(Feuilleton takový, jaký už víc nepřijde)

V zahradě pana Olivy kvetou pry fialky. Neni to arci přiliš velky div, že kvete fialka tam, kde Oliva buji, ale konečně u nas je i to něčim. Mame jen tak blativou parodii zimy*, podezřele jeji teplo a mlhavy jeji vzduch tiži sice mozek naš až k pohnutlive pitomosti, přece se ale nemužem přiliš divit, rozkvete-li zaroveň z toho blata, z ktereho utvořen člověk sam, nějaka květina lučni neb snad docela květina myšlenkova.

Pravopisomyslny čtenař již poznal, že se mně jedna o zjednodušeni českeho pravopisu, je ale take velmi snadno možno, že jednotlivy čtenař spanilomyslny ještě nepoznal ničeho a ani netuši, jaky jsem to dal dar českemu narodu k novemu roku. V několika řadkach a takovy dar! Přiznam se, že jsem byl pohnut stesky tak mnoheho statneho bojovnika pro pravdu českou, kteremu v ohnivem boji čarky nad „a“ a „i“ pravidelně se ztracely, přiznam se, že na mne pusobila žaloba estetiku, kteři tvrdili, že vytištěna myšlenka česka vypada jako hlavka kapusty, poseta trusem housenek, přiznam se, že pusobil na mne nařek učitelu, ktery pravi, že jen ty prožlukle čarky jsou tim vinny, že cizinci tak těžko uči se češtině. Přiznam se take, že jsem jako onen anglicky namořnik, kteremu se vždy to zdalo, co mu jini předřikavali, ba přiznam se i, že byli přede mnou Thamove, kteři pro ypsilon homersky měli boj, posud neopěvovany, že byl Jungmann, ktery nechtěl konečně psat vic „gesle“ misto jesle, že Čelakovsky jako lev proti Palackym a Tomkum zastaval „o“ a „ou,“, ba že Hanka, arcirevolucionař s ruskym řadem, netrpěl žadnych circumfleksu a misto „ž,“ „č“ a jinych podobně čepičatych potvurek vynalezl pismeny zcela nove, skoro zrovna tak ošklive. Nejsem prvni, ale St. Pierre take nebyl prvni, ktery lidstvu radil, aby se vice nepralo; přece mu otcovstvi myšlenky připisuji proto, že o jeho vyroku nejvic se mluvilo – o Hankovi se mlčelo, snad se bude o mně mluvit, protože jsem pravopisně skromějši.

Doufam, že zvitězim, neboť obracim se k hlavnim rozhodčim u věci te: k spanilomyslnym damam, ditto novinařum a ditto nakladatelum. Považte, drahe damy, jaky mate dosud boj, pišete-li dost maly listeček! Vy vite na určito, že nějaky česky pravopis zcela doopravdy je a že dle něho čarky se dělat musi, take byste rady tomu vyhověly, nadělate čarek dost, ale kam - to je to!... A považte dale vy, pani kolegove novinaři: když se nezdržite s nějakym tim tisicem čarek, přijdete přece denně o pul hodiny do sve hospudky a nebudete musit denně jist „něco studeneho“. A považte konečně vy, češti nakladatele, že pujde nečarkovaneho pisma vic na cent, pismo že bude tedy lacinějši a take spisovatelum že budete moci platit ještě menši honorař než posud, poněvadž bude s knihou menši prace.**

Obtiže to bude mit – no! Předevšim u těch, kteři čist a psat již uměji. Vždyť vime, jak se děje posud našim babičkam, ktere jsou zvykle švabachu. V každe te babičce česke vězi Lichtenberg, jenž si nařikal, že je mu, jako by každou latinkou vytištěnou knihu německou dřiv sobě musil do němčiny přeložit. Byl to velky tež mudrc, ktery řekl, že uči se již osmdesate let čist a že to ještě tak zcela dobře neumi, ačkoli sam napsal take nějakych čtyřicet svazku, ktere stoji za čteni. A snad proto už nemělo by se čteni novymi vynalezy obtěžovat. Je-li pak take pravda, že nově zavedenym pismem neb velkou novotou v něm napolo již je všechna posavadni literatura ztracena, byla by to cela ztrata již vzhledem k mym nesmrtelnym spisum vlastnim. Konam heroicke sebezapřeni při uplnem sebevědomi, vrham se do propasti pro spasu vlasti, třeba bych strhl „Spravedlivou kroniku“ Jakuba Maleho s sebou.

A take je možno, že neni ani žadne revoluce pravopisne vic potřebi. Leibnitz (take kolega filosof) nebo některy jeho vykladatel řekl: „Věda se zprotivi a osudne zoufalstvi uvrhne jednou lidstvo zase v barbarstvi. Strašne množstvi denně se hromadicich kněh*** mnoho k tomu přispiva. Bezpočetnost spisovatelu zpusobi, že budou jednou všichni zapomenuti, naděje na slavu, ktera tak mnoheho pobada, nahle vymře, a snad bude pak pravě tak hanbou byti spisovatelem, jako bylo dřive cti.“ Snad řeknete, že se nas to Čechu netyče, nas, u nichž pokračuje literatura jen krokem divadelnim a skoro každa dvě leta už zase jedna nova kniha vychazi. Vy blahovi, to je vidět, že nestojite na stanovisku evropskem. Co je komu po tom, že jsme dlouho spali! Řekne-li Evropa, mame už literatury dobre dost, musite take –začit dělat špatnou.

Ostatně, nechcete-li, take dobra! Ja učinil jsem svuj navrh a dosti skromě jsem se přitom choval; mohl jsem vyhodit „po spósobě Grekóv“ (Hanka) velke začatečni pismeny+, všechny puntiky, ba i všechny ty chocholy nad č, ž, a t.d.++, a vyhodil jsem jen kolečka a čarky, ač dělavam tyto se zvlaštni zalibou tluste jak polena. Nejsem tak strašny revolucionař jako Hanka, ba ani rusky řad nemam, a zachazi-li se se mnou dobře, jsem vždy nakloněn k povolnosti a ochoten v nahradu dělat budoucně čarky jako polen dvě a řici s Angličany: „Lepši špatny pravopis a dobra literatura než naopak.“ Upřimně řečeno, mně nebylo volno při psani, v ruce to cukalo, z pera to šlo jako hlina, tolik zpusobuje zvyk, že bych byl považoval čarku nad „a“ za dobrodini. Take jsem se několikrat zmylil a jsem žadostiv, co sazeč a korektor vyvedou. A když teď na hotove pohližim, mam jakysi pocit nahoty, schazi tomu kousek šatu. Zvyk, moda, nic vic, to se rozumi. Panenka se dekoletuje do plesu hodně hluboko, ba skoro velmi, a pranic se nestydi, neboť neni hanba. co moda kaže; ale o vlasek dolu – ne – to za žadnou cenu – leda by toho zas moda žadala.

Jan Neruda

Poprvé vyšlo v Našich listech č.1 z 1.I. 1869

***************************************************************************
*Už v roce 1868 bylo patrné globální oteplování...
**Dnes bych dopsal další potřebnou kategorii: přispěvatele do literárnícjh soutěží, zejména do Ceny Karla Čapka
***Už před 140 lety bylo těch denně se hromadících kněh strašné množství! I když nikoli v češtině...
+ Velké začáteční písmeny vyhodili po způsobu Hankovu ve 3. tisíciletí „moderní“ reklamní tvůrci...
++... a proti „chocholům“ opakovaně táhnou čeští počítačoví „modernisté“ – taky už nejméně 140 let!

BTW: Neruduv navrh přece jen došel uspěchu, předevšim na Ostravsku...

************************************************************************
(Vybráno, opsáno, jen mírně zkráceno, titulkem obdařeno a komentováno Šamanem, jenž ničehož jiného docíliti nechce, než tyto drobné drahokamy klasikovy opět uvésti v oběh.)

Zdroj:
Dílo Jana Nerudy, spis XIX, Léta persekuce III., kniha feuilletonů z r. 1869
Uspořádal Dr. Miloslav Novotný
Upravil V.H. Brunner
Vyšlo péčí nakladatelů Kvasnička a Hampl v Praze, 1925

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Předcházející Šamanovi Nerudové:

28.3.1868/2008: Pasivní odpor - řádný, zákonní a co nejpasivnější!

25.5.1867/2007: Nechte mne mluvit!
25.4.1867/2007: Chudá Evropa

30.3.1867/2007: Naše škody
21.2.1867/2007: Mrtvá schůze
16.1.1867/2007: Špatná příroda
1.1.1867/2007: Dooráno!