Konec kolonialismu evropského, začátek kolonialismu jihoamerického. Diplomatická bitva o Falklandy - neexistuje.

Ve středu 17.2.2010 argentinská vláda vyhlásila, že bude kontrolovat všechny lodě, které se plaví na Malvínské ostrovy skrze "argentinské teritoriální vody". Přičemž argentinskými teritoriálními vodami jsou míněny vody kolem Malvín, které prý Argentině patří "historicky". Načež britská vláda poslala ponorku, která má britské Falklandy s třemi tisíci poddanými Jejího Veličenstva zásobovat.

Různá jména označují stejné souostroví, jež bylo objeveno britským mořeplavcem Johnem Davisem roku 1592. V té době zde žili jen tučňáci a ještě nějakou dobu tomu tak mělo být. Roku 1690 je britská expedice Johna Strongajim pojmenovala dle lorda Falklanda. Malvíny se jim říká od r. 1764, kdy sem dorazil francouzský mořeplavec Louis-Antoine de Bougainville – podle přístavu St. Malo či snad podle francouzských ostrovů "Îles Malouines". V té době se sem také Francouzi nakvartýrovali. Většinou velrybáři a piráti. Francie ostrovy prodala r. 1766 Španělům.

Asi pět set kilometrů odtud na západ je jihoamerické pobřeží. K němu jako první Evropan dorazil r. 1516 Španěl Juan Días de Solis – čtyři roky před Fernão de Magalhãesem. R. 1539 se dnešní argentinské území stalo součástí španělských jihoamerických držav. Nezávislost na Španělsku získala Argentina po šestiletém boji v roce 1816. A teď pozor: V té době měli Španělé své Malvíny už 50 let koupené od Francouzů, kteří je předtím zabrali domorodým tučňákům! Ti na osvobozenecký boj nepomysleli.

Argentinci ano. Kolem roku 1820 Malvíny "historicky osídlili". Ne nadlouho. Roku 1833 ostrovy vojensky zabrali Britové - a od té doby to jsou zase "Falklandy" a jsou součástí mezinárodně respektovaného území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Argentinci ostrovy dobyli vojenskou silou "zpět" roku 1982, čili téměř po jednom a půl století. Načež jim Britové vyprášili kožich. Poté padla argentinská junta, která si myslela, že si agresí vylepší domácí reputaci.

Na ostrovech mezitím proběhlo referendum, ve kterém asi 1700 voličů většinou skotského původu rozhodlo, že chtějí zůstat britskými občany. Argentinci se však svých "nezadatelných práv" nevzdali. V ústavě z roku 1994 si zakotvili, že se nároků na Malvíny nezříkají.

V pondělí 22.2.2010 začala na šelfu 100 km severně od ostrovů firma Desiore Petroleum s pokusnými vrty, které mají ověřit předpokládanou zásobu až 60 miliard barelů ropy.

Argentinská vláda, jež má v současnosti u obyvatelstva pouze 23% oblíbenost, se rozhodla svou popularitu zvýšit. Na konferenci v Cancúnu ji jednomyslně podpořilo 32 států latinoamerického regionu. (S vyloučenou účastí Kolumbie, kde prý "vládne vojenská junta".) Jihoameričtí lídři podepsali "Deklaraci o malvínské(!) otázce" a zvláštní "Komuniké pro těžbu nafty".

Ve středu 24. 2. 2010 se argentinská prezidentka Cristina Fernandéz de Kirchner rozhodla otázku předat OSN. Chce, aby byla přijata rezoluce odsuzující Brity. Průzkumné vrty prý jsou porušením rezoluce OSN, která zakazuje jednostranné akce ve sporných vodách.

Tak bacha! Ohne sranda!! Jaké "sporné vody"??? Stejně tak je "sporná" samostatnost Gruzie, Finska nebo územní příslušnost pohraničí České republiky!!!

Velkou oblibu získali argentinští bojovníci za osvobození malvínských tučňáků u venezuelského diktátora Cháveze, který už má slíbenou masivní dodávku sovět..., é, ruských zbraní. Také v největší zemi regionu, Brazílii, mají neo-anti-kolonialistické argentinské požadavky oporu.

Brazilský prezident (a zároveň premiér) Lula da Silva jde mnohem dále. Vyzval OSN k "politickému vysvětlení", proč Malvíny přísluší zemi, která je 14.000 mil daleko od ostrovů. Podobná otázka se může týkat dalších britských enkláv, zejména v Karibiku. (A dalších držav zejména evropských zemí, ale i USA.) Nic proti samostatnosti – ale tady se vyhlašují územní nároky země, která je od dotčeného území vzdálena stále ještě půl tisíce kilometrů a která tam nemá ani národnostní menšinu. (Pokud nepočítáme tučňáky.)

Lula da Silva se však nezastavil. Rozmáchl se celoplanetárně: Je prý nutné opět diskutovat o roli Rady bezpečnosti OSN, protože je zcela evidentní, že již není možné pokračovat s Radou bezpečnosti, která odráží geopolitickou realitu druhé světové války, a je tudíž zapotřebí vzít v úvahu změny, které nastaly ve světě. (Míněno členství GB v RB.) A dále, k problematice "změny klimatu", či přesněji vyplacení nehorázných částek vládcům třetího světa bez kontroly, na co jdou: "Není možné, aby bohaté země na řešení tohoto problému přispívaly tak malou částkou peněz a ještě se chovaly, jako že nám dělají laskavost, když ve skutečnosti ony znečistily svět, tudíž se nejedná o laskavost, ale prostě o zaplacení dluhu." Vole, a kdo neumí uhlídat amazonskou džungli?

Vážení rodáci, dostáváme se do nového kola boje proti kolonialismu. Nyní nejde o osvobození porobených národů, ale o snahu porobit demokratický svět!

Proti výhrůžkám sjednocené Jižní Ameriky zatím stojí místní falklandské ozbrojené síly: fregata HMS York a čtyři nové stíhačky Eurofighter Typhoon. Jo, pluje tam ta ponorka.

V roce 1982 bylo rozkošné sledovat reakci našeho tisku na tehdejší argentinsko-britskou válku. Protože Argentinu ovládali juntáši, proti kterým Rudé právo psalo každodenně velmi ohnivě, vypadaly tak i první zprávy: Argentinští agresoři napadli Falklandy. Navečer už dostali naši hlavouni ťafku z Moskvy. A od té doby komunistický tisk mluvil o osvobození Malvín. Ačkoli tehdejší oficiální politický atlas světa, vydaný Novou dobou "ve spolupráci československé a sovětské redakce" psal o "Falklandských ostrovech". Britové byli totiž imperialisti... Dnes bude opět velmi zajímavé sledovat, jaké jméno sousostroví budou používat která média ve kterých zemích. Třeba zrovna ta ruská. O jihoamerických už to víme.

Co je však varovné: Evropská unie, jíž jsme společně s Velkou Británií členy, na tento - měsíce očekávaný - konflikt absolutně nereaguje. Je to o to podivnější, že novopečenou "ministryní zahraničí" EU je britská eurokomisařka Catherine Ashton.

Velká Británie je i členem NATO. Nepozoroval jsem, že by tato organizace nějak reagovala poté, co se její členská země stala obětí agrese. Ano prosím, vyhlášení námořní blokády je dle mezinárodního práva akt agrese. A nejde tu jen o ochranu nějakých 3000 Skotů, ale o zdroje energie. O zdroje nearabské, nejihoamerické, neafrické, neruské, nediktátorské, nejuntášské, neislámské, necarské - ale evropské ropy!!!

Myslím si, že by tentokráte ta trocha britského neokolonialismu nezaškodila. O Brity se neobávám, o Evropany a Američany ano. Náměstek argentinského ministra zahraničí Victorio Tancetti totiž tvrdí, že jeho země nehodlá v tomto sporu "přistoupit k vojenskému řešení". Ví, že by zase dostali na budku. Avšak Argentina "má na Malvíny zákonné právo". A to se bude snažit protlačit přes OSN. Nebylo by to poprvé, že vojenské vítězství je zmařeno podepsáním debilních smluv tupými či podplacenými politiky. Dnes se nedá říci "U Port Stanley se bojuje za Evropu". Dnes se bojuje u jednacích stolů, kde mají zatím přesilu novodobí rozvojoví imperialisté. Vlastně tam křičí pouze oni. Diplomatická bitva o Falklandy vůbec neexistuje.

Proto volám na evropské vlády – i na tu naši českou:

Projevte trochu více toho evropského nacionalismu a podpořte - zejména politicky - Velkou Británii!

Psáno v Praze dne 24. února 2010
K tomuto článku lze volně diskutovat v hospůdce U hřbitova, která byla pro tyto účely otevřena na Šamanově blogu.