Dnešek, kdy toto píšu, tedy v úterý 3. března, je v židovském kalendáři označen jako 14. den měsíce Adar, a je tedy povinností každého žida slavit svátek Purim. Ten připomíná záchranu židů před první genocidou, která měla tento národ postihnout v Persii už v 6. století před občanským letopočtem. Židovské kmeny sem byly zavlečeny roku minus 700 po pádu Jeruzaléma do babylonského otroctví. Z toho je osvobodil nástup perského království. V tom minus šestém století vládl v hlavním městě Persie Šúšanu král Achašveroš. „To byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš.“ A tomu zle radil proradný rádce Haman. (Při vyslovení tohoto jména se na svátečních bohoslužbách vždy roztočí řehtačky a ozve se zadupání do podlahy.) Hamanovi se nelíbilo, že se mu neklaní jistý Mordechaj. A protože byl Mordechaj žid, radil Haman Achašverošovi toto:
„Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni. Odvážím do rukou úředníků deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do královských pokladů.“

Nuže líný a zištný král na to přistoupil. Haman nebyl tak nezištný, těšil se na výtěžek tohoto pogromu. To ovšem ani Haman, ani Achašveroš netušili, že Mordechaj je strýcem královny Ester. A ta je taky židovka. Po určitém složitějším ději Ester s Mordechajem přesvědčili krále, aby dal židům právo bránit se svým nepřátelům. Ti měli židy vykynožit v den, jenž určil los, hebrejsky Pur. To datum bylo uvedeno v listině, rozeslané do všech zemí, podřízených Persií. Král nemohl zrušit své nařízení. Ale mohl vydat nové nařízení, kterým určí den židovské obrany - o den dříve. A tak židé preventivně zaútočili na své nepřátele. Jak praví ekumenický překlad Bible:

„Židé se shromáždili ve svých městech ve všech krajinách krále Achašveróše, aby vztáhli ruku na ty, kdo jim chystali pohromu...
Židé pobili všechny své nepřátele; bili je mečem a pobíjeli, až do vyhubení. Naložili s těmi, kdo je nenáviděli, jak se jim zlíbilo...
Bylo to třináctého dne měsíce adaru a čtrnáctého dne byl klid. Ten den učinili dnem radostného hodování...
Proto rozptýlení židé, sídlící ve venkovských městech, slaví čtrnáctého dne měsíce adaru radostné hodování a den pohody a jeden druhému posílá dárky.“

A skutečně, je to i dnes radostný svátek. Náboženský svátek, ale s chutí ho slaví i světští židé. I ti náruživě oslavují náboženské svátky, stejně jako ateističtí Češi slaví Vánoce. V Izraeli jsem byl několikrát v době slavení tohoto jarního svátku, jenž v zemi zaslíbené tak trochu zastupuje evropský masopust: Lidé se v době svátku všelijak maškaří, převlékají do kostýmů, berou si masky. Po ulicích chodí rozesmáté izraelské sabry, nabízející z talířků trojhranné koláčky, zvané Hamanovy uši. Zapsal jsem si k tomu: „Nejsou to zdaleka jen děti, převlečené za princezny, motýlky nebo různá zvířátka. Ulicemi Jaffy se procházejí plastičtí muži, pseudodělník ve výstražné vestičce se žlutou helmou na hlavě se opírá o rámě fantazijní slečny, matrós s bílou čapkou si zapaluje cigáro, dvojice, jež právě jakoby vyšla z koupelny (paní má ještě hlavu zabalenou v osušce) venčí psa. A kdo se necítí na celotělové vyjádření, pořídí si alespoň slušivá ouška…“

V Jeruzalémě naše výprava v tu dobu navštívila centrálu Židovského národního fondu, který vlastní vlastní 13 % rozlohy státu Izrael. To není „ukradená půda“, ale koupená půda, a obhospodařovaná půda. Za sto let (do roku 2014) se tu na poušti vysázelo na 240 milionů stromů! Dveře nám otevřela vedoucí oddělení pro Evropu paní Jana Marcus. I tato vážená a odpovědná osoba měla na hlavě - drátěná tykadýlka! Vždyť byl Purim...

Správný věřící žid se má ten den opít tak, aby nerozeznal Hamana od Mordechaje. Tedy zlo od dobra. A protože je náboženskou povinností vypít během sváteční bohoslužby čtyři sklenice vína, tak se té povinnosti může skvěle zhostit. Jednou jsem procházel během Purimu jeruzalémskou ortodoxní čtvrtí Mea Šearim. Jeden příliš zbožný muž tam byl nejen vhodně ortodoxně oděn, ale také vhodně alkoholicky upraven. Potácel se v té úzké uličce od zdi ke zdi, diskutoval s jinými poněkud střízlivějšími muži, kteří ho měli zjevně ve veliké úctě. Naštěstí ho doprovázel hubený, asi dvanáctiletý hošík, který si ho zatáhl domů.

I mnoho světských židů se v tento den stane tuze nábožnými. Viděl jsem je v Jeruzalémě ležet u kandelábru mezi prázdnými lahvemi od vína. (3 lahve za cenu dvou - no, nevypij to!)

Nepřátelé židovského národa po staletí beztrestně prováděli pogromy na židy, vyháněli je z měst i států. Konečně v roce 1948 získali židé vlastní stát, který je chrání. Musí chránit, protože novodobí Hamanové chtějí izraelský stát stále zničit. Izrael se stále po vzoru královny Ester brání. Po prvotních arabských válkách se sousedy, kdy mezi státy zavládlo příměří, nebo jako s Egyptem dokonce studený mír, se Hamanova poslání chopily teroristické skupiny. Ty nejvražednější z nich vyzbrojuje, penězi zaplavuje a instruktory z Revolučních gard posílá cvičit íránský ajátolláhovský stát. Než Izrael zavedl v roce 2006 blokádu Gazy, (po té, co z ní odešel) stačili hamásníci provést v Izraeli teroristické útoky, při nichž zahynulo 506 lidí a tisíce jich byly zraněny. Po blokádě počet útoků prudce klesl. Až do 7. října 2023. Co tehdy provedl Izraeli Hamás, to nedokázal po Hitlerovi židům provést nikdo. Ale Hamás, který se postupně chopil moci v Gaze po tom, co před dvaceti lety odtud odešel Izrael, jen plní svou chartu.:

„Izrael bude existovat a bude trvat, dokud ho islám nevyhladí, stejně jako vyhladil ostatní před ním.“
První verze charty nařizuje zabíjení Židů (podle prorockého rčení): „Soudný den nenastane, dokud muslimové nebudou bojovat proti Židům a nezabijí je. Pak se Židé skryjí za kameny a stromy a skály a stromy budou volat: ‚Ó muslime, za mnou se skrývá Žid, pojď a zabij ho.‘“

Aby byli hamásníci přijatelní i pro zblblou Evropu, přijali v roce 2017 soft verzi charty. Tato nová verze připouští myšlenku palestinského státu pouze na tzv. „Západním břehu“ a v Gaze, ale stále mluví o zachování práva na Palestinu „od řeky k moři“. A hlavně tak mluví jejich praxe. Že prý Hamás je v konfliktu se „sionismem“, ne s židy. A kdo je sionista? Všichni židi a navíc ti, kdo s nimi sympatizují...

Hamásníci vpadli do mezinárodně uznaného území Izraele, zabili židy a pak byli sami zabíjeni. I jejich velitelské špičky.
„I ostatní židé v krajinách králových se shromáždili, aby se postavili na obranu svých životů a zajistili si klid od svých nepřátel, a z těch, kdo je nenáviděli, zabili sedmdesát pět tisíc mužů, ale nevztáhli ruce po lupu...“ (Z Knihy Ester)

Arabonacistický Hizballáh (oficiálním pozdravem je hajlování) rozvrátil Libanon a trvale útočí na Izrael. Nejdřív jeho rakety jen padaly na dvorky sousedů za hranicemi, dnes doletí nejméně do Haify. Ve svém oficiální prohlášení z roku 1992 prohlašuje za svůj cíl toto: „Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního žida na Zemi.“
Nejdříve jim vybuchly vysílačky u hlavy, pak pagery. Jejich vůdce Hasan Nasralláh byl 27. září 2024 zabit v hlavním ústředí Hizballáhu v Bejrútu, na které zaútočilo izraelské letectvo.

Další íránští proxystoupenci v Jemenu, Hútiové, začali odpalovat rakety na Izrael na podzim 2023 v rámci pan-teroristické Íránem podporované války za zničení Izraele. Mimo jiné útočí na izraelské, do Izraele plující a pro sichr na všechny lodě u jemenského pobřeží v Rudém moři. Je to prý „akt solidarity“ s ubohými Palestinci. Dne 31. října 2023 odpálili Hútíové na Izrael balistické rakety Qadr. Nad hranicí atmosféry je sestřelil izraelský systémem protiraketové obrany Arrow 2. Byl to „nejdelší ostrý raketový útok v historii (skoro 1000 km). (dle Wiki). Izraelská letadla provedla 28. srpna 2025 odvetný nálet, při němž zabila premiéra Hútíů a ještě devět ministrů jeho vlády.

„I Paršandatu a Dalfóna a Aspatu a Póratu a Adalju a Arídatu a Parmaštu a Arísaje a Aridaje a Vajzatu, deset synů Hamedatova syna Hamana, protivníka židů, zabili, ale nevztáhli ruce po lupu...“ (Z Knihy Ester.)

Mateřskou ochranu a otcovskou podporu všem jmenovaným (i dalším) teroristickým skupinám poskytuje Íránská islámská republika. Jedním z hlavních nábožensko-teroristických cílů režimu ajatolláhů je zničit stát Izrael. Několik citátů:
V roce 2019 prohlásil v íránském televizním vysílání Channel 2 jistý Hussein Salami, takto zástupce velitele íránských Revolučních gard, že Írán má zkušenosti a technologické schopnosti nezbytné k rozšíření technologie stealth. Že má ničivé kapacity a dostatečný dolet svých raket. A zatím tak neučinil pouze ze strategických důvodů. Obranná strategie Íránu prý je „odstrašující“, avšak „tato strategie není pevně daná“. Jakákoli touha Evropy nebo jiných zemí odzbrojit Írán od jeho raket by Íránu nedala jinou možnost než učinit „strategický skok“.

Ohledně íránského raketového programu pravil: „Ať s námi nikdo nevyjednává, nedoporučuje nám nic ani od nás nic nepožaduje.“

Dále uvedl, že islámská revoluce inspirovala a dodala důvěru dalším vojenským mocnostem na Blízkém východě, které spojila s Íránem v oblasti politiky, strategie a bezpečnosti. Řekl také, že vliv Íránu v regionu je otázkou víry, protože lidé a Írán sdílejí přesvědčení o duchu džihádu a revoluce proti tyranské vládě sionistů, Američanů, teroristů a bezvěrců.

Salámí také pohrozil Izraeli, že je „zranitelný a blíží se smrti“. Řekl: „Pokud Izrael udělá chybu, která rozpoutá novou válku, může si být jist, že to povede k jeho eliminaci… Budou zničeni dříve, než sem Američané dorazí. Měli by hledat hřbitovy mimo okupovanou Palestinu.“

Generálmajor Hussein Salami byl, už jako velitel Íránských revolučních gard, zabit při „sionistickém“ náletu v pátek 13. června 2025. Jako oprávněný cíl. On a další plánovači novodobého vyhubení židů.
„Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů.“ (Kniha Ester)

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád prohlásil v době svého prezidentování, že „sionistická entita“ (Izrael) musí být vymazána z mapy.
„Jedním z náboženských proroctví zakladatele Íránské islámské republiky ajatolláha Rúholláha Chomejního a jeho nástupce, současného duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího, je proroctví, že Izrael bude nakonec vymazán z povrchu země. Jelikož se íránský teokratický establishment domnívá, že duchovní vůdce je zástupce Alláha na zemi, jsou jakákoli slova či přání, které duchovní vůdce vysloví, považována za Alláhova přání, která musí být Alláhovými věrnými věřícími uvedena v život“. (Viz článek Írán se opět přiblížil svému cíli: „Vymazat Izrael z mapy“, jenž napsal Majid Rafizadeh a byl zveřejněn 29. května 2019 v Gatestone institute)

Chomejní opustil tento svět po sérii infarktů, kterým 3. června 1989 ve věku 86 (nebo 89 let, už si to nepamatuje), a z panen v islámském nebi toho už asi moc nemá.
Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí byl zabit v sobotu 28. února 2026 při cíleném náletu izraelského letectva jako oprávněný cíl.
Bývalý íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád z let letech 2005 až 2013byl zabit v neděli 1. března 2026 při cíleném náletu izraelského letectva. Jako oprávněný cíl. On a další plánovači novodobého vyhubení židů.
Židé v Šúšanu se shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.
„V Šúšanu se židé shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce a patnáctého dne nastal klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.“ (Kniha Ester)

Starozákonní židé pobili své nepřátele nikoli pro zisk či z „rasové nesnášenlivosti“, ale kvůli uchování vlastních životů. Biblickou Knihu Ester by si měli přečíst všichni nepřátelé Izraele dříve, než začnou s válkou. Tak – muslimové to už znají z praxe, ale třeba Evropská unie to ještě úplně nepochopila. Takže prosím, pochopte to už jednou, i vy, zpovykaná zápaďácká mládeži:

Izrael není rasistický nebo imperialistický stát. Izrael je stát, který důsledně chrání životy svých občanů. A ta purimová radost není radost z vítězství, ale radost nad tím, že přežil židovský národ.

Veselý Purim!

Mimochodem - ten zabitý perský vládce, novodobý Haman se v anglické transkripci píše KHOMEINI. Nejspíš příbuznej.

Psáno v Praze na Lužinách na Purim, 14. adaru 5786, tedy v úterý 3. března 2026 občanského letopočtu
(Purimová fota z Jaffy 2014)

O svátku Purim viz něco stručného na Federaci židovských obcí
Viz i heslo Wiki Kniha Ester
Kniha Ester v ekumenickém překladu na Biblenetu