Už je to za námi. Užili jsme si dne, který trval pětadvacet hodin. Někdo si mohl hodinku déle pospat, někdo si mohl hodinku déle zaflámovat. Osádky nočních služeb si zase vykázaly devět hodin nočních příplatků. (Tedy osm a půl, užily si přece i půlhodinové pracovní přestávky.) Různé automatické systémy zvládly přechod času různě. Nejhůře ho zvládaly lidské systémy, z nichž některé přišly po víkendu do práce o hodinu později, jiné o hodinu dříve. Protože se to furt plete! Změna času je vždy zrádná.

První zrada se týká zimního času a je to ta zrada, že zimní čas není. Vrátili jsme se totiž k normálnímu pásmovému času středoevropskému (SEČ). Skutečný zimní čas byl zaveden krátce po některé válce, kdy v listopadu přišla další změna a vstávalo se ještě o další hodinu později, takže se během roku vystřídaly celkem tři časy.

Druhá zrada změny času je, že když se šejbne hodinu sem, tak se šejbne hodinu tam a pokud si nenajdeme pevný bod, šejbneme tím časem na druhou stranu. Je to zrada relativity. Zdá se, že když budeme o hodinu později vstávat, tak když jsme zvyklí vstávat v šest, tak vstáváme vlastně až v sedm.

Ano - ale v sedm letního času. Což je šest středoevropského. Je to o hodinu později. Ale pokud chodí páníček s pejskem pravidelně v šest hodin ráno na procházku, marně se těší jako Aston, že bude Bartem vyvrtáván z peřiny až v sedm. Bude vyvlečen zpod duchen v šest hodin, jako vždy. Jenže v šest letního času, čili v pět středoevropského. Takže v neděli se hukázalo, jak kdo vstával. Avšak v nedělní ráno bývá klid největší. Ostatně - proto je právě na tuto dobu přehození času plánováno.

Oni si psi zvyknou, spát o hodinu déle je mnohem příjemnější, než si naopak noc o hodinu krátit. Zvykly si i krávy, zvykli si koně i lidi. Většinou. Jenom pekař Pecka si nezvykl. A ještě si nezvykl Josef Hvězda, kdysi dlouhá léta hlavas na letním odborářském táboře v Dobronicích na Lužnici, kde byl znám coby Admirál. V jeho táboře platil čas táborový a byl to čas středoevropský. Ráno každého ven ze stanu vyhnalo včas sluníčko. Poledne bylo opravdu, když stálo Slunce v nadhlavníku - i polední klid panoval právě přes největší úpal. Zato mohly děti sedět dlouho do noci u táboráku - o hodinu déle, než na jiných táborech. Ono honit mládež do stanu v deset večer (letního času), necelou hodinu po západu Slunce!, ještě za téměř plného světla, je vskutku zvrácenost.

Šejdrování časem je pozůstatkem doby energetické krize. V krizích vždy občan spíš poslechne a nechá se manipulovat. A manipulátorům to velice lahodí, takže manipulaci rádi prodlužují, i když už krize dávno pominula a vždy mají dostatek důvodů, proč je nutno manipulovat svobodou občana i nadále.

A to je ta největší zrada!

A že ho mají všude v Evropské unii?

No - právě!

Psáno v Praze dne 16. a 30. října 2002, na Neviditelném psu vyšlo 31. října 2002

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.