To mne dostihlo. Ani jsem netušil, že by mohlo být „významné“, dokud mi nenapsala moje banka. Dostal jsem od ní blahopřejný mail. Čekal jsem, že tedy od ní obdržím nějaký dárek. A co? A nic. Ani hrneček!

„Vážený pane, Vaše významné životní jubileum je pro mne milou příležitostí upřímně Vám blahopřát. Starosta Městské části Praha 13.“ A nečitelný podpis. Poslali mi z odboru občansko - správního naší radnice dokonce papírové blahopřání. A?

Na první straně předtištěného blahopřání se skvěl reliéfní tisk sklenky červeného a lahvinky konkrétní značky, na čtvrté pak výzva „Udělejte radost svým blízkým“. Jakože by mi měli potomci koupit onu konkrétní značku. Vlastně neskrývaná reklama. Jenže já jsem si panu Narozeninovi psal o karibský rum...

Pak jsem ve schránce našel blahopřejný (předtištěný, ovšemže) dopis od předsedkyně Syndikátu novinářů České republiky, jehož mám čest být už třicet let členem. Platícím, leč aktivně syndikátně se nepodílejícím členem. A?

Jako senior jsem platil 350,- Kč. Jako supersenior je to už jen padesátikoruna, jak jsem s překvapením zjistil při pravidelném placení příspěvků v poslední nepelizovaný den, tedy na konci března. I když mám narozeniny až v květnu, společně s Karlem IV.? Nejde o chybu? „Je to podle ročníku, ne podle data narození,“ ubezpečil mne pan tajemník. Kdybych platil z konta na účet, přeplatil bych. A stejně bych musel pro každoroční legitku dojít osobně, jako vždy. Takže sláva, dárkem byla ona třísetkoruna.

A přišel mi taky blahopřejný mail od mého poskytovatele internetu&TV. A?

A chcípl mi modem. Někdy před dvaceti lety jsem ho dostal do nájmu. Patřil providerovi, který ho tedy opravoval/vyměňoval, když zlobil. No, vyměnili ho než jednou. Pak původního providera koupil jiný provider. Toho asi před rokem koupil další provider, který byl tak hodný, že mi v předstihu před mým významným životním jubileem převedl onen modem do mého osobního vlastnictví. Pěkný dárek!

V pátek v osm hodin večer můj osobně vlastněný modem chcípl. Nejdřív zmizel signál wifiny. Učinil jsem operaci, jakou by mi poradil každý technik na plochopomoci: „Vypni, zapni.“ Výsledkem bylo, že nejen počítače, ale i televizní přístroj ztratil potřebnou aplikaci, načež se stal neschopným přijímat jakýkoli signál. Na modemu svítily jen tři ledky a žádná nemrkala. Přítelkyni Karle prozradila Umělá inteligence, že modem chcípl. Poznala to podle ledek.

Nu což. O víkendu jsme měli dosti jiných aktivit. V pondělí jsem si došel na Národní do kanceláře providera pro modem nový. A dostal jsem tam 600,-! No, dostal - je to sleva. No dárek. Přesněji: Příštích pět let budu nový modem splácet jen měsíčními splátkami pouhých 59,- Kč. (x60...)

Přišel jsem domů, modem rozbalil. Krom něj a nezbytných kabelů obsahoval i návod. „Technický talent ani cizí pomoc nepotřebujete. S naším návodem zapojí internet každý.“ Žlutý kabel mám prý strčit do modré zásuvky. A druhý konec kabelu mám strčit do LAN zásuvky modemu. Já nemám modem? Ne, koupil jsem si „GateWay, modem pro inteligentní síť“. Ale když nemám modem, tak si mám žlutý kabel strčit do datové zásuvky. Nevlastním datových zásuvek. Předválečný poskytovatel mi zakončil optický kabel takým oným zeleným hranolovitým bazmekem, který jsem strkal do jeho modemu. Samečkem, který ale na GateWayi nemá odpovídající samičku. A ten si teď mohu strčit leda do ...

Zavolal jsem na helpdesk. Žádný plochopomocník se mi však neozval. Místo toho mne příjemným hlasem oslovila neumělá inteligence Eva. A co prej chci? No chtěl jsem operátora. A co mu prej chci? Nahlásit závadu modemu. A jaké je prý číslo poruchy.
???
Neumělka nerozuměla, tak mi řekla, ať se podívám na jejich stránky. Bez internetu hm.

Zkusil jsem to podruhé. Neumělka mi řekla, ať se podívám na odkaz na svém telefonu. Aha? Tlačítkovém?

Zkusil jsem to potřetí. Raději jsem mlčel A položila mi to!!!

Rady jako „strčit kabel do zásuvky podle návodu“ jsem dostával taky. Jenže když není odpovídající koncovka, tak do zásuvky můžu strčit tak leda ...

Po sedmém telefonátu jsem si změřil tlak. 189/97. Dal jsem si malého rumíka a zkusil jsem být hodný. A v osmém telefonátu jsem místo poruchy svého modemu nahlásil poruchu jejich internetu. Eva mě konečně přepojila na operátora. Popsal jsem problém. Nevím, jestli to velice hodný lidský operátor pochopil, ale technik přijde zítra. A buďto mi naroubuje na optiku odpovídající koncovku, nebo najde nějaký převodník, anebo mi halt budou muset natáhnout novou optiku.

Anebo mi ukáže jak jsem blbej. Jo, to víte: jsem sice inženýr elektrotechnik, ale silnoproudý...

Rodinná oslava proběhne později, až se dcerka vrátí ze světa. Ale krásný dárek jsem dostal od jednoho svého věrného čtenáře, nyní už kamaráda: Pozval mě k sobě na šumavskou chalupu. Svezl mne a Karlu autem po památkách Sušicka. A půjčil pro nás od sousedů dvě elektrokola, abychom viděli, jak krásně drandí do kopce. Drandí krásně, ale kola to nejsou. Už se nebudu rmoutit, až mne budou elektrikáři do kopce předjíždět. Leč na Šumavě to pro mne asi jinak už nepůjde. Bylo krásně a rozhledů po jejích náhorních pláních jsme si užili.

Když jsme k chalupě, zachráněné v šedesátkách z trosek přijeli, dštil déšť. Zaparkovali jsme, déšť dodštil. Když jsme vystěhovali kufr auta a zmizeli pod střechou, pokračoval ve dštění. Další den jsme trávili autoobjížďkou památek. Nepršelo. Jen když jsme šli do hospody na oběd, tak si zadštilo. Jedeme autem, dští, stoupáme pěšmo kilometřík k Vintířově vyhlídce, ani kapka. Kapky se objevují, až když sedáme do auta. No a když jsme zalezli do hospody Rovina na sváču, tak sněžilo. Na elektrokole nemlich to samý. Na pláních sice jen pět stupňů (však jsou Zmrzlí), ale sluníčko. Mrak přišel, až když mizíme samospádem po silnici do údola. Obdržel jsem jen asi tři kapky. Pěkný dárek z nebes.

Nádherně jsem si svého významného jubilea užil. Díky, Ivane!

Psáno v Praze na Lužinách v pondělí 18. května 2026

PS: Díky rozložení narozenin dostávám od Karly drobné dárky průběžně - od sluchátek po slovenské sýry ze Slovenska. A ještě to neskončilo...

PPS: Technik nedorazil. Zkontroloval internet. Dálkově. Ten jde... Zítra dorazí konečně někdo s převodníkem se dvěma potřebnými samičkami.

Posíláno z autobusové wifiny cestou do rodného Liberce, kdež máme sraz absolventů SVVŠ asi po 158 letech. Redigovat článek v jedoucím rychlobusu je výzva!