Neobratně se k němu vyjádřil prezident Havel v roce 2001. Tehdy uvedl k "televizní vzpouře", že proces odvolání bývalého ředitele Dušana Chmelíčka, jmenování Hodače a postup Rady ČT možná byl v souladu s literou zákona, "ale proti jeho smyslu a duchu". Načež pravil, že nastolení komunistické diktatury v únoru roku 1948 se také odehrálo "naprosto zákonně a v souladu s literou zákona, ale v rozporu s duchem poválečné ústavy". Naši komunisté ho citují dodnes. Takže mohu i po sedmi letech opakovat svůj starý článek, jenom doplněný několika linky [a současnými poznámkami]:

***************************************************

Převrat v únoru 1948 proběhl ústavním způsobem, uznávají to i největší odpůrci komunistické strany. Prohlásil soudruh poslanec Filip v nedělní Sedmičce na Nově. Při komentování nedávného povstání na ČT jsme podobné vyjádření mohli vskutku zaslechnout z úst nejvyššího ústavního činitele. Pan prezident Havel tehdy šlápl do hovna a soudruh Filip ho jen dále rozmazává. [V rozhovoru pro MF Dnes i dnes Filip opakuje: "Bylo to provedeno ústavní cestou, dokonce ústavnější, než byla takzvaná sametová revoluce v roce 1989." Teprve pak prý nastaly "excesy, které odsuzujeme. Od toho se distancujeme. Nechceme opakovat chyby minulosti."

"Excesy"? Nebo snad jenom"episody"? Občane Havle, drbejte si hlavu a Falmere, komunistický lháři, počtěte si kousek dál, co tomu říká vaše právnické zdělání:]

O charakteru poválečného uspořádání Československa měli komunisté jasno už v moskevské emigraci a ustanovení Národní fronty brali jen jako dočasný stav, než se plně chopí moci. Proto už v květnovém chaosu roku 1945 odmítli odzbrojení věrných soudruhů z Revolučních gard. Komunistické bojůvky se transformovaly do "závodních stráží" a ihned po válce se staly nástrojem nátlaku na dělníky a sloužily i jako jádro "spontánních demonstrací". Před únorem 1948 měly už 40.000 členů, vyzbrojených ponejvíce pistolemi. Dokonce existoval paragraf, stanovící trest smrti za pokus tyto milice odzbrojit...

Pomocí odborů, kde bylo organizováno už 80% zaměstnanců (a které jako jediná instituce přetrvaly prakticky beze změny ještě z doby okupace!) ovládli komunisté hlavně pražské závody. Ty zas určovaly situaci v celém kraji a prakticky v celém státě.

Už na konci roku 1947 komunisté v podnicích dokončili systém "desítek". Pamětník vzpomíná: "Desítkáři dostávali informace z první ruky a měli za úkol okamžitě o všech akcích a událostech informovat svou skupinu. Kromě toho sledovali chování ostatních, hlavně členů jiných politických stran. ...desítkové buňky byly propojeny tak, že mohly být ihned mobilizovány k činnosti. Proto se také dařilo svolávat tak velké akce..." Komunističtí funkcionáři obdrželi důvěrnou stranickou informaci připravit se na "rozhodující střetnutí s reakcí ještě před volbami". Vůbec první průzkumy veřejného mínění totiž ukazovaly, že svobodné volby by už komunisté nevyhráli...

Generální tajemník KSČ Slánský rozeslal 2. ledna 1948 oběžník, ve kterém přikazuje "použít všech prostředků, aby funkcionáři (koaličních stran) byli izolováni".

Samotnou rozbuškou ke krizi bylo odvolání osmi nekomunistických obvodních velitelů SNB v Praze komunistickým ministrem vnitra Noskem. Ministr spravedlnosti Drtina 13. února 1948 proti tomu protestoval ve vládě, která se nekomunistickou většinou usnesla, aby Nosek kádrové změny zrušil. Nosek tak neučinil a přestal na schůze vlády raději docházet - byl prý nemocný. Demokratičtí ministři pohrozili, že pokud Nosek neuposlechne, oni podají demisi. A už to jelo.

17. února obsadil SNB Československý rozhlas. ÚV KSČ rozhodlo o vzniku Lidových milicí. Během 18. února byly vyzbrojovány. Začíná otevřený ozbrojený puč.

Až 19. února vzniká štáb LM: Velitelem se stává Josef Pavel (náměstek ministra vnitra v 50. letech, ministr vnitra s lidskou tváří v roce 1968), jeho zástupcem Josef Smrkovký (další miláček lidu v roce 1968), politrukem František Kriegel (TEN Kriegel, hrdina, který jako jediný nepodepsal v srpnu 1968 Moskevské protokoly).

19. února večer předsednictvo ÚV KSČ zná, díky svým špiclům, úmysl demokratických ministrů podat demisi.

20. února dopoledne propuká odstoupením 12 ministrů vládní krize. Až nyní.
Komunistům to jen hraje do ruky. V poledne zazní z ÚV KSČ rozkaz: "Mobilizovat nejširší lidové vrstvy, dosáhnout definitivní demise ministrů a doplnit vládu zástupci obrozené národní fronty."
Ministr vnitra Nosek vyhlašuje pohotovost SNB od 18:30. Od tohoto okamžiku střeží příslušníci SNB všechny důležité objekty a závody v hlavním městě. Mosty, tunely, nádraží, pošty, telefonní centrálu a ministerstva. "Paralyzují činnost reakce." Také do Berouna, Kolína, Českého Brodu, Brandýsa a Benešova přijíždějí vybrané pohotovostní oddíly SNB. Praha je prakticky obklíčena. Komunistické vojsko obydluje kasárna v Ruzyni a ve Vršovicích. Hlídá hlavní velitelství SNB v Bubenči.

Teprve v sobotu 21. února probíhá masová manifestace na Staroměstském náměstí za účasti 80.000 lidí, "organizovaná a ukázněná". Pokud někdo přece jen nešel? Odpoledne téhož dne "pokračuje očista závodů od reakčních živlů." Komunisté mají plně pod kontrolou i městský rozhlas v Praze.

V neděli 22. února se koná sjezd závodních rad, který znáte z dobových týdeníků. Mediální fraška pokračuje. Krom jiného je "vyslovena důvěra SNB". Soudruh Zápotocký vyhlašuje na 24. února jednohodinovou manifestační stávku. Akční výbory v tiskárnách znemožňují tisk a distribuci nekomunistických novin. Ano, stále platí zákony. Ale kdosi je porušuje.

V pondělí 23. února "pokračují energická opatření SNB a LM k udržení pořádku, klidu a kázně". Jsou zatýkáni poslanci demokratických stran, obsazovány jejich sekretariáty, redakce jejich novin. Probíhá zatýkání v justici, bezpečnosti a armádě. Začínají výslechy, začíná mučení. Dva dny před učebnicovým datem 25. 2. 1948.

Na koho se měli demokraté obrátit? Na tisk? [Všechna média jsou v roku bolševiků.] Na policii??? [Ta se účastní ozbrojeného převratu.] Na armádu? Ministrem obrany je hrdina dvou válek, nekomunista generál Ludvík Svoboda. Ve skutečnosti komunistický agent, který podle příkazu Klementa Gottwalda zajistí, že armáda se nebude vměšovat...

"Vůle lidu" může být konečně projevena.

Kromě silové (vojska ministerstva vnitra, LM) a mediální fronty (Československý i městský rozhlas, filmové týdeníky, noviny) zaútočili komunisté i na každého váhavého jednotlivce osobně vytvářením "akčních výborů" - v krajích (v pražském již 21. února), v podnicích, institucích i v místech bydliště. Všechny akční výbory poslouchaly rozkazy Ústředního akčního výboru NF. Třeba takovýto (večer 24. února 1948):

"Netrpte shlukování reakčních živlů, kteří chtějí vyvolat neklid a rozvrat, a tyto štváče odevzdávejte k potrestání! Zamezujte šíření protistátních tiskovin a letáků, směřujících proti Gottwaldově vládě a lidu! Z funkcí je třeba odvolat všechny osoby veřejného života, úředníky a funkcionáře, kteří projeví nebo projevili nesouhlas s Gottwaldovou vládou!"

Stále platí zákony, právo. A tahleta ústava. Ne litera, ale její "duch"!!! [Dosavadní komunistický postup, jak pravili Havel a Falmer byl, "naprosto zákonný". Jistě - avšak podle:] Podle Gottwaldova hesla, které praktikoval již od roku 1945: "Když vám starý zákon překáží v revolučním opatření, tak jej prostě porušte!"

Beneš je opět zrazený a opuštěný. "Česká a slovenská buržoasie se dnes nemůže opírat o žádnou z těch právních, ústavních a státních institucí, které si vytvořila do Mnichova... Nemá pevné ústavní instituce, které by mohla ovládat a s jejíž pomocí by mohla ve jménu práva, ústavnosti a kontinuity vládnout... Z těch, kdo udržují kontinuitu, zbývá jediný Beneš..." Tak to viděl Gottwald na stranickém aktivu v Košicích už 8. dubna 1945, tři dny po prvním zasedání první vlády Národní fronty! Ti demokrati byli opravdu blbí! Anebo měli málo informací. (Dneska se nikdo nemůže vymlouvat, že informace nemá!!!)

Ale Beneš stále ještě nepodepsal demisi vlády, zatím se rozhoduje, jestli přece jen nejmenuje přechodnou úřednickou vládu. Možná ani neví o velkorysé sovětské nabídce československým komunistům, že by mohli přijet s tanky. Už tenkrát. Možná neví, jistě tuší. V Československu však stále panuje ta nejryzejší demokracie pod sluncem.

V úterý 24. února 1948 probíhá jednohodinová generální stávka. "Nestávkuje pouze 98 zaměstnanců... Je prováděna očista závodů od kolaborantských živlů." Večer je na Václaváku 70.000 pracujících, valí se přes Příkopy před ÚV KSČ, kde vzdávají hold Straně.

Středa 25. února, 2 hodiny po půlnoci: Gottwald má připraven návrh na doplnění vlády. "...bude trvat na tom, aby prezident Beneš demisi přijal. Návrh je třeba podpořit mohutnou manifestací, která bude svolána na Václavské náměstí. V případě, že Beneš odmítne demisi přijmout, bude manifestace přenesena na Hrad..." Je dokončeno vyzbrojení LM. "Celkem v Praze obdrželo 6.650 příslušníků LM 5.960 pušek a ke každé 10. nábojů." V ČKD Slaný se milicionáři zmocňují patnácti tanků.

Manifestace na Václaváku je zcela v režii komunistů. Soudruh A. Novák z Janky Radotín se chlubí: "Na Václavské náměstí se nemohl jednotlivec nebo skupina dostat, protože vstup z ulic byl přísně střežen a pouštěny byly jen organizované průvody z továren. Rovněž tak uvnitř Václavského náměstí byla z bezpečnostních důvodů všechna okna, balkóny obsazeny milicionáři z továren a dělníky, kteří na nás mávali." Také na každém mostě přes Vltavu hlídkuje jedna četa LM. Po Klémově projevu následuje demonstrativní pochod jednotek LM Prahou.

Veřejně protestovat se odváží pouze studenti. Milicionář a ředitel inženýr Rejna z jinonické Waltrovky vzpomíná: "Přibližně v době, kdy Beneš jmenoval nové ministry, pokoušeli se reakční studenti proniknout až k Pražskému hradu. Z příslušníků SNB, kteří jim bránili v cestě, si mnoho nedělali. Nějak se dověděli, že mají zákaz použít zbraně. Bylo zapotřebí zapůsobit na ně psychologicky." A tak začala "psychologická" střelba ostrými. Připomínám v této souvislosti, že policajti v srpnu 1969 údajně neměli ostré náboje. Tehdejší vraždící milicionáři je měli. Připomínám, že Lidové milice byly zločineckou ozbrojenou složkou zločinné Komunistické strany Československa, jejíž tradice hrdě obhajují současní komunističtí poslanci demokratického parlamentu. FUJ! HANBA! Zločiny komunismu jsou nepromlčitelné, kdy je potrestáme? [Anebo alespoň veřejně morálně odsoudíme?]

Celkem bylo v únoru 1948 zatčeno 118 studentů, většina z nich pak byla vyloučena ze studií a uvězněna. Začaly justiční vraždy, vraždění a mučení bitím, hladem, zimou a prací desetitisíců nevinných lidí v komunistických koncentrácích, útěky statisíců, otroctví milionů. A nesmírné lhaní. Lhaní, které dodnes pokračuje. A kterému naletěl i tak úctyhodný muž, jako Václav Havel.

Měl by svůj výrok o "zákonnosti" únorového komunistického puče poněkud poopravit. Nebo bude stále smrdět v hubách současných komunistů.

Psáno v Praze na Lužinách dne 26. února 2001, poprvé vyšlo na Neviditelném psu ve dvou dílech 27. února a 1. března 2001, redigováno 18. února 2008

Použitá literatura:
Ohořelý výtisk zvláštní přílohy "Zpravodaje OV KSČ Praha-5 a Informací ONV Praha-5": "Únor 1948 v Praze 5 ve vzpomínkách přímých účastníků", zpracovala komise regionálních dějin OV KSČ v Praze 5, vyšlo v roce 1988
Vilém Hejl [a Karel Kaplan]: Zpráva o organizovaném násilí, Univerzum Praha 1990, podle původního vydání Sixty-Eight Publishers, Corp.

Šamanova reedice psaní o komunismu:

Vítězný Únor očima pamětníků

Episody trvající 42 let
Vzdělání a kultura pro všechny (Jistoty komunismu 2)
Bezstarostné dětství (Jistoty komunismu 1)

Jak provádět očistu
Zločiny komunismu.
Žaluji!