Studenti, umělci, dělníci, rolníci, vědci i úředníci – ti všichni ho chtěli pro jeho velké zkušenosti z práce mezi lidem i kvůli obohacování pokladnice kultury našich národů

Poslední Rudé právo roku 1989, tedy to ze soboty 30. prosince, bylo pod tímto titulkem plno informací o poslední komunistické parlamentní hlasovací mašinerii. Vybírám jen to, co RP zveřejnilo z projevu soudruha Mariána Čálfy, premiéra vlády národního porozumění, mocného pragmatika moci, který zajistil Havlovo jednomyslné „odsouhlasení“:

…………………

„Poslední týdny postavily před každého občana naší republiky povinnost převzít svůj díl osobní odpovědnosti za správu věcí veřejných. Studenti, umělci, dělníci, rolníci, vědci i úředníci – ti všichni, na ulicích i na pracovištích, spolurozhodovali o našem příštím osudu. Východiskový požadavek dialogu všech politických sil země postupně pronikl z Václavského náměstí nejen do ostatních částí Prahy a dalších měst, ale též do státních orgánů – tento dialog se stal základem sestavení nové vlády a stává se i způsobem práce Federálního shromáždění. Aby se svobodný dialog stal nepochybnou součástí politického rozhodování a řízení, je nutné dát odpověď na stále ještě otevřenou otázku – kdo bude československým prezidentem v době, kdy naše země bude dovršovat přechod k demokracii. A právě dnes nastala ta chvíle, kdy vy, poslanci Federálního shromáždění svou volbou rozhodnete, kdo bude prezidentem v této historické době.“ (A jak to s vámi v novém roce dopadne – poznámka Š, jakož i dále v závorkách bude.)

„Nejvyšší představitel našeho státu má řadu pravomocí, jejichž plnění je předpokladem uceleného fungování celého politického systému z hlediska vnitřní i zahraniční politiky. Prezident jako vrcholný státní a politický představitel ztělesňuje naši suverénní státnost, a to v neposlední řadě jako společný představitel českého a slovenského národa i ostatních národností republiky.

V souladu s vůlí lidu i představitelů rozhodujících politických sil v naší zemi a podle svého vlastního“ (týden starého) „přesvědčení vám předkládám návrh, abyste prezidentem ČSSR zvolili pana Václava Havla.“ (A odvažte se protestovat!)

„Pan Václav Havel je dnes nejvýznamnější představitel zápasu o mravnost demokratické politiky. Jeho život je příkladem člověka, který stojí za svými názory i navzdory“ (naší) „perzekuci. Přímočarost jeho politické aktivity, ať už jako člena Klubu angažovaných nestraníků v roce 1968, zakladatele a prvního zástupce Charty 77, či předního představitele Občanského fóra, ukazuje na jeho mravní velikost i na velké zkušenosti z práce mezi lidem. Tím si získal úctu všech, kteří dokážou rozumně zhodnotit význam charakterových vlastností politika v moderní době. Mravní zásadovost pana Václava Havla je zárukou, že demokratický dialog zůstane základem našeho nově se formujícího politického režimu.“ (A apeluji tímto na vaši mravní bezzásadovost.)

„Pan Václav Havel je dnes jedním z nejvýraznějších představitelů nejen demokratických, ale i vlasteneckých sil této země. Svými názory i praktickými činy se stal i jedním z architektů nových, demokratických vztahů Čechů a Slováků. Zároveň jako tvůrčí umělec obohacoval pokladnici kultury našich národů a proslavil jejich talent v zahraničí.“ (Když jsme jim doma zavřeli hubu.)

„Je dnes občanem naší země s největší mezinárodní autoritou.“

…………………

Volby prezidenta se zúčastnilo 183 poslanců Sněmovny lidu a 140 poslanců Sněmovny národů. Všichni dali hlas jedinému navrženému kandidátovi…

„Je to výsledek dohod u kulatého stolu,“ konstatuje v rubrice Slovo ke dni zarytý komunista Milan Jelínek. „Volba prezidenta je svým způsobem symbolickým projevem politiky národního porozumění i definitivním potvrzením rozchodu komunistické strany se stalinistickými deformacemi minulosti...“ (To brzo!) „Nikdy se nevyslovil pro socialismus, ale protestuje, když je označován za jeho odpůrce.“

(Protestoval jen, když jste ho označovali za „antisocialistickou sílu“, soudruzi. Avšak bylo vám odpuštěno...)

Na silvestra 2024 pro Neviditelného psa přečetl, přepsal, připomněl a připomínkoval Šaman

PS: Havel byl po měsíční vazbě dne 21. února 1989 odsouzen k devíti měsícům vězení. Obvodní soud v Praze 3 ho uznal vinným ze dvou trestných činů – podněcování a ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele. Po odvolání mu byl v březnu trest snížen na osm měsíců. Z vězení vyšel po odpykání poloviny trestu na podmínku 17. května, jinak by to bylo až 17. září. Ještě 26. října 1989, těsně před výročím vzniku ČSR, byl zatčen znovu – preventivně. A to v posteli, protože byl nemocný. V cele předběžného zadržení se nezdržel dlouho. Byl převezen do Nemocnice Na Františku, kde si ho ohlídali příslušníci StB. Do domácího ošetřování ho doktoři estébáci propustili až odpoledne. „Odjel domů taxíkem, řidič si odmítl vzít peníze. Věděl, o koho se jedná,“ jak dosvědčuje Vladimír Hanzel. A pak revoluční čas oponu strhl...

(Foto vypreparováno z výtisku RP v Digitálním archivu časopisů na stránkách Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)