Každá politická strana má fanoušky, kteří budou svůj mančaft podporovat, i když se mu zrovna v lize nevede. Což by nevadilo. Ale skalní fanoušci podporují své hochy i tehdy, když si to nezaslouží. Když faulují protivníka, když zatlučou ruku, dokonce i když prodají zápas. Podle těchto zapálených příznicvců za neúspěch jejich miláčků může protivítr, špatný povrch hřiště a zejména rohodčí. Tak pro tyto fandy není toto písání určeno.

Krom skalních příznivců a chuligánů však mají fotbalová mužstva i přemýšlivé fanoušky, a ti ať si počtou. Mezi myslící bytosti však nemohu počítat žádného voliče Komunistické strany Čech und Moravy. Komunistická ideologie byla již obecně označena za zločinnou, ale KSČM se ke své minulosti hrdě hlásí (s odmítnutím "chyb", arciže) - i když si ji halt musí trochu někdy překroutit, a většinou si tak hodně zalhat. Už jenom personální vybavení partaje mluví za vše. Bývalý dlouholetý předseda Miroslav Grebeníček obhajoval bezúhonnost svého bachařského otce, vyšetřovatele StB. Ten se však vyhnul zaslouženému trestu za týrání politických vězňů zbabělým přesunováním mezi nemocnicemi a domácím ošetřováním za blahosklonného nezájmu příslušného soudu. Současný předseda Vojtěch "Falmer" Filip zase donášel estébákům jakožto ideový příznivec režimu - a později své řídící orgány zaměstnal ve své právnické firmě.

Pak zde máme autentickou komunistickou stranu evropského střihu, která o sobě tvrdí, že ochraňuje slabé a bezmocné, zaměstnance a důchodce, a potírá zlotřilou buržoazii. Tato strana si říká Česká sociálně demokratická a všem lidem, kterým se stýská po výdobytcích reálného socialismu okupační normalizace, vřele doporučuji volit tuto partaj. I zde je současné personální obsazení celkem jasné alespoň v osobě samotného vůdce. Jiří Paroubek skvěle reprezentuje hnědé omáčky, ředěnou hořčici, prasklé párky, vyčpělé pivo a pocintaný umakart hospodských zlodějen, těchto zlatých dolů pro vybrané. A provincialismus jedné z bývalých stran Národní fronty. Každý, kdo je starší třiceti let, při projevech pana Paroubka bezpečně rozezná fráze starého funkcionáře. Zjev jeho kolotočového přítele Kočky zastupuje další klan příživníků regulovaného socialismu, totiž veksláky. Do třetice připomeňme obvodního komunistického funkcionáře s dlouhými prsty a organizačním talentem: soudruha Šloufa. Kdo touží po sociálních pseudovýhodách bývalého režimu (třeba "levné valuty", "školství a zdravotnictví zdarma" - ale jen pro někoho) a chtěl by ho znovu budovat (avšak se zachováním lidských práv, občanských svobod a téhleté demokracie), ať se tedy rozmyslí...

Další na paškále je strana s klasickým sociálnědemokratickým programem, která si z neznámých důvodů říká Občanská demokratická. Tato strana se často zaštiťuje svým antikomunismem a skutečně nejdůležitější důvod proč ji volit je ten, že nemá komunistický program. ODS má sice nesporné zásluhy o celkem bezbolestný přechod dřívějšího úpadkového režimu na plně rozvinuté tržní hospodářství, ale to už máme - a co dál? Přemýšlivým voličům často také vadí přehnané modré svazáctví, které svou ideologickou sveřepostí je hodně podobné svazáctví modrokošilatému. Také může vadit náplava korytářů, kteří se k rodnému prsu strany přimkli jen proto, že byl naběhlejší než jiné, a kteří by ze stejného důvodu před dvaceti lety vstoupili do KSČ. Citlivějším osobám by mohla vadit i osoba lobbisty Marka Dalíka, jehož způsoby se někdy nedají odlišit od jeho kolegy Šloufa...

Lidé, kteří nechtěli volit komunisty, ani sociální demokraty, kteří by volili ODS, kdyby jim nevadili ty věci, co vadí přemýšlivým lidem, se utíkaly k vějičkám typu ODA (jež měla samé osobnosti, bohužel žádnou členskou základnu) anebo i Unii svobody, která spáchala politickou sebevraždu kvůli neschopnosti svého vedení. Po delším časovém odstupu se dokonce zdá, že to byla tato neschopnost, která je vyčlenila z ODS, ne etická politika.

Voliče těchto padlých stran přebrala hvězda zelených, kteří však ani nejsou tak zelení jako kšeftaři se zelenými financemi. Kopulační duo Martin Bursík a Kateřina "Biomasa" Jacques dokázalo přebrat stranu předcházejícím levičáckým zlodějům, kteří ji ukradli otcům zakladatelům, a přeměnit na vysavač hlasů nespokojenců. Ale v současnosti svou činností fakticky podporují ničení životního prostředí.

Takzvaný pravicový volič, který jako fundament společnosti podporuje svobodnou odpovědnost jednotlivce, někdy zašilhal až ke KDU-ČSL, která ho může oslovit sociálně citlivým konzervatismem a bytostným ne-komunismem. Sám jsem před minulými volbami volal: Jéžíšmarjá, já snad budu volit lidovce! (Avšak nakonec nevolil.) Tato strana je však zamořena ideologií katolictví a neví, kdy se má modlit a kdy má vést politiku... Krom toho je právě v rozpadu, za který může především vyčůrané čunkaření.

Vypadá to, že každá česká partaj diskredituje právě tu myšlenku, již vzývá: Komunisti komunismus, sociální demokrati sociáldemokratismus, ODS liberalismus a konzervatismus, lidovci víru v Boha a zelení ekologii. Naštěstí jsme před poměrně nedůležitými volbami do Evropského parlamentu, a tak nemusíme řešit fundamentální otázku, kdo povede náš stát, naše hospodářství a naši zahraniční politiku. V Evropské unii to totiž Evropský parlament není. Evropská unie má k tomu účelu monarchistickým způsobem jmenované moudré myslitele. (Myslím, že král Jiří z Poděbrad byl u nás volen s větší demokracií než současní komisaři a současné komisařky.) Ale co není, to může být. Třeba se pak na parlamentní půdě - tak, aby to slyšela celá Evropa - alespoň ozve nějaký hlas proti budování Čtvrté říše římské...

A přispět by k tomu mohli i kandidáti (dosud) neparlamentních stran, kteří se ve velkém houfu tlačí do evropských parlamentních vrat. Tímto vyzývám své čtenáře, aby alespoň přemýšleli o jejich volbě. (Protože jste přemýšliví, předpokládám, že nebudete vůbec uvažovat o volbě nějakého (neo)nacisty či moravistického pseudonacionalisty.)

A koho budu volit v evropských volbách já? Ještě o tom přemýšlím...

Psáno v Praze dne 26. května 2009

*************************************************