Silvestr jsem strávil mimo své domácí pantofle, jak to má být. Leč díky své šikovné televizi se mohu zpětně podívat, jak ho kde prožili. Ne, nejsem takový masochista, abych ve střízlivém stavu sledoval silvestrovskou zábavu, spíše mne zajímalo, jak se kde televizně vítal Nový rok.

Začnu naší, českou Českou televizí, kterou jsem (téměř) odkojen. Ta na většině svých kanálů (ČT1, 2, 24, D/Art, a ještě i ČT3, pro kterou to bylo závěrečným pořadem) recyklovala již natočené záběry. Klapající a odbíjející hodinový stroj nebyl ani letos doprovázen odečtem, a to ani číselným, ni hlasovým. Nu, v éře chytrých televizí, kterým trvá asi minutu, než přežvýkají a vypustí definitivní obraz, jejich čas stejně neodpovídá středně plynoucímu astronomickému času. Recyklován byl i filmek, který ukazuje krásy Kde našeho domova a doprovází hymnu, zpívanou sborem a capella. Tady musím ČT silně pochválit, že uznala výtku, kterou jsem (nejen já) vznášel ke zprzněné hymně, a nechala onen sbor naši hymnu přezpívat. Byl tak vyslyšen můj apel na ochranu ústavního symbolu: „A když už, milí čeští spoluobčané, budete o silvestrovské půlnoci pěti naši státní hymnu, pak vězte, že jde o ústavně chráněný státní symbol a zpívejte ji tak, jak ji Škroup napsal. To jest, v závěru „země če-eská, domov mů-ůj, země čes-ká (a ne zase če-eská, vy volové), domov můj. A nikoli tak, jak nám ji od roku 2017 vnucuje Česká televize.“ Trvalo to pět, šest let, ale volové se účinně káli a pravda zvítězila.

Jen mírně trapně pak působilo blahopřání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka (tedy titulky nepředstaveného GŘ ČT - toho ale přeci musí každej znát!), který angažoval i dva chlapce (syny, vnuky?) a připomněl, že letos vysílá ČT/ČST už sedmdesátým rokem.

Časomíru nechala na sváteční obrazovce poslední minutu roku pobíhat televize Nova, aby pak zazněla pouze orchestrální verze naší hymny, doprovázená snímky ze zasněženého Česka (na zlomek vteřiny se mihl i můj rodný Ještěd). Načež jsem mohl sledovat první kiks roku, kdy se dvojice oblíbených moderátorů dostala jen k „Vážení a milí diváci, načež následovalo 27 vteřin černé obrazovky. Tady půjde domů někdo bez prémií! Hm, a protože jde o komerční televizi, proběhla dvě minuty před koncem roku upoutávka na nový komediální seriál, a v poslední minutě roku dokonce novoroční přání „sponzora pořadu“: „Ať je nový rok takový, jaký si přejete. To vám přeje...“ zadavatel jistě tučně placené reklamy. (Reklamy, placené z levných potravin řetězce Lidl.) (Já nevím, proč se tomu říká sponzoring, když jde o reklamu. Jo, aha - sponzoring se nepočítá do reklamního času!)

Vzhůru na Primu! Ta vyvedla poslední minutu a půl roku 2022 (to je akorát na otevření šampusu) konečně klasicky: Statický záběr na Račana, animovaný padajícími vlčkami, který tvořil pozadí analogových hodin, doprovázeno zvukem tikajícího času. A máme tu půlnoc - a máme tu místo odklepnutí Nového roku v poslední vteřině opět reklamu sponzora zase Lidl - to budou drahé levné potraviny!), ohraničenou z obou stran znělkou Primy. No FUJ! (CNN Prima News vynechala tentokrát tuto reklamu - včetně poslední vteřiny roku 2022, která jinak dobíhá v oné vypuštěné reklamě...) Další důvod, proč mít Primu na seznamu českých televizí zařazenou až za Seznam.

A čím se předvedl Seznam, který se zatím prezentuje jen jediným kanálem? Tak nějak za levým uchem mám zapsáno, že se jedná o zpravodajský kanál, ale konstatuju, že tomu tak není. Přes půlnoc totiž běžela akční dobrodružná komedie Kick Ass (Nakopat zadek, pan prezident Zeman by to asi přeložil jinak) z roku 2010. Ubohý Sezname, nechceš si sehnat Lidl za sponzora?

Koho tu ještě máme? Aha, tv barrandov. Tady takhle vpravo dole probíhal odpočet. Posledních deset vteřin VIP Silvestra 2022 před placeným komparzem, sedícím u trapných kulatých stolečičků s trapnými stolními lampičičkami (u takových jsem jako komparzista natáčel zábavný pořad v roce 1989!, to se tak hodí leda pro diváky stand upu, ale ti se vždy baví...), na kterých se blyští sklenky a umělolahvičky s výběrem tří typů minerálek (to je asi to deklarované PP) - aby se snad diváci nevožrali? Ano, byli takoví studení, což už k tomu slavnému komikovi (teď si nemohu vzpomenout, Zeman?, ne, ten už ne - Soukup!, Soukup přece...), který onu televizi vlastní/řídí/moderuje (a dluží za ni) tak nějak neodmyslitelně patří.

Ještě něco českého? Málem jsem zapomněl na echt český duchovní prostor na televizi Noe! Červeným vínem nám připil jeden nezachycený páter, na samý konec roku pak jiný vínem červeným. Časomíra se nekonala, jen procítěné lodové zpěvy. Sklínky cinkaly a lidé u prostřených stolů zapěli tradiční Živijó! Teprve tak spustila orchestrální hymna, doprovázená pohledy na rozkvetlou českou krajinu. Nečekaně pokračovaly obě (orchestrální) sloky hymny slovenské s předvedením krajiny slovenské.

Aha, a co bratia a sestry na Slovensku? STV1 končila rok také sponzory, hned asi čtyřmi. Pak RTV poděkovala všetkým divákom i poslucháčom (R značí Rozhlas) za prízeň a želala Šťastný nový rok 2023. Načež následoval nálet na věž bratislavské katedrály svätého Martina, na které se hodiny prokousávaly posledními třiceti sekundami roku 2022, jak ukazovala i ubíhající numera vpravo dole. Jenže když poprvé udeřil zvon, nenechala ho režie ani doznít! (Kdybyste nevěděli, jak správně odbíjet, pak je to takto: Údery na menší zvon oznamují čtvrthodinu, čtyři údery tedy oznamují celou. A konec hodiny. První vteřinu nové hodiny, dne, roku, století, tisíciletí a t. d. pak oznamuje první úder na hlavní zvon, nikoli poslední.) Pak se hned na pozadí vlající slovenské vlajky rozvinul slavnostní nápis 30. výročie vzniku Slovenskej republiky. Něco podobného se pak objevilo na zdech Bratislavského hradu v přímém přenosu. A konečně zazněla hymna, slovenská, jak se zpěvem, tak i orchestrem. Načež nad místním hradem zaplál hodně fádní ohňostroj, snímaný dvěma kamerami a jedním dronem. Ta fádnost byla podepřena unylým valčíkem Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse madšího. (Asi sem připlula po vodě z Vídně. Ale ten, když ji skládal, jistě neměl na paměti Prešpurk, alébrž rakousko-uherské císařkrálovské salony! ) On ten valčík, když se hraje v normální stopáži, má celkem asi deset minut, což může být dobré pro někoho, kdo uchvátil chtěnou personu a vláčí ji po parketu, ale jinak je to k neposlouchání. Jenže tentokrát, když valčík skončil, začal znovu! Asi ještě měli ostrostřelci dostatek munice na další tři minuty. (Mimochodem - vídeňský krásný modrý Dunaj, pouštěný na slovenský státní svátek bych přirovnal k tomu, jako by si Češi na 28. října pustili předehru k opeře Tannhäuser od jistého Richarda Wagnera...)

Na závěr mne čekalo překvapení, když se opět na pozadí slovenské vlajky s třicítkou v erbu objevilo blahopřání: „K 30. narodeninám Slovenskej republiky a všetkým jej občanom želá šťastný nový rok vláda Slovenskej republiky.“

E??? A proč neželá i opozice, ale jen vláda, ještě k tomu už pár týdnů v demisi? Když jsou Rozhlas a televízia Slovenska veřejnoprávní, národní, nezávislá, informační, kulturní a vzdělávací instituce?

Vysvětlení přišlo s dalším záběrem na dodatek „Pre Úrad vlády Slovenskej republiky vyrobila RTVS 2023.“ Aha, tak zase reklama. No, ono je Slovensko vlastně něco mezi Českem a Maďarskem. A Orbán už nejspíše bude brzo blahopřát zase Ficovi...

Na Dvojke šla po nedokončeném prvním úderu katedrálních věžních hodin oblíbená slovenská hymna s opakovaným filmkem o krásách značně mračného Slovenska (mraky nebyly snad jen v jaskyni). Žádné projevy, následoval jen starý pořad dvojice Lasica&Satinský Ktosi je za dverami - vlastně jeho sedmihodinový sestřih. (Nahrál jsem si ho.)

V komerční JOJ Family řádila přes půlnoc cimbálovka, neméně komerční Markízu v základní nabídce nemám. Zato tam je TV osem, kde se nestyděli zopakovat vinš z Nového roku 2021, včetně oslavného ohňostroje.

O něco jižněji slavili v Itálii, na což jsem se mohl podívat díky stanici RAI Uno. Tady probíhala estráda na náměstí, zde se odečítalo posledních 10 vteřin nahlas i s numery na obrazovce, a první písnička, jež zazněla byla - Happy day. Tedy anglicky, až další byla italská.

Podobné to bylo na německé ARD1, kde na Die große Silvester show zněla první věta moderátora „Happy New Year!“ Říci mi to někdo v nějaké české televizi jako první slova roku, tak mu rozmlátím hubu. Ale pravda, v Německu se zřejmě dnes bez angličtiny neobejdete. (A ani v EU, kde ji chtěl nějaký eurokretén po brexitu zakázat, ale zapomněl, že angličtina je i úředním jazykem v Irsku (po irské gaelštině, které 95 % Irů nerozumí) a taky na Maltě (kde maltsky mluví 90 % Malťanů, ale druhou úřední řečí je i angličtina.).)

Však i bodří Bavoráci na BR Fernsehen odpočítávali poslední vteřiny anglicky, jak někde na mysu Canaveral, dokonce i se závěrečným „ignition!“, po němž následoval startovní výbuch ohňostroje. Ale národní filmek z národních krás, doprovázený nějakým klasickým Straussovým valčíkem, měli turisticky lákavý. (A nad Tatrami, pardon, Alpami, opět s během mraků.)

Veřejnoprávní ZDF vysílala od Brandenburské brány estrátu Willkommen 2023. Teplé počasí pod jasným nebem, ozářeným půlměsícem, vyhovovalo zřejmě aktivním umělcům - hlavně pak umělkyním. Odečítání probíhalo správně, myslím tím, že bylo vidět jednak na televizní digitální hodiny takhle vpravo nahoře, ale zbývající vteřiny se promítaly i na displej nad Brandenburskou branou. Jenže - moderátor opět přišel nejdříve s Happy New Year (s nedbalou berlínskou výslovností) a první písničku zazpívala nějaká blondýna společně se zrzavým frajerem anglicky - tu známou novoroční skotskou baladu Auld Lang Syne (Dávno již, aspoň podle J.V. Sládka), která se vždy na Nový rok zpívá - v anglicky hovořícím světě, volové. Nečekal bych, že budu kdy Němcům vytýkat málo národní hrdosti!!!

Vastenečtí byli aspoň na rakouské ORF jednotce (císařský silvester v Císařském dvorním Burgtheateru) i na dvojce (kde měli nápadité Die große Silvester show), kde po minutě vyzvánění velkého zvonu zařadili i ohňostroj. Na dvojce si pak v krásném prostředí Horního Belvedéru zatančil vídeňský státní balet - na melodii neoficiální hymny Rakouska a Rakušanů, jímž je, jak jinak - „Donauwalzer“, milí Slováci, troubové v bratislavské státní televizi!

Co tady máme dále. Španělskou TVE International. Tady se vysílalo živě z náměstí Puerta del Sol, kde jsou na jižní straně na věži poštovního úřadu (dnes sídlo premiéra Madridského autonomního společenství) slavné hodiny. Na nich se odečítalo dvanáct úderů zvonu jako předzvěst Nového roku, který zde nastává až dvanáctým úderem. Neznají, či spíše zde nedodržují hodinářské pravidlo, bez něhož by nešlo nastavit přesný čas (dvanáct úderů trvá dvanáctkrát déle než úder jediný). Ale tady je to tradice, podle které se má těchto 12 vteřin pojídat dvanáct bobulek vína. A ano, tady konečně jeden z trojice moderátorů vykřikl autentické „Olé, olé!“. (Tady si to u mě pokazili zase následnou reklamou.)

Na polsatu zpívalo celý večer hity společně s hvězdami i celé nezachycené varšavské náměstí (na ekranu promítali divákům texty). Probíhalo zde také hromadné odpočítávání. Ano - bez countdownu to není ono.

Až při této novoroční inventuře jsem zjistil, že v nabídce nemám žádnou francouzskou televizi! (Inu, jak počet kanálů překročí stovku, člověk ty další už nedokáže dobře vnímat.) Ale mám tu pod číslem 223 Euronews. Zde se poslední minuty roku loučili s Pelém nekomentovanými záběry z Brazílie. A na poslední vteřiny dali záběry z Paříže, evidentně Vítězný oblouk na Champs-Élysées, a pod ním text „Germany welcomes 2023“. I tady asi půjde domů někdo bez prémií.

Ale nejbombastičtější evropskou oslavu nejspíš zažil Londýn. Předvedlo mi ji televizní vysílání veřejnoprávní BBC. Úchvatný ohňostroj z ruského kola a jeho okolí začal prvním úderem Big Benu. Zaujalo mne především účinkování dronů, kteří krom obligátních nápisů znázorňovali i prostorové struktury - například královskou korunu, jako vzpomínku na loňský - ano, už loňský - odchod královny Alžběty the Druhé. (Ozval se i její hlas.) Nečekané bylo připomenutí ukrajinského hrdinství. A pak mne překvapila ukázněnost davu, sledujícího tu krásu z nábřeží Temže. (Že bych se tam letos na silvestra dostavil osobně?) Tady závěrečný zpěv Auld Lang Syne působil přirozeně. No, jen se podívejte sami, stojí to za to, každá z těch čtrnácti minut:

Tak se to má dělat! Pravda ale je, že v Evropě je - strašně málo ruských kol...

V televizní nabídce nemám australské, asijské ani americké stanice. Díky internetu se na ně můžete podívat sami. Já už jsem z toho věčného postsilvestrovského slavení poněkud opotřebován.

Na zdraví!

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 3. ledna 2023, snad někde nepopletu nové letošní datum...

PS: A už jsem ho popletl při vyplňování jednoho dotazníku. Třiadvacítka byla správně, ale já jako datum vyplnění určil rok 1923...