Návrhy, jak se vzepřít imperialistickému Rusku.

Včera tady Aston v úvodníku Více otázek než odpovědí konstatoval: „Krok Putinova Ruska je neočekávaný, nepochopitelný, mění pravidla hry ve směru těžko odhadnutelném.“ Tomu musím oponovat. Putinův postup je neměnný už od druhé čečenské války (díky níž se dostal k moci), přes válku s Gruzií a obsazení Krymu po angažmá v Donbasu. Putinova doktrína, jejíž veřejná část zní „obnovit Sovětský svaz v jeho hranicích“, se dnes jenom provádí na dohled od hranic našich. Alespoň pro Šamana je Putinův krok v tomto směru potvrzením toho, co už tento novodobý ruský imperátor dlouho koná a o čem zjevně sní. Že by však byl pro mne krok Putinova Ruska přímo „očekávaný“, to bych netvrdil. Byl spíše „očekávatelný“, jak jsem věštil právě před měsícem v článku Proč Rusko nenapadne Ukrajinu?, na kteroužto řečnickou otázku jsem si sám odpověděl: „Protože už ji napadlo!“

Před tím měsícem jsem v uvedeném článku zveřejnil svou analýzu: „Putin se nechce domluvit. Rozjela se eskalace, kde Rusko postupuje podle zostřeného výkladu Starého zákona: Sanici za zub a za oko hned celou hlavu! Ale ještě nespustil plnou forsáž. Zatímco NATO hrdě přicmrndává.“

To, že se Putin nechce domluvit, by vám potvrdil každý psycholog, který by se při jeho jednáních se západními lídry podíval pořádně do jeho bezvýrazného obličeje, na kterém se občas objevil jen výraz pohrdání či úšklebek. Protože už byl rozhodnutý. Z tohoto hlediska je pro mne Putinův krok „pochopitelný“, avšak přesto „neuvěřitelný“.

Minulé úterý jsem podle štěbetání vrabců na střeše ruské Dumy usoudil, že Putin se už rozhodl. Jenom jsem nevěděl, jestli to provede jako Hitler s československým pohraničím, jako Stalin s Finskem, nebo jako on sám s Čečenskem, Gruzií a s Krymem. V tomto rozboru jsem „zašpuntoval“ i další možný logický ruský krok: „Bohu žel, je tu ještě celoukrajinská varianta. Pokud si šachista Putin spočítá, že za jeho spoluúčast v odtržení Donbasu od Ukrajiny, případně i za vytvoření ‚pozemního mostu‘ z Velké země na Krym odpoví Západ svým nejsilnějším způsobem, pak se může - než aby se nechal natřikrát buzerovat - rozhodnout schlamstnout rovnou celou Ukrajinu...“

Co mne v běhu událostí překvapilo, že všechna média mlela o pondělním rozhodnutí Vladimira Vladimiroviče, jenž (na návrh Dumy, které to samozřejmě před tím nadiktoval z Kremlu) uznal nezávislost obou odtrženeckých východoukrajinských (“sudetoruských“) oblastí. Putin mluví rád a dlouho, stejně jako jeho předchůdce Miška Hovorka. Ale čul jsem, že mluví celou hodinu jen kvůli tomu, aby pozornost médií byla upřena k tomuto státnickému projevu - zatímco se ruské vojenské kolony (s rozsvícenými světly!) přesunují na území držená ukrajinskými odpadlíky. A skutečně, celý následující den se mlelo hlavně o tomto uznání, zatímco samotný válečný akt (vojenské obsazení mezinárodně uznaných území Ukrajiny) jaksi zůstal na okraji zájmu. Vždyť už tam ruští „dobrovolníci“ byli dříve, že. Ale já to považoval za začátek agrese. Dokonce jsem pana Putina v úterý i ironicky „pochválil“:

„Nu, Jára Cimrman může být spokojen, jak dobře pan Putin další invazi na Ukrajinu naplánoval. Apeloval totiž svého času na světové státníky, aby, když něco chystají, aby to vyvedli v nějaké zapamatovatelné datum. Kolony vyjely v noci na 22.02.2022.“

Nebylo těžké odhadnout reakci Západu: „EU se teprve dnes (22.2.) rozhoduje, co vlastně proti Ruské federaci podnikne. Nejspíš to bude tak trochu připomínat jinou scénku od jiného českého národního génia. Jiří Suchý ve scénce Polednice v představení Kytice nabízí polednici kafe. Polednice by se spokojila s malým, ale Suchý volá: „Musí bejt velký, aby to viděli všude! Slabý může bejt...“

Ale co tedy dělat, jak se vzepřít imperialistickému Rusku? Taky jsem to navrhl už před měsícem ve svém prvně uváděném článku: „Jediná hrozba, kterou bychom mohli postavit proti hrozbě ruského útoku na Ukrajinu je – účinná karanténa Kaliningradu.“ (A teď můžete diskutovat technikálie!)

Třebaže jsem tak chytrej, heč (“chytřejší než rádio“), určitě nejsem chytřejší než všechny západní tajné služby dohromady. Takže ty musely mít lepší podklady a rozbory než já, a rovněž tak musely vypracovat i odpovědi i na nejhorší, právě prováděnou variantu ruského útoku na Ukrajinu. Z toho, že dosud nikdo návrh na blokádu Kaliningradu nevytáhl, usuzuju, že o ní možná někdo uvažoval - avšak určitě nikdo neschválil!

Další krok, který by učinil zabrání ukrajinských přístavů v Černém moři pro Rusko zbytečným, by bylo uzavření Dardanel a Bosporu. To by uzamklo ruskou válečnou flotilu, která se do Černého moře přesunula ze Středomoří, a ukončilo by to další ruskou doktrínu, podle níž „Středozemní moře je ruské moře“. Veřejně k tomuto kroku vyzval Turecko ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, kterého musím obdivovat pro jeho rozvahu a odvahu. (I když byl nejspíš tento týden rozvážný až moc...) Zelenskyj se při tom odvolával na konvenci z Montreux z roku 1936, která dává Turecku možnost uzavřít tyto úžiny pro cizí válečné lodě „v době války, nebo vlastního ohrožení“. Turecko se už ostře vymezilo proti ruskému napadení Ukrajiny, ale faktem je, že kolem bosporské úžiny se rozprostírá patnáctimilionový(!) Istanbul a je pravděpodobné, že Erdogan nebude riskovat jeho zničení a obrovské ztráty na životech, kterému by nezabránila ani turecká armáda, ačkoliv ta je druhou nejsilnější armádou NATO. Uzavření úžin implikuje v sobě napadení Istanbulu, kterému by Turci (druhá nejsilnější armáda NATO) mohli zabránit jen potopením ruských válečných lodí ještě daleko na širém moři, což by znamenalo „skutečnou“ válku mezi zeměmi NATO a Ruskem. Však taky Erdogan dělá, jako že Zelenského neslyšel. Co slyšel, bylo temné varování z úst ruského diktátora, který kdesi uvedl (volně přeloženo), že pokud bude Západ strkat rypák do vnitroruských věcí, odpoví tak, jak si to ani nedokážeme představit. Jen jemně (mnohem jemněji než buran Chruščov) naznačil, že má přece ještě jaderné zbraně.

„Takže co? Takže nic. Takže slez!“ zní prastarý nekorektní vtip. Jeden můj kamarád ho doplnil: „Takže slez - a znova!“ Blokáda Kaliningradu teď, kdy má Rusko 75 % svých vojenských kapacit vázáno na Ukrajině, by mohla být jedinou bolestivou odpovědí Rusku. Blokáda, a výhledově i odnětí - třeba formou odkupu. Jestli se totiž Rusko „obávalo“, že na hranicích s Ukrajinou mohou být vojska NATO, tak Kaliningradská oblast je ozbrojeným vředem uvnitř NATO, odkud na nás (500 km od českých hranic) míří rakety. Sídlí i uvnitř EU. Rusové, jezdící si přes Polsko do Kaliningradu, mají tak možnost činit, pokud drží „doklad k usnadnění průjezdu“, který umožňuje vstup „osob s dobrými úmysly“. (Znalci, aktualizujte.) Rusové nemají „dobré úmysly“. Zavřete jim pozemní cesty. Uzavřete pro ně vzdušný prostor, chraňte ho letadly zemí NATO. Zablokujte 400 metrů široký kanál, který je přístupem do přístavní laguny, kde sídlí Baltské loďstvo. Protože jinak bude pokračovat Putinova doktrina, na kterou zde už dlouho upozorňuji.

V ní rozpoznávám několik okruhů zla, které pochází z Ruska. Podrobně jsem je vypsal v loňském květnovém článku Ruská válka pokračuje, zde jen stručně zopakuji: První okruh zla se týká samotného Ruska, druhý tvoří země bývalého Sovětského svazu, třetí pak bývalí členové Varšavské smlouvy, tedy ruských kolonií v Evropě - včetně naší milované zemičky. Toho si teď všimli dokonce i v (západo)německém Die Weltu, kde to však nazývají „třetím krokem“. Nějak si v tom Německu, předním evropskému kolaborantovi s Ruskem, nevšimli, že to se týká i bývalého východního Německa. Ostatně existuje i čtvrtý okruh, jímž je celá západní Evropa. (A pátý a kolikátý ještě okruh zla.) Toto velmi dobře ví i prezident Zelenskyj, který jasně řekl, že současná ruská agrese není jen útokem na Ukrajinu, ale že pak na řadu přijde celá Evropa...

Teď už se totiž může stát všechno. Čína ve stínu války Ruska s Ukrajinou může zaútočit na Tchaj-wan (jak jsem rozebral v článku Nastávající válka ve stínu olymblbády). Z tohoto pohledu je zajímavé čínské tvrzení, že „Rusko je nezávislá země a může činit samostatná rozhodnutí, která jsou v jejím zájmu“. To vlastně teď už může každý. I Japonsko se může pokusit „jednat samostatně ve svém zájmu“ a provést „nemírový návrat“ Kurilských ostrovů. Tak proč bychom nemohli my blokovat Kaliningrad a případně na něj vznést i územní nároky?!

Proč ne? No - protože jsme poserové. A máme omezené „zdroje“. A Rusko má přece jaderné zbraně a šílence na trůnu! Evropa si stále neuvědomuje, že až/pokud Putin sežere Ukrajinu, stane se ta součástí prvního okruhu zla a my pak - už toho druhého!

Avšak aspoň ty evropské pasy do Kaliningradské oblasti bychom mohli Rusákům odebrat! A Kanada a USA by mohly oplakávat ruské borce ve svých týmech - pokud by ti ovšem nepožádali o kanadské a americké občanství...

Psáno, rozebíráno a navrhováno v pátek 25. února 2022 dopoledne v neudaném místě poblíž Prokopského údolí.

Předcházející Šamanovy články o Rusku viz záložku Rusko v jeho Hospůdce u hřbitova.

P.S. Byl jsem ve čtvrtek u Koně na Václaváku, kde do nočních hodin hlasitě protestovaly desítky až stovky zejména mladých - a zejména Ukrajinců. A v té atmosféře jsem si připomněl srpen roku 1968, kdy se na fasádě Národního muzea objevily stopy po „parním čištění“ pomocí tankových kulometů, a udělalo se mi z toho fyzicky špatně. Dnes bychom se bránit mohli - a přitom si sami pod sebou řežeme větev pseudoekologickým Zeleným údělem, který po několik příštích (deseti)let(í) bude potřebovat neekologický ruský plyn...

P.P.S. Jo, a napsal mi přítel Pedro: „Slyšel jsem v TV takovou odpověď reportérovi na ulici. Na otázku ‚Kde končí Rusko?‘ odpověděl dotazovaný: ‚Tam, kde dostane Putin konečně pořádně přes hubu!‘“

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.