Včera byla v naší rubrice Psí stručně uveřejněna tato poznámka: "Kalousek v ČT prohlásil, že vládní koalice ve Sněmovně už neexistuje." Stejně jako to komentovala všechna média. Dovolte, abych se k tomu vyjádřil nestručně. Abych zdůraznil tvrzení samotného premiéra vlády Jiřího Paroubka, který na sobotní programové konferenci ČSSD sám ve svém projevu doslova prohlásil:

"Naše úspěšnost ve sněmovně je dána tím, že se vláda pod mým vedením od počátku chová jako menšinová vláda."

Jediný televizní komentátor, který si toho povšiml, a vůbec jediný publicista, který se nad tím pozastavil, byl Václav Moravec, který se ve svých Otázkách pana premiéra třikrát (!) ptal: "Není to podraz na koaliční partnery?" Paroubek to tak nebral. Ale já to tak beru. Je to podraz! Nejen na koaliční partnery, ale na prezidenta, na voliče, podraz na demokracii.

Paroubkův diskusní a koaliční partner, předseda lidovců Miroslav Kalousek pak pouze na další Moravcovu otázku "bylo to pro vás překvapením?" odvětil:

"Nebylo, protože pan premiér se tak chová od samého začátku." A pak později mluvil o té parlamentní nekoaličnosti. Ale už v následujících zprávách ČT o premiérovu vyjádření nebylo ani slovo, objevilo se pouze později mnohokrát dokola omílané Kalouskovo konstatování. Paroubkovo přiznání zůstalo skryto v archivech, takže ho znovu vytahuji v kontextu, abych ho mohl okomentovat:

"...Mám-li hovořit o úspěších poslední doby: v Poslanecké sněmovně pracuje náš poslanecký klub velmi tvrdě, a to i pod novým vedením prvního místopředsedy Michala Haška. Daří se postupně schvalovat jeden klíčový zákon za druhým. Zákony jsou schvalovány zdánlivě jak na běžícím pásu, hladce, jako po másle. Opak je samozřejmě pravdou. Je za tím tvrdá a poctivá práce. Naše úspěšnost ve sněmovně je dána tím, že se vláda pod mým vedením od počátku chová jako menšinová vláda. Tato vláda pod mým vedením svou silnou legislativní aktivitou překonává i to nejslavnější období legislativní smršti Zemanovy vlády. Klaďme si otázku, jak bychom asi byli při schvalování zákonů úspěšní, zůstali-li bychom při sjednávání podpory v poslanecké sněmovně jen na bázi stojedničkové vládní koalice, tedy jinak řečeno, pokud bychom zůstali na bázi neproduktivního antikomunismu. Já odpovím za vás. Schválena by byla jen opravdu malá část zákonů, menší koaliční partneři by získali podstatně větší prostor pro své zviditelnění a nepochybně ho využili. Ve svých důsledcích jen prosazení svých sobeckých zájmů. Jakou důvěru veřejnosti by pak měla slabá vláda bez úspěchu, její slabý předseda, a tedy jakou důvěru by měla vláda bez podpory veřejnosti, vláda rozhádaná..."

Inu, pan premiér nás docela šikovně podvedl - a ještě se tím chlubí. Byl totiž jmenován jako premiér koaliční vlády. Pokud mě paměť neklame, pan Paroubek nevyhrál volby, ani nesestavoval menšinovou vládu. 25. dubna 2005 přišel na Hrad, aby převzal pověření k vykonávání premiérské funkce v trvajícím volebním období, ve kterém měl vést rekonstruovanou, ale stále ještě koaliční vládu!

Paroubek skutečně po svém nástupu začal s legislativní smrští. Bohužel spousta zákonů nebyla projednána v koalici, nebyla projednána v tripartitě, nebyla projednána s legislativní radou vlády - a mnohdy ani na poslaneckém klubu ČSSD!

Koalice bývá rozhádaná. I demokracie bývá rozhádaná. Z hlediska efektivity by byla nejlepší diktatura. Nejspíš proletariátu. A té se nám nakonec fakticky dostává! Naše demokracie byla vytunelovaná.

Jiří Paroubek nechtěl zůstat na bázi neproduktivního antikomunismu. Tak přešel - k produktivnímu komunismu.

Psáno v Praze dne 30. ledna 2006