje včetně spolufinancování projektů ze strukturálních fondů EU (OP životní prostředí, investiční dotace apod.);

- výdaje na společnou zemědělskou politiku (38,7 mld.!), výdaje na další operační programy (životní prostředí, rybářství);

- národní dotace a transfery (7,3 mld.) jako byly podpory do zemědělství, podpůrné programy, dotace pro vinařský fond, podpory na majetkovou újmu, na pozemkové úpravy, dotace Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu, Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, podpora lesního a vodního hospodářství, atd.

Trendy zahraničního obchodu

Pokles produkce vybraných komodit způsobil silnou závislost na dovozu. Saldo agrárního zahraničního obchodu Česka je dlouhodobě záporné, naposledy bylo kladné v roce 1993. Vývoz je především tvořen surovinami, dovoz naopak komoditami s vyšší přidanou hodnotou. Dosud nejhorší výsledky měl agrární zahraniční obchod v roce 2011, kdy skončil více než 36 miliard korun v mínusu, od té doby se zlepšuje. V roce 2015 byl schodek zahraničního agrárního obchodu 18,4 miliardy korun. Vyvezli jsme potravinářské a zemědělské zboží za 201 miliard korun a dovezli za 219,4 miliardy Kč. Aktuální data za zahraniční obchod za 1. pololetí 2016 potvrzují relativně pozitivní vývoj. Hodnota exportovaných výrobků meziročně vzrostla o 3,7 mld. korun na 101,9 miliardy, import rostl o něco rychleji, o 6,5 miliardy korun na 112,9 miliardy. ČR stále víc dováží mléko a zeleninu, většinu záporného salda tvoří dovozy masa. Schodek částečně vyvažuje export obilovin a tabákových výrobků.

Přes řadu dílčích problémů, z nichž některé jsme naznačili, však lze celkově říci, že české zemědělství má před sebou dobré perspektivy, je schopno expandovat, byť je svázáno destruktivními (primárně) evropskými regulacemi.

25. srpna 2016