Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ŠAMANOVO DOUPĚ: Zima, zima tu je
Jenže když v lednu sněží, pak to v žádném případě není "rozmar". Dokonce ani ve staré dobré Anglii, kde v době Shakespearově v "zimě tříkrálové" probíhaly trhy na zamrzlé Temži. I Češi znali tuto zimu, třeba zrovna Čech Svatopluk se o ní zmiňuje v básnické sbírce "Ve stínu lípy".
Existuje na to i pranostika: Na Tři krále - zima stále. I další pranostiky znaly lednovou zimu (ostatně, proč se asi leden jmenuje leden?). O svatém Erhartu (8.1.) zima zebe do nártu. O svatém Baziliši (9.1.) zima všudy čiší. Na svatého Hygina (11.1.) pravá zima začíná. Svatý Hilarius (14.1.) - vyndej saně, schovej vůz! Na svatého Marcela (16.1.) zima leze do těla. Na svatého Priska (18.1.) pod saněmi píská. Na svatého Knuta (19.1.) přichází zima krutá...
Už dvě stě let vrcholí v Praze zima kolem 15. ledna, druhý vrchol připadá na období 22.-23. ledna. Nu, naši předci museli sledovat počasí a museli se řádně připravit na jeho "rozmary" - či přesněji jeho normální chod, protože nežili v bytech s dálkovým topením a lokální klimatizací. Ještě já jsem jako dítě po návratu ze školy vymetal popel (ale už z clubek, nikoli z ohniště), naštípal třísek, nanosil uhlí a poté (sirkou!, pozor, pálí!!!) zapálil oheň. Když došlo k výpadku elektřiny, rozsvítili jsme svíčky a místo poslechu rádia si četli. Pražáci měli rozhlas po drátě, ten hrál dále.
Dnes jde při ztrátě napětí všechno rychle do kopru - nejdříve počítače, hned nato topení (sice plynové, ale s elektrickým ovládáním). Během několik a hodin dojde voda - a jste namydlení. Sídlištní byty nemají většinou krby ani kamna. A do dvanáctého patra musíte pěšky, výtahy nejezdí - kdo měl smůlu, ten v nich uvízl na dlouhé hodiny. Většina populace se sestěhovala do měst, kde normální zima najednou působí nezvyklé potíže. Dokonce pražský sníh se začal náklaďáky svážet na náplavku k Vltavě. Do stejných míst, kam ji před sto lety vozily koňské potahy...
Před třiceti lety naše děti lyžovaly v pražském parku Jezerka, před padesáti lety byly sněhové zimy obvyklé třeba v mém rodném Liberci. Jenže tehdy nebyla distribuce zboží tak závislá na dopravě kamiony. Řidiči byli i na užších cestách zvyklí jezdit na sněhu, až na černý asfalt se stejně většinou nepluhovalo. Pak nastoupila teplejší perioda. Mezitím došlo k rozmachu elektrifikace průmyslu i domácností, kdy se rozmohla nejen automobilová doprava nákladní, ale hodně i osobní. Humorné je, že největší kalamita je dnes na parkovištích, na nichž stojí většinou nepoužívaná auta.
Zejména městští řidiči mají problémy se sněhem. Na vlastní oči jsem viděl, jak se řidič jednoho auta snaží k parkování narvat do mezery v řadě aut, kde přes víkend nikdo nestál. Třikrát najel do půlmetrové závěje a stále nemohl pochopit, že bez odházení sněhu jaksi nemůže zajet do masy, jež je dvakrát vyšší než světlost jeho vozu nad terénem... (Nejméně třikrát tam najel, než mi zapadl za horizontem chůze.)
Televizní zprávy ukazovaly o víkendu auta zasypaná až po střechu na silnici mezi Jičínem a Hradcem Králové. A vedle silnice přistává vrtulník záchranářů - na holém strništi! Kdysi totiž silničáři dávávali na návětrnou stranu silnic v širé krajině linii sněhových zábran. V létě ležely ty čtverce sbité z latěk na hromadách, na podzim je postavili do linie, na jejímž hřbetu se zlomil vítr a sníh se poslušně ukládal před silnicí, kterou tak svou závějí chránil před větrem a sněhovými jazyky. Náš jadrný lid však tyto zábrany kradl (myslel jsem, že ku topení, ale jistý znalec mi dnes objasnil, že kvůli kvalitním latím), takže silničáři s tím přestali. Dnes existují umělohmotné zábrany, které se na nic jiného nehodí, ale většina silničářů je už možná zlenivělá - anebo "zeštíhlená". Stavění zábran totiž nelze zmechanizovat... Takže trochu zasněží, zafouká - a náhle jsou na silnici závěje z holých polí.
Média pak křičí o neobvyklých jevech, kalamitách, katastrofách, či "překvapeních". Meteorologové začali dávat tlakovým nížím a výším jména jak nějakým hurikánům a obecenstvu se předkládá k věření, že zima v zimě je něco nenormálního. Načež se hledají důvody takové "anomálie". A hned se najdou. Jde o důsledek globálního oteplování! Jež zastavuje Golfský proud. Tento víkend jsem jednou četl v debatě pod psím článkem, dokonce mi to osobně vysvětloval i jeden mlaďoch (který asi třísku nikdy nenaštípal:). Golfský proud je dobrý slogan - bez ohledu na to, že třeba v Číně nebo Indii, dokonce ani v USA nic "neotepluje"...
A dále zní stejná mantra: Nemůžeme čekat na vědecké potvrzení globálního oteplování. Musíme zasáhnout dříve, než bude pozdě! A zasahováním se míní různé nesmyslné podniky typu pěchování kysličníku uhličitého do země či zakazování žárovek nebo míchání rostlinného lihu do nafty. Stejné týpky před třiceti lety varovaly před globálním ochlazováním, dobové sci-fi příběhy vykřikovaly "ledovec se blíží!". Někteří ochlazovači dokonce vážně navrhovali, aby se zemské póly pokryly sazemi. Slunce pak roztaví led, který se nebezpečně kumuluje v polárních oblastech a snižuje tak hladinu moří...
Naštěstí takovou debilitu, která už tehdy byla technicky možná, nikdo neprosadil. Ještě nebyly natolik vypracovány technologie, myslím tím technologie lidského oblbování v masovém měřítku. Nebo spíš nikdo nevěděl, jak na takovém "zlepšení klimatu" vydělat prachy...
Na Editu - zima dlí tu. Ale média už dopředu začínají plakat nad tím, že sníh jednoho dne roztaje, a nastanou povodně - stejně jako každé normální jaro v mírném pásu za poslední desítky tisíc let. Kdy tedy člověk byl natolik "sapiens", že nestavěl svá sídla v záplavových oblastech...
Myslím si však, že sněžit, mrznout a zase tát bude i dlouho po tom, co poslední člověk na světě zahyne, protože se mu zadře klimatizace...
Psáno v Praze dne 12. ledna 2010
(Pranostiky - až na jednu - převzaty z knihy Jana Munzara Medardova kápě, vydal Horizont, nakladatelství Socialistické akademie ČSSR v Praze 1986)
