Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hezký příběh ještě s hezčím koncem. A k té padesátce veliká gratulace a obdiv. Život s člověkem někdy zamává, ale šťastný konec vše napraví. Něco o tom vím, po Vánocích nás čeká šedesátka.

U příležitosti narozenin J. Wericha byl na naší televizi odvysílán blok vzpomínek lidí, kteří měli příležitost a štěstí být mu jako přátelé a spolupracovníci nablízku. S „předvídavostí“, ČTV vlastní byl tento pořad však vysílán v pozdějších večerních hodinách, čímž se podstatným způsobem snížil i jeho divácký dosah. Dále je možno jeho tvůrcům vytknout, že nevyužili hudebního a textového bohatství Osvobozeného divadla a odkazu poválečné inscenace Divotvorného hrnce a nevytvořili z tohoto lepšího odkazu naší kultury vícedílný seriál, který by si svého diváka našel, jak doufám, mnohem snadněji než některé velmi sporné opusy naší současné TV tvorby.

Rovněž byl opomenut fakt, že osobnost Werichova formátu mohla vyrůst výhradně jako jedna ze tří lodyh jedné rostliny W + V + J.

Posuzovat společenský profil OD našimi současnými měřítky je poměrně ošidné, neboť kulturní Praha měla v té době levicový a dada odér.

Ostatně jejich písňové texty neztratily ani dnes nic z jejich nadčasovosti. Viz například:

„ . . .divný v bouři klid, místo chleba žvýkáme hesla, divný blahobyt, možná že to vše pravda není, snad je to jen zlý sen . . “

„ . . zvolili jsme ho, abychom ho měli, kdo je ten kolos, zdalipak ho znáš?“

Nebo - který současný textař bude někdy schopen se přiblížit na vzdálenost světelné mikrosekundy svými texty písním Tmavomodrý svět, Tragédie vodníkova, . . . ., Život je jen náhoda nebo árie J. Plachty ze hry Nebe na zemi?

Bylo 25. února 1948, Jan Werich připojuje svůj podpis pod provolání intelektuální a kulturní levicové fronty s názvem "Kupředu, zpátky ni krok" na podporu nové, komunisty sestavované vládě...

25. února 1948 jen málokdo tušil, co na nás chystají. Já jsem tehdy ještě neuměl ani psát, nebyly mi ještě ani celé čtyři roky.