J. Jurax 4.12.2020 17:23

"Jenomže když majiteli nezáleží na majetku, nemůže se majetku dařit. Když se majetku – tedy podniku – nedaří, nemůže ekonomika vzkvétat. Když ekonomika nevzkvétá, nemohou vzkvétat ani životy jednotlivých lidí. Jak to, že to centrální bankéři nevidí, jest mi záhadou."

Pro mne to záhadou není. Životy jednotlivých centrálních bankéřů na rozdíl od jednotlivých lidí vzkvétají.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Benýšek 4.12.2020 15:05

Já všem těmhle systémům říkám schválně provokativně fašismus. Nicméně přesnější je asi termín korporativismus, jak ho definuje Wikipedie.

Když jsem v Listopadu zvonil klíčema, idealisticky jsem si tehdy myslel, že nejdůležitější je svoboda slova (moci říkat, co chci, a číst, co chci). Pak mi při četbě Friedmana vadilo, že píše tolik o penězích (byť ne jen o nich), když přece je tolik dalších, a i důležitějších hodnot. A trvalo mi takto 30 let, než jsem dokázal až nedávno plně odsouhlasit větu přečtenou někde v Reflexu (snad od Bohumila Pečinky, nemýlím-li se), že rozhodující a ze všeho nejdůležitějí je vždy až (nic menšího) ekonomická svoboda (svoboda podnikání), která zákonitě zaručuje i tu svobodu slova.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 4.12.2020 14:10

Ono "je to skoro jedno", paní Šichtařová.

Pokud zdanění občanů je kolem 65 % (a to tedy sakra je!). Někdo neplatí nic a má volební právo, tak hovořit o znárodnění je samozřejmě důležité, ale už to je dávno v běhu.

Dnes se většina politiků hádá už jen o to, kolik jim další socialismus za dluhy dá hlasovacích lístků.

Pamatuji si velice dobře, že za husákismu nikdo na ulici neumíral, ale naprdnutost byla dost vysoká. A tak se ptám, proč naprdnutost je i dnes zas tak vysoká. A v televizi jsou takoví ti tlustí, kteří nám tvrdí, že nemají na menáž. A drzé vydržovanky nám vyčítají, že si nedokázali najít někoho s jachtou/že od nich utekl. A Jílková si zve nárokovače, kteří mají nárok na přednostní slovo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Valenta 4.12.2020 13:46

Ještěže od ČNB, která má pouze dvě relevantní funkce ( kromě zaopatření vysloužilých politiků) a těmi jsou výměna ošoupaných bankovek a vyhotovování chybných ekonomických prognóz, nic takového nehrozí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 4.12.2020 11:08

První a druhá věta článku je správná.

Cituji: "... „zachraňovat“ a dokopat k růstu ekonomiku tím, že do ní napumpují maximum peněz. Nefunguje to, ..."

Komentář

Diagnóza nemoci ekonomiky je sice správná, ale není navržena její správná léčba.

Ekonomiku k růstu "dokopou" inovace. A o těch bankéři ví velmi málo.

Ekonomika nejsou jen peníze, ale především lidé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lima 4.12.2020 10:31

Autorka manipuluje veřejnost.

Neni totiž pravda, že:

- "to už vskutku nemá daleko k centrálně řízené ekonomice."

A že japonské CB:

- "centrání bance nejde o samotný podnik"

- "Je jí úplně jedno, jak podnik hospodaří, a to i v případě, že je podnik ve ztrátě. "

- "Je jí dokonce i jedno, jestli podnik, který vlastní, zbankrotuje! "

Nic z toho neni pravda,

pokud je japonská CB akcionářem podniku.

Paní Šichtařová tak maluje na černo realitu, která je jistě sub-optimální, ale ne tak špatná, jak ji prezentuje autorka.

Jsou to takové negativní pivní řeči, nehodné publikování. Škodí sobě a nám všem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 4.12.2020 9:45

Když se velkoryse rozhazuje a státní dluh narůstá, je to potřeba dorovnat, no a dorovnává to inflace. Pokud jde o bydlení, pro stále menší vrstvu obyvatel se nárůstem cen nemovitostí vlastní bydlení stává nedostupným, a stávají se z nich nájemníci. A z těch bohatí majitelé nemovitostí vysají systematicky i tu poslední korunu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Nevrkla 4.12.2020 8:47

Zatím se to jeví jako stav bez tize, ale zákonitě přijde náraz. A nedopadne dobře.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Církva 4.12.2020 8:32

No, ono nejde jen o centrální banky. Dnes je mnoho velkých firem vlastněno pochybnými finanšními skupinami. Hlavním cílem je zvýšit cenu akcií a firmu prodat. To ještě vypadá že by firmu nepoškodilo. Nekvalitní firmu neprodáte. Jenomže vy můžete krátkodobě zvýšit hodnotu firmy. Třeba dvojnásobným zdražením zboží, nebo vyhozením drahých ale klíčových zaměstnanců. Chvíli to zafunguje, akcie jdou nahoru ale nakonec to firmu dostane do prekérní situace.

Ukázkou je známější případ, (ale jsou mnohem horší) Boeingu. Boeing zeštíhlil výzkum a oddělil obchod a vývoj a to i fyzicky(jedni jsou snad někde na západě druzí uprostřed USA) a udělal další machinace, čímž zvýšil cenu akcií na 3 násobek. V reálu pak vyvinul pod tlakem zastaralá letadla přebastlená na nová 737 MAX. Bohužel padají a společnosti i Boeing to teď stojí nemalé peníze. Z druhé ruky mám, že piloti (minimálně američtí) měli radší než Airbusy Boeingy, které umožňovaly více manuálních zásahů do letu. Naopak 737 MAX při poruše neumožnil "přeprat" elektroniku.

Souhlasím že vlastnictví firmy centrální bankou co jen nalije peníze není ideální. Ale jsou tu i horší a to zdánlivě kapitalistická řešení. Fungující model kdy rodina zakladatelů firmy a akcionáři co drželi akcie desítky let a měli k firmě vztah je už dávno pryč. A podle toho dnes průmysl na Západě vypadá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fráňa 4.12.2020 8:08

Japonsko má hodně peněž v dluhopisech evropských států Francie, Španělsko, Itálie atd. Investovalo také do neprůhledných hypotečních úvěrů v cizině.Japan Post Bank za deset let vybudovala portfolio v hodnotě 575 miliard dolarů (13,2 bilionu korun) zahraničních dluhopisů. Jak říkají japonští ekonomové, je to velmi rizikové, ale neměli jsme kvůli nulovým úrokovým sazbám na výběr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek