ŠAMANOVO DOUPĚ: Zlato Alwogiry (ukázka)

1

Kapitán Mark Stone se vyhoupl z dojíždějícího antigravitačního výtahu v posledním patře plastocelové budovy Služby pro dohled nad primitivními planetami ještě dříve, než se jeho dveře zcela otevřely. Byl to Markův trochu klukovský zlozvyk - udělat něco dříve, než ostatní. Tento "zlozvyk" mu už mnohokrát zachránil život. Nešlo o zbrklost, ale o jednání na základě dříve získaných informací, současného mapování situace a intuice, která mu pomáhala předvídat budoucnost, alespoň do jisté míry.

Dříve získané informace Markovi napovídaly, že v patře, kde sídlil generál Khov, muž, který železnou rukou řídil Službu, nebude nikdo zbytečně okounět, takže nehrozí, že by před výtahem na chodbě někoho srazil. Intuice mu prozradila, že Khov už na něj čeká ve svém doupěti, protože přicházel přesně na sjednaný čas schůzky. Mapování současnosti spočívalo v tom, že ještě před nástupem do výtahu mluvil videem s generálovou sekretářkou Peggy, asi padesátiletou vysušenou starou pannou, takže ani ta nebude stát u výtahu. Navíc se kapitán Stone uměl telepaticky domluvit se svým androidem Rayem, společníkem, který ho doprovázel téměř na všech misích na nebezpečných primitivních planetách.

Kapitán Mark Stone někdy působil dojmem nezvedeného kluka, z hlediska biologického však již byl dávno dospělý, jak by mohla dosvědčit i jeho přítelkyně, slečna Elsa Swensonová. Tento urostlý muž atletické postavy s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy, výraznými rysy v obličeji a šedýma pronikavýma očima mohl být při prvním pohledu pokládán za bezstarostného mladíka. Ale za sebou měl desítky inspekčních cest a s nimi spojená dobrodružství. Nicméně při průletu subprostorem se čas chová poněkud zvláštním způsobem a tak bez ohledu na služební stáří byl Mark Stone biologicky skutečně na úrovni asi pětatřicátníka.

Android Ray byl zkonstruován tak, aby se Markovi podobal - ovšemže byl z technologických důvodů robustnější a vyšší. A pochopitelně měl i větší výdrž, což jediné ho usvědčovalo ze strojové povahy. Protože jinak skutečně vypadal jako živý člověk. A nejen vypadal, dovedl dokonale napodobit lidské chování. A jak mohl Mark dosvědčit, nejen napodobit...

Tentokrát se s Rayem setkal právě v posledním patře před dveřmi do Khovova sekretariátu.

"Vzduch čistý," informoval Stonea krátce už během jízdy gravitačním výtahem telepaticky. "Khov je sám, před pěti minutami od něj odešel admirál Neuman."

"Velitel Vesmírné policie?", hvízdl Mark v duchu. "Co chtěl?"

"Když odcházel, zabručel jen "zatracený drak!""

Ještě než společně vešli do sekretariátu svého nejvyššího šéfa, podal Ray Markovi kytici kopretin. "Peggy, lásko, mohu za generálem? Tuším, že jsem očekáván," usmál se Mark na sekretářku, hubenou dámu se špičatým nosem a koňskými zuby, a podal jí kytici od Raye. V duchu přitom ocenil jeho předvídavost, na androida vsklutku nevídanou.

Peggy poplašeně zamrkala za svými starodávnými brýlemi a mírně zrudla. Stále si nemohla na Stoneovy vtípky zvyknout. Škádlili ji samozřejmě všichni agenti SDPP, ale Mark byl vždy nejvynalézavější. Ale nezlobila se na něj, protože věděla, že zachránil život generálu Khovovi, jemuž byla bezmezně oddána. Sklopila oči a zahučela do interkomu:

"Kapitán Mark Stone je zde," a vzhlédla s tázavým pohledem na androida.

"Ray zůstane tady a nahraje si data pro následující misi," oznámil Stone přes rameno, když vstupoval do generálovy kanceláře.

Generál Khov, dvoumetrový obr s vyholenou lebkou a zjizveným obličejem, pohlédl na Marka zpoza svého stolu lehce zešikmenýma očima, které zdědil po svých mongolských předcích.

"Na jakou misi se chystáte, Stone?" zeptal se hlasem ochraptělým z věčného dýmání doutníků z Terranie IV. Je pravda, že velitel Služby kouřil pouze ve stavu nejvyššího rozčilení, ale rozčilen byl velice často. Alespoň skoro vždy, když si k sobě povolával Marka Stonea, kterého pověřoval těmi nejtěžšími úkoly. I nyní se světlo z oken s přímým výhledem na newyorskou aglomeraci jen ztěžka probíjelo chuchvalci těžkého tabákového kouře.

"Na misi k drakovi," odtušil suše Mark. Generálovi poklesla čelist, takže mu málem vypadl drahocenný doutník z úst.

"Co víte o dracích?"

"Žádní nejsou, tedy tím myslím pohádkové draky, hlídající pohádkové poklady. Ale intuice mi napovídá, že nepůjde o opravdové draky."

Khov pohleděl na Stonea s podezřením. "Co jste slyšel?"

"Slyšel jsem, že velitel Vesmírné policie nadává na draka. Vesmírná policie se nestará o draky, ale o vesmír. Když s tím přišel Neuman za šéfem dohledu nad primitivními planetami, půjde asi o planetu. V souhvězdí Draka je jediná primitivní planeta. A to v systému hvězdy Beta Draconis, který je vzdálen tři sta šedesát pět světelných let." Stone se odmlčel. Další informace, které mu Ray telepaticky poskytoval z vedlejší místnosti, si nechával pro sebe.

Khovova rozložitá postava se vztyčila z křesla a přešla k malému trezorku, který uchovával největší vzácnost v místnosti. Generál navolil kombinaci, otevřel pancéřované dveře a vytáhl láhev se zlatavým obsahem.

"Sklenku bourbonu?" optal se formálně a aniž čekal na odpověď nalil na dva prsty do dvou skleniček. Jednu podal Stoneovi a pokynul mu ke konferenčnímu stolu, u kterého se oba usadili.

"Vaše intuice vás opět nezklamala, Marku, jedná se skutečně o planetární systém hvězdy třídy G2 zvané Alwaid. Konkrétně jde o planetu Alwogiru, kterou naši agenti navštívili poprvé a naposledy před sedmdesáti lety. Jak víte, máme za úkol kontrolovat primitivní planety dvakrát za sto let. Museli jsme věnovat pozornost problematičtějším místům. V Drakovi chcípl pes a sto let ještě neuplynulo. Jenže dneska se na nás zlobí Senát. Jde o věc nejvyšší státní priority, proto vás nasazuji jako svého nejlepšího agenta. Drak skutečně hlídá drahocenný poklad a jeho zneužití by mohlo narušit pracně udržovanou stabilitu našeho zřízení."

"A smím se ptát co je to za poklad? Pokud se pamatuji, říkalo se, že nerost lapis oniris z drogovými účinky je ‚krystalickým zlatem' planety Terrania VI, telekomunikační minerál narium zase ‚bílým zlatem' Terranie XXII a vzácné dřevo z Venusie ‚zlatem černým'. O jaké zlato se jedná na Alwogiře?"

Khov si neodpustil mírný úsměv, když Markovi odpovídal:

"Jde o "zlaté zlato". Zlatem Alwogiry je prostě normální žluté ryzí zlato."

Mark převaloval v ústech doušek dobré staré whisky, proto chvilku trvalo, než se otázal:

"A v čem je problém?"

"Problém je v tom, že se jedná skutečně o ryzí čtyřiadvacetikarátové zlato, vyskytující se ve volné přírodě Alwogiry."

Mark chvíli v duchu počítal.

"Při současné pevně určené ceně pět set dolsů za trojskou unci bych na milión dolsů potřeboval šedesát dvě a čtvrt kila zlata. To mi nepřipadá jako dostatečně výhodný poměr cena/váha."

"Ale toho zlata tu máme tunu," namítl generál. "Brzy ho může být třeba sto tun, možná. A nejde o to, kolik tu můžeme mít tun zlata z nového zdroje, už jenom tato zpráva může drasticky zahýbat s cenami na burze, může zničit náš hospodářský systém! To se nás samozřejmě týká všech, ale tento problém teď řeší hlavně admirál Neuman. Naším úkolem je zjistit, kolik toho zlata vlastně je. A samozřejmě ochránit domorodce na Alwogiře před civilizačním tlakem, před nezodpovědnými těžaři."

Stone se snad poněkud nadmíru věnoval požitku z lahodného polykání, proto mu až nyní přišla na mysl jedna logická otázka:

"A jak víte, generále, že to zlato je právě z Alwogiry? Jakým puncem byste chtěl označkovat každý atom tohoto ušlechtilého kovu? Vždyť není problém zlato přetavit a skrýt všechny jeho identifikační znaky."

"Budete se asi, kapitáne, divit, sice ne úplně každý atom, ale dost atomů alwogirského zlata označkováno je. V obyčejném zlatě je totiž přimíchána nezanedbatelná příměs těžkého zlata."

"Nu, zlato je těžké dost, při atomové hmotnosti 197 a měrné hustotě 19,3 není divu. Ale olovo je těžší."

"Ne, Marku, vy mi nerozumíte, v tomto zlatě jsou přimíchány izotopy zlata s atomovou hmotností 200 a 201."

"Radioaktivní zlato?"

"Radioaktivní zlato. Ve stejném poměru, jako to známe ze sedmdesát let staré úvodní zprávy vašich předchůdců v SDPP."

"Naši předchůdci byli poněkud nepozorní," pronesl zamyšleně Stone.

Generál Khov zvedl své huňaté obočí. "Vaši předchůdci nemohli svoji zprávu precizně dopracovat, protože se jejich astronef při návratu subprostorem ztratil. Agent Leo Honey i jeho android Reach padli při plnění svých služebních povinností. Ztratili se při přechodu do subprostoru."

"Pak byl nepozorný příjemce zprávy, ať už to byl kdokoliv. Protože nerostné zlato, přírodní kovové zlato krystalizující v krychlové soustavě, se obvykle vyskytuje pouze jako čistý izotop 197."

"Ale tady jsou do něj evidentně přimíchány další izotopy."

"Pak toto zlato není přírodní," pronesl Mark zamyšleně, "anebo je alwogirská příroda skutečně zvláštní. Myslím, že moje dovolená se slečnou Swensonovou definitivně padla. Kdy letím?"

"Už nepijte. Za pět hodin."

*****************************************************************

Kapitoly 2-23 najdete v knížce Zlato Alwogiry (MST-05/33, 78), vydává nakladatelství Ivo Železný, obálka Petr Bauer, brož. 128 str., doporučená cena 84,- Kč, pro předplatitele 69,- Kč

Viz i Šamanovo doupě z 15. listopadu 2005: Muj prítel Mark S.