Posledně jsem žaloval zločiny komunismu v obecném duchu a už nevybylo místo na jejich konkretizaci. Kterých zločinů se tedy komunistický režim dopustil? Zejména:

Zločinů proti lidskosti při mučení všech zatčených i odsouzených osob.

Zločinů proti lidskosti, které byly páchány na nezletilých dětech.

Porušování "Ústavy 9. května" z roku 1948 (tisk 1227). Byly porušeny zejména základní články
čl.III, odst.(2): "Stát zaručuje všem svým občanům, mužům i ženám, svobodu osobnosti a jejího projevu a pečuje o to, aby se všem dostalo stejných možností a stejných příležitostí."
čl.III, odst. (3): "Všichni občané mají právo na vzdělání, právo na práci, na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a na odpočinek po práci."
čl.XI, odst. (1): "Moc soudcovskou vykonávají nezávislé soudy."
čl.XII, odst. (1). pasáž: "Hospodářská soustava Československé republiky je založena ... na vlastnictví půdy, podle zásady "půda patří tomu, kdo na ní pracuje";
"na ochraně drobného a středního podnikání a na nedotknutelnosti osobního majetku."

Byla porušena i podrobná ustanovení této ústavy, zejména:
Rovnost (§1), svoboda osobní (§§2,3), svoboda domovní (§§4,5), tajemství listovní a tajemství dopravovaných zpráv (§6), svoboda pobytu (§7), svoboda majetková (§§ 8,9).

Prvních 9 paragrafů občanských práv, které komunistická ústava zaručovala, tedy její tvůrci nerespektovali v plném znění.

Byla porušována i další občanská práva, zaručená ústavou, a to jmenovitě:
Ochrana rodiny a mládeže v §11, odst.(2): "Původ dítěte nesmí být jeho právům na újmu."
Právo na vzdělání v § 12, odst.(1): "Všichni občané mají právo na vzdělání. odst.(2): Stát pečuje o to, aby se každému dostalo vzdělání a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem k potřebám celku."
Svoboda svědomí a vyznání (§§15,16,17). Zde upozorňuji zejména na §17, kde v odst.(1) se zaručuje "volnost provádět úkony spojené s jakýmkoli náboženským vyznáním nebo bezvyznáním." Odst.(2) zaručuje, že "nikdo nesmí být přímo ani nepřímo nucen k účasti na takovém úkonu". (Takové "úkony bezvyznání", jako byly účasti na oslavných průvodech a svobodných volbách každý ze starších občanů pamatuje spousty - tyto "úkony" byly součástí všedního dne a byli jsme k nim nuceni.)
Svoboda projevu a ochrana kulturních statků (§§18,19,20,21,22).
Právo petiční (§23).

§§ 15-23 byly porušovány opět masivně v plném svém znění. §§24-34 (Svoboda shromažďovací a spolčovací, práva sociální, základní povinnosti občana k státu a ke společnosti) byly šity na míru komunistické moci a režim je tudíž neporušoval.

K dalšímu závažnému porušení ústavy patřilo v Obecných ustanoveních (§§35-38) až porušování §37, kde se praví v odst.(1):
"Projevy a činnost směřující k tomu, aby byla ohrožena samostatnost, celistvost a jednota státu, ústava, republikánská státní forma a lidově demokratické zřízení, jsou trestné." Přitom veškerá činnost vedoucích představitelů směřovala ke zničení státní samostatnosti a zajišťovala dokonalou poddanost Sovětskému svazu. Zároveň komunistický režim porušoval svou vlastní ústavu, jak bylo předvedeno. Jsou tedy představitelé komunistické moci, kteří takto postupovali, trestně postižitelní.

Ještě dva články ústavy byly porušeny nepředstavitelným způsobem:
§158, odst.(1): "Soukromé vlastnictví drobných a středních podniků do 50 zaměstnanců je zaručeno."
odst.(2): "Osobní majetek občanů je nedotknutelný. Toto ustanovení se týká zejména předmětů domácí a osobní spotřeby, rodinných domků a úspor nabytých prací, jakož i dědického práva na ně."

§159, odst. (2): "Soukromé vlastnictví je u zemědělců, kteří na ní sami pracují, do výměry 50 hektarů zaručeno.

V ustanovení závěrečných a přechodných ústavy se prohlašuje (§172, odst.(2)): "Zákony vydané po dni uvedeném v §170 (9.5.1948) jsou, pokud odporují této ústavě nebo ústavním zákonům, neplatné." [Dnešní Šamanův povzdech: Proč jsme tedy přejali jejich platnost?] Porušení ústavy státu nemůže být napraveno pouze restitucemi, ale až potrestáním jednotlivých porušení ústavy!

"Ústava 9. května" byla porušována celou dobu své platnosti až do vyhlášení socialistické ústavy 11.7. 1960. Nová ústava zakotvila "vedoucí úlohu strany", čímž všechny následující zločiny komunistů mohou být kryty.

V období "normalizace" se komunistický režim a jeho zástupci zato dopustili zločinů podle mezinárodních smluv, které jsou od jejich schválení součástí našeho právního řádu:

A. "Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech," který platil na území ČSSR od 23. 3. 1976. Byla porušována zejména práva Části III, např.:
Článek 6,1.: "Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva." Desetitisícům lidí bylo v sedmdesátých letech toto právo upřeno.
Článek 7: "Státy, smluvní strany paktu, uznávají právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména: ...c) stejnou příležitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení na odpovídající vyšší stupeň, přičemž nebudou uplatňována jiná kritéria než délka zaměstnání a schopnosti." Přitom se nikdo nemohl stát vedoucím pracovníkem, pokud nevstoupil do KSČ a nevzal na sebe břímě stranické poslušnosti.
Článek 8,1.: "Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit: a) právo každého na zakládání odborových organizací a právo přistupovat do odborových organizací podle vlastního výběru..."
Článek 13,3.: "Státy, smluvní strany paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy, než ty, které byly zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo schválena státem, a zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením." Zatímco komunisté "poručili dětem modlit se, jak si přálo Veličenstvo kat".

B. "Mezinárodní pakt o občanských a politických právech," který na území ČSSR vstoupil v platnost společně s předcházejícím dokumentem rovněž dne 23.3. 1976. (Oba pakty vyšly společně jako Vyhláška ministra zahraničních věcí 120/1976 Sb. ze dne 10. května 1976.) Došlo k porušení práv v části III, např.:
Článku 12 (svoboda pohybu v zemi, svoboda opuštění vlastní země a volného návratu do ní)
čl. 17 (ochrana soukromého života a korespondence)
čl. 18 (právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství)
čl. 19 (právo na svůj názor a svobodu projevu)
čl. 21 (právo na pokojné shromažďování)
čl. 22 (právo spolčovací)

Lidé, kteří za uplatnění těchto zákonných práv bojovali a kteří na jejich nedodržování poukazovali, byli kriminalizováni a často strávili ve vězení dlouhá léta. Opět se komunistický režim dopouštěl zločinů proti platnému právu. A podílela se na něm policie, žalobci i soudci!

Deset let po revoluci v roce 1989 uplývá a zločiny komunismu nejenže nejsou dosud potrestány, ale ani pojmenovány. Z různých důvodů nenašla naše společnost sílu k sebereflexi a naše vyšetřovací a soudní orgány sílu k zákonnému zakročení. Proto apeluji na naše zákonodárce:

PROHLAŠTE ZLOČINY PÁCHANÉ VE JMÉNU KOMUNISTICKÉHO REŽIMU ZA NEPROMLČITELNÉ! Datum 17.11. 1999 se blíží.

V tomto bychom měli napodobit své západní sousedy: Když volení zástupci německého lidu zjistili, že doba 20 let byla příliš krátká k vypořádáním s hříchy minulosti, prohlásili za nepromlčitelné "zločiny nacismu". Přitom celých dvacet let v Německu probíhal proces denacifikace. Němcům na to nestačilo dvacet let, nám na debolševizaci české společnosti nestačí let deset [dvacet]. Škoda, že u nás nevznikl "morální Norimberský tribunál nad zločiny komunismu".

Nikdo nesmí být potrestán za čin, který nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán. Proto jsem také vyjmenovával jen porušování zákonů platných v té které době. Je tu ale jeden zákon, který v našem právním řádu platí od 11. 11. 1970, ve Sbírce zákonů vyšel až ve vyhl. č. 53/1974: "Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti." Tvrdím, že komunistický režim páchal zejména v padesátých letech zločiny proti lidskosti, jak byly definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945. Podle článku I. této Úmluvy se na vyjmenované zločiny nevztahuje promlčení bez ohledu na dobu jejich spáchání.

V tomto případě se ustanovení o nepromlčitelnosti vztahuje i na "představitele státní moci a soukromé osoby, kteří se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílejí na spáchání kteréhokoli z těchto zločinů nebo přímo podněcují jiné k jejich spáchání, nebo se k jejich spáchání spolčují, a to bez ohledu na stupeň dovršení, a na představitele státní moci, kteří jejich páchání tolerují."

Podle článku I.b) této "Úmluvy" se nebude promlčení vztahovat jmenovitě ani na "nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu".

Komunistický režim hlásal a prováděl politický apartheid. Žádám, aby jeho zločiny byly prohlášeny za nepromlčitelné!

Psáno v Praze dne 28. února 1999

Poprvé vyšlo v Neviditelném psu dne 1. března 1999. Od té doby byly nejhorší komunistické zločiny skutečně prohlášeny za „nepromlčitelné“. Ale ono je to s nimi jako s kachlíčky: To, že jsou „omyvatelné“ neznamená, že jsou také „omývané“. Co s tím dnes? Myslím, že nastal čas oprášit myšlenku na ustanovení „Morálního norimberského tribunálu nad zločiny (československého) komunismu“. Ale o tom až příště.

Minulé Šamanovo písání o komunismu: Žaluji!