Prezident Miloš Zeman poskytl ve čtvrtek deníku MfD „třaskavý“ rozhovor, alespoň tak ho označily EuroZprávy.cz. Rozhovor pod titulkem „Nedovolím český Majdan“ byl jistě třaskavý z mnoha důvodů. Tentokráte si odpustím komentovat zájezd Zemanových mužů do bratrské lidové Číny. Ohledně Zemanovy přítulnosti k premiérovi v demisi bez důvěry jen konstatuji, že pan prezident v podstatě řekl, že když to Babišovi nevyjde s ČSSD, tak si počká, až to dospěje k „záložní kombinaci“ se 115 hlasy (ANO, SPD a KSČM). Více jiní jinde.

Mne však znechutily hlavně tři prezidentovy „šrapnely“ proti dobrým mravům. Zeman totiž opět použil svou oblíbenou zbraň, tedy lež, když tvrdil:

„Dochází ke zneužívání mladých lidí. Příkladem je dvanáctiletá holčička, která vyzývala ke svržení Babiše, Zemana a Okamury.“

Na to reagovala iniciativa VyjdiVen na svém fejsu takto: „Prezident zcela jistě zmiňuje vystoupení žáků 15.3. na piazzetě Národního divadla. V této řeči nikde nedochází k výzvě ke svržení nebo odstoupení kteréhokoliv z politiků. Předpokládáme, že prezident byl o obsahu řeči mylně informován a jde o další projev amatérismu tiskového odboru kanceláře prezidenta.“

Zcela jistě nejde o chybu tiskového odboru, jde o jasnou lež – podobnou té, kdy byl podle Zemana hrdina druhého i třetího odboje Ferdinand Peroutka „fascinován“ nacismem. Takhle vlevo dole. I když byl pan prezident zvolen demokraticky (i pomocí peněz od zadlužených bílých koní a dost dobře možná i peněz, jejichž původ byl v zahraničí), neměl by lhát. Není to pěkné.

Stejně tak pěkné není, když prezident v uvedeném rozhovoru rozšířil jmenovitý seznam svých osobních nepřátel o další osoby, přičemž se dopustil dalšího přestupku proti občanskému soužití, když vrhnul dalším šrapnelem. Zaútočil totiž na novináře Práva Alexandra Mitrofanova dosti podlým způsobem, kterým se jistě zalíbil zemitému lidu:

„A měl by si uvědomit, že rodák z Rostova na Donu by neměl příliš zasahovat do českých politických struktur.“ To je hnusný poukaz na „příslušnost k národnostní menšině nebo etnický původ“, jak ho definuje § 49 zákona o přestupcích. Tímto se pan prezident usvědčil z rasismu. Přičemž rodilý Rus Mitrofanov má už dávno české občanství a „do českých politických struktur“ se míchá nejméně od roku 1991, kdy psal pro socdem časopis Právo lidu, což by mohl Zeman vědět, nebo měl vědět. Do Práva píše od roku 1992 a mimo jiné si vypsal i Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2000.

Je vidět, že Miloše Zemana skutečně nezvolila „Pražská“, ale ani brněnská, liberecká nebo turnovská kavárna, avšak pátá cenová skupina.

Toto vše jsou však dle práva pouhé přestupky. Zeman se však dopouští ve svém nesmiřitelném boji proti veřejnoprávní televizi i navádění k obcházení zákona, a to hned dvakrát:

„Navrhl jsem – ale samozřejmě to nemám právo sám uskutečnit –, aby podle minulého příkladu byla dvakrát zamítnuta zpráva o hospodaření ČT. Podle platných zákonů pak dochází k personálním změnám.“

„Podle platných zákonů“ by bylo správné, aby byla zpráva o hospodaření posouzena věcně, a nikoli formálně a předem zaujatě, a to s jediným účelem, totiž kvůli „personální změně“, aby se z ČT stala služka pana prezidenta a jeho čínských a ruských a estébáckých přátel.

Mimochodem – ve stejný den, kdy MfD zmiňovaný rozhovor zveřejnila, zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) správní řízení s provozovatelem TV Barrandov kvůli pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa - ausgerechnet na téma hospodaření České televize. Již dříve vytkla RRTV TV Barrandov jasnou nevyváženost:

„V pořadu byl na značné ploše prezentován výhradně názor jediného účinkujícího na téma pořadu, aniž by byl dán prostor pro oponentní názor. Neposkytl tedy objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.“

Protože však „jediným účinkujícím“ byl prezident Miloš Zeman, pak nevyváženost pořadu a ser vilnost majitele, ředitele a mnohomoderátora Jaromíra Soukupa mu jinak nevadila.

Dalším projevem stále více se projevující samoděržavosti pana prezidenta je nepochopení zákona o ČT, když prohlašuje: „Záleží ale nikoli na mně, nýbrž na politicích, kteří k tomu mají vztah, aby rozhodli, jaké vedení ČT si vlastně přejí.“

To je to druhé obcházení zákona, odklánění se od práva, a tedy nezákonnost! Vedení ČT nevolí podle zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi politici, avšak Rada České televize. A tu zase volí poslanecká sněmovna. Jenže je to už dávno jinak. V Radě sedí zástupci politických stran, kteří se tam dostali jako členové různých občanských nebo zájmových sdružení. A tak je tam třeba soudružka Ivana Levá, exposlankyně KSČM, která ve stínové vládě KSČM spravuje resort kultury a průřezový resort mediální politiky. Byla „navržena“ Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství. Ano, sněmovna ji zvolila – vy nám našeho koně a my vám vaši kobylu. Takže tam sedí presumptivní ministryně KSČM.

Tohle svinstvo se děje od začátku jmenovaného zákona, Zeman to teď řekl na plnou hubu: O vedení veřejnoprávní televize rozhodují politici! Což je ale protizákonné.

Rozhorleným obráncům zestátnění či privatizace ČT připomínám: Naše veřejnoprávní televize není jen ČT24 nebo Václav Moravec anebo sport, je to i kanál, kde je vysílána původní dětská tvorba, či silně nevýdělečný kanál Art. Na Dvojce jdou zase dokumenty, které soukromé televize nemají proč vysílat a které třeba zrovna komunistům moc nevoní. To vše stojí nějaké peníze a ty má Rada hlídat. Nikoli odvolávat ředitele vždy, když se změní vláda.

Mimochodem – naši ČT nám cizina závidí, hlavně Němci. Tedy Češi v Německu.

Pravdou ovšem taky je, že třeba vysílání ČT1 je občas nejpřitažlivější pouze tím, že na něm nejsou reklamy...

Psáno v Praze na Lužinách v pátek 23. března 2018

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.