Byl jsem ve středu v Maiselovce na diskusi o té podivné petici českých „Židů za spravedlivý mír“, kteří „odmítají vojenskou okupaci palestinských území“ a volají po tom, „aby bylo okamžitě zabráněno masakrům na izraelsko-palestinských hranicích“. (Masakrům, ke kterým došlo, když se Hamás za zblblými živými štíty o ráži 80.000 kusů pokusil prorazit plot na hranici mezi Gazou a mezinárodně uznaným územím Izraele.) Díky patří Federaci židovských obcí, která své prostory propůjčila, a díky patří moderátorce Ireně Kalhousové, která toto podujatie zorganizovala a udržela v mezích.

Na pódiu byli jako panelisté dva iniciátoři petice a dva její kritici. Jedna iniciátorka petice je izraelská občanka, jedna kritička tu petici málem podepsala – než si ji přečetla, a jeden kritik neměl ani „kořeny“, ale zjevně je sionista. A jeden téměř mladistvý iniciátor na mne působil dojmem, hm, že mu asi hodně chutná předražené kafe. Diskuse byla velmi klidná, řekl bych až „cú moc soft“. K tématu se po panelu vyjádřilo i pět význačných osobností z publika, načež přišel prostor pro dotazy a komentáře nevýznačných osobností z publika. Taky jsem se k tomu dostal, a konstatoval jsem, jak si muslimové (Arabové i Peršané) představují ten „spravedlivý mír“:

1. Palestinci se musí vrátit do země svých otců (Izraele). Včetně všech pěti nebo kolika generací. (“Uprchlíkem“ může být podle OSN jen ten, kdo uprchne, ne už další generace, Palestinci mají v tomto výjimku.) Jedná se oficiálně o pět milionů osob (v lednu 2010). Součet je 6,6 milionů, zatímco „nearabů“ je 6,4 milionů. Ale mohli by přijít i další z diaspory (třeba 80 tisíc Palestinců z Německa nebo 200 tisíc Palestinců z USA, případně půl milionu Palestinců z Chile.) V Izraeli samém žije dalších 1,6 milionů Arabů (“Palestinců“).

2. Bude vyhlášeno referendum o dalším osudu země.

3. Na jeho základě, svobodně a demokraticky, dojde ke změně. Židé se sem přistěhovali, budou mít možnost se vrátit do svých zemí. (To jejich „vrácení“ čti jako „vyvraždění“.)

Prý „to přece vědí všichni“, slyšel jsem z publika. Pokud vědí, potom se tak všichni nechovají.

Mnohem výživnější ale bylo po skončení panelů povídání s petičním hochem a onou izraelskou maminou.

Na otázku, jestli tu svou petici taky poslali izraelské vládě, odvětili, že ji k ničemu nevyzývali, že na ni jenom „apelovali“.
Poznatek: Vysokoškolsky zdělaní lidé neznají pravý účel jimi používaných cizineckých slov.
Na otázku, zda ten apel poslali izraelské vládě, odpověděli, že se to izraelská vláda stejně dozvěděla. (Asi z médií. Nejspíš sleduje fejsbůk a heštegy.)
Konstatování: Svůj apel, ve kterém oslovují izraelskou vládu, izraelské vládě neodeslali. I když to byl (podle iDnes) „otevřený dopis“.

Na otázku, zda vědí, že z asi 70 mrtvých ze 14.5. t.r. přiznal Hamás, že v tom bylo 60 jeho příslušníků, odpověděli, že to vědí, ale: „To byli humanitární pracovníci Hamasu, kde jinde měli být?“
Tito lidé snad věří tomu, že Hamas není teroristickou organizací, která chce zničit Izrael.

Na otázku, zda vědí, že po protržení plotu měly být rozvášněným davem dobyty první kibucy v okolí (jsou jich do 15 km od hranic s Gazou stovky), přičemž si předem určení vůdcové skupin už připravili vítězné projevy, jsem se dověděl: „To je izraelský fejk.“
Jako by ze strany palestinských Arabů nevytékaly denně stovky antisemitských fejků.

Upozornil jsem je, že „primitivní draci“, použití při tomto útoku palestinskými Araby, zapálili v Izraeli nejméně 3.000 hektarů polí a lesů (info z předminulého týdne, dnes je to už mnohem více). Na to se mě ona izraelská mamina zeptala:

„A myslíte si, že pole a lesy jsou cennější než lidské životy?“

Na to jsem jako zarytý sionista nekorekně odvětil:

„Ale kurvaže ano!“ (Čímž neplodná diskuse skončila.)

Moji odpověď je třeba brát v kontextu: Ony „lidské životy“ jsou životy teroristů, kteří vraždí občany Izraele. A ony „pole a lesy“ rostou na místě, kde za osmanské nadvlády vládla jen poušť. Ona „pole“ vydávají plodiny, na kterých je životně závislý celý Izrael, protože sousedé mu nic neprodají a přivážet potraviny z Evropy a Asie je dosti nákladné.

Mé osobní nálezy k oněm dvěma petičníkům, které se zřejmě vztahují i na většinu signatářů:

1) Jde o fenomén, který bychom mohli pro názornost nazvat „tel-avivská kavárna“, v izraelském prostředí pak „levičáci“. (Korektně jsem je upozornil, že z tohoto hlediska jsem jakožto sionista „ultrapravičák“, ačkoli jako žid liberál. A v kavárně se taky občas octnu, i když jinak je mým diskusním klubem stolní společnost – ano, jsem „pražská hospoda“.)

2) Vypadá to, že určitou část Židů a lidí vydávajících se za přátele Izraele zachvátilo něco jako Stokholmský syndrom.

3) Ti lidé snad nikdy nesázeli stromy a vždy měli chleba. Ti lidé snad ani nejsou Židi! Ani židi. (Velká počáteční litera značí příslušníky národa, malá pak náboženství. Já jsem tedy do Židovské liberální unie vstoupil hlavně kvůli osudům svých předků a nejsem ten správný halachický žid, ani kašrut nevedu. Avšak na tomto shromáždění v sále, který v poledne slouží jako košer jídelna židovské obce, jsem měl jarmulku jako jediný já. Inu – Šaman provokatér...)

Protože jsem nebyl vychováván jako žid, nejsem dokonalým znalcem náboženských textů, jen ochotnickým studentem Písma. Ale protože jsem v Izraeli sázel stromky na poušti (i když jenom symbolicky, tři – za moji rodinu, za mé předky a za předky mé ženy Ivanky), tak jsme si tam četli modlitbu, kterou k tomu účelu složil rabín Ben Zion Chai Uziel. A dověděl jsem se, že byl inspirován jistým Ezechielem, který hovořil slovy Hospodina:

„Rozmnožím i ovoce stromů a úrody polní, tak že neponesete více potupy hladu mezi národy.“ (Ez; 36,30)

Pomož si sám – a Pánbůh ti pomůže. A co je důležité:

To, že tvůj národ má hlad, je jeho vlastní potupa!

Psáno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 26. července 2018