Před dvaceti lety začala velká podpisová akce k petici "Několik vět" (plný text viz níže), která vyzývala "vedení země" k "svobodné a demokratické diskusi". Oproti jiným peticím (vědeckých pracovníků, kulturních pracovníků...) měla tu výhodu, že ji mohl podepsat každý, i nevědecký a nekulturní pracovník či nepracovník. Do konce srpna ji podepsalo už 20 tisíc občanů, do začátku listopadu dalších dvacet tisíc. (Byl to málo? Nebo dost? Nebo dost málo? Na to, že podle někoho už vlastně bylo "po sezóně"? Ale přišly lepší časy...:) Podepsaní se mohli těšit, že se jejich jména ozvou ve vysílání Svobodné Evroppy, která už v té době nebyla rušena. Mohli jste se dostat do skutečně slušné společnosti - nejen disidentů, ale poprvé i známých jmen "normální společnosti", takzvané "šedé zóny".

Pojem "šedá zóna" neberu jako nadávku, šlo o výstižné pojmenování té masy lidí, kteří nehodlali nastavovat majetek či hrdlo sebe a svých dětí, ale alespoň aktivně nekolaborovali s komunistickým režimem. Nebyli to disidenti, ale lidé, kteří chápali, že žijí v okupované zemi ovládané komunistickou stranou, do jejíhož čela bolševickým (ne)přirozeným výběrem nastupovali stále větší a větší tupci - a už jim to začalo vadit. A tyto lidi oslovil po svém (podmíněném) propuštění z vězení Václav Havel - tedy jako hlavní autor textu petice a hlavně stratég její mediální kampaně. Obmysnost petice byla i v tom, že se zásadně neobracela na komunistickou stranu, ale na vládu. Ano, premiér Ladislav Adamec byl premiérem, protože si to tak přála "strana", a také pochopitelně byl ve "straně" jakožto nikoli její nejmenší úd - byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. Ale do nejužšího vedení KSČ se dostal jakožto původně premiér České rebubliky - a jako premiér ČSSR tam už zůstal. Bylo vhodné, aby nejvyšší vládní činitelé mohli rovnou naslouchat úkolům, jimiž je nejvyšší komunisté zahrnovali.

Havlova finta byla v tom, že oslovovali "vládu", jako bychom byli v normální zemi, ale vůbec ne "stranu". Jednalo se s vládními činiteli a ne s těmi, kteří se domnívali, že mají veškerou moc - což komunistům zaručoval čtvrtý článek ústavy, hovořící o "vedoucí úloze komunistické strany". A když pak došlo k listopadové revoluci, byla jednání i nadále vedena s Adamcem - i když toho troubové z Ústředního výboru nakonec do nového listopadového předsednictva nezvolili. Komunisti vůbec nevěděli, která bije!

Ovšem ještě v létě 1989 měli dost sil k tomu, aby bít mohli. Nebo alespoň škodit. Domovními prohlídkami, zadržováním na 48 hodin, výslechem Václava Havla, jakožto organizátora petice ausgerechnet 2. srpna 1989, kdy měl domluvenu schůzku s velvyslancem Spolkové republiky Německo... 21. 8. 1989 pojednám zvlášť. 30. srpna 1989 zbili estébáci Standu Pence na diskusním fóru na Karlově mostě, což se rovnalo "napadení veřejného činitele". (Tedy - ne že by Penc byl tím činitelem...) 14. září 1989 odsoudila bolševiky ovládaná justice v Táboře osmnáctiletou Renatu Pánovou, za prvomájový transparent, na kterém vyjádřila solidaritu s politickými vězni, na 6 měsíců natvrdo. Tož - však jsme žádné politické vězně neměli...

Nadějné bylo, že v Praze se soudruh vyslýchající estébák někdy v červenci 1989 snažil k vyslýchanému chartistovi vtulit s poznámkou: "Doufám, že si budete pamatovat, že jsem se k vám choval slušně..."

Lidi toho už začínali mít dost. A podepisovali. Proč? Za všech 40 000 signatářů odpověděl v Lidových novinách ještě před převratem Jan Hrušínský, jenž byl 4.9.1989 obeslán jakožto "svědek ve věci trestného činu pobuřování" k panu vyšetřovateli doktoru Grulichovi:

"1/ Několik vět jsem podepsal, protože jsem měl možnost si je přečíst.
2/ Protože si myslím, že by tuto možnost měl mít každý občan ČSSR.
3/ Protože tyto věty jsou v naprostém souladu s přestavbou v Sovětském svazu* a v dalších socialistických zemích. V žádném případě nejsou namířeny proti naší republice.
4/ Protože se mi zdá podivné, když se dnes u nás zaklínají demokracií stejní lidé, kteří mě počátkem 70. let chtěli donutit, abych se zřekl vlastního otce. Lidé, kteří mě nutili, abych se vzdal svého jména.
Totiž oni se nezaklínají demokracií, ale jakousi demoGratizací!??
5/ Protože mám dvě děti, které se v této zemi narodily, vyrůstají tu a mají tu svůj domov. Chtěl bych, aby se za Československo nemuseli stydět.
6/ Protože je mi 34 let a jsem unaven ze všech těch lží, kterými jsem po celý život obklopen. Chci být pravdivě a objektivně informováno o dění na tomto světě. Nezajímá mě, co si o tomto dění myslí ten-který soudruh. Chci prostě znát pravdu.
7/ Několik vět jsem podepsal, protože své názory nechci objasňovat doktorům Grulichům." (

*V té době se proti bolševikovi používal tímto způsobem jeho vlastní slogan "Se Sovětským svazem na věčné časy - a nikdy jinak!" Koukali jsme na doktora Živaga na kanálu moskevské televize, který byl šířen z pražské věže Telecomu...)

Jo, jo, zlatá slova Jeníku. Zarážející je, že po dvaceti letech slyšíme často místo informací zase v České televizi jenom tlachy těch-kterých "soudruhů". V té souvislosti se jako aktuální výzva jeví i dnes jedna věta z Několika:

"Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury..."

A - bohužel - stejně aktuální je i fojtíkovská odpověď: Pod tímto požadavkem "se skrývá snaha uvolnit prostor pro otevřené útoky proti socialismu v tisku"...

*************************************************

Protože se znění Několika vět na webu Totalita.cz liší od toho, který jsem podepisoval, přepisuji ho po dvaceti letech z dobových Lidových novin. Text, který je zde oproti "Totalita.cz" navíc je uzavřen do [hranatých závorek]. Lidovky měly uvedeny i posměšné "uvozovky", které jsem oproti Totalita.cz doplnil. Jednotlivé body byly v LN rovněž očíslovány:

Několik vět

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy "přestavba" a "demokratizace", ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako "nátlakové akce", [odlišné politické názory odsuzuje jako "antisocialistické" a "nepřátelské"], pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit.
Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách.
Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize.

Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje.
Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou [možné a mohou mít úspěch jen tehdy, bude-li jim předcházet vskutku] svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konce, musí tedy být [zásadní] změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality.
Podle našeho názoru je k tomu třeba:
1) Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
2)Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.
3)Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.
4)Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
5)Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
6)Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
7)Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné "normalizaci". Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.
Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem.
Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá.

------------------------------------------------

Rozkošný je rozbor Několika vět, který pro nejvyšší bolševické papaláše vypracovalo oddělení propagandy ÚV KSČ i doprovodný dopis Jana Fojtíka. Co se vám nelíbí na životním prostředí, soudruzi, když v 9. pětiletce (1990-1994) chceme zavést "aktivní plánovitý přístup k racionálnímu využívání přírodních zdrojů, snížit znečištění ovzduší minimálně o 30 %"...

Psáno, opisováno a linkováno v Praze dne 23. června 2009

***************************************************************

Jak to šlo:
Píseň (28. 10. 1988)
Milicionáři a disidenti (10. 12. 1988)
Palachiáda (15.-17.1.1989)
Palach to dokázal (18.-21.1.1989)

Pamatujete? (květen 1989)

Dvacet let poté (začátek června 1989)