Jsou různé věci, jež člověk bere za samozřejmé - a najednou nejsou. A jsou jiné věci, dříve exotické, jež se staly součástí našeho běžného života. Třeba kostičky do myčky na nádobí.

Kostičky a myčka na nádobí, takové banality. Myčku máme už asi deset let, ale mycí prostředky mezitím doznaly mnoha změn. Jsou stále lepší a lepší. Mění se jejich názvy - i u jednoho výrobce, asi aby spotřebitel zůstal ve střehu. A ve hyperobchodu se mění i jejich umístění. Změněné názvy výrobku mě nespletou, koukám se po obrázku, jako správný člověk primitivní. Nu a pak se dívám po ceně. Ale to neznamená, že bych najednou nakoupil se slevou kostiček ve třech megakrabicích, spojených lepicí páskou do jednoho óbrbalíku. Za pouhou tisícovku na půl roku.

Pletou mě změny v umístění. Probíjím se mezi regály adventní nákupní horečkou a hledám mezi lidmi zaměstnance, který by mi dopomohl k nalezení kostiček. Já vím, že jejich umístění změnili už před rokem, a na jejich starém místě je nehledám. Leč nové nevím kde - a sláva. Mám!

Mám kostičky, tak teď pro vanilku. Jeden regál s kořením a kořennými směskami se táhne od nevidím do nevidím, od země až do stropu. Je tu vše od bobkového listu po sušenou bazalku, ale vanilka se zde nevyskytuje. Mysleli jsme, že máme od dřívějška doma vanilku, tedy její lusk, avšak nebyl to lusk, avšak smotek kůry skořice. Vanilku jsem nenalezl, leč nalezl jsem pana doplňovače zboží. Ne, skutečně, v celém hyperkrámu není jediný luštík vanilky, pravil ten dobrý muž se špatným přízvukem.

Ha, a co to najednou cítím při pročmuchávání regálů? Vanilku! Ale vůně vychází z vanilkového cukru, z vanilkového pudingu a ještě z vanilinového pudingu. Tak to tedy kupovat nebudu. Vanilku potřebuju pro ženu, ona s ní pak už pak něco udělá. (Vanilkový cukr ne, oba máme cukrovku:)

A co ještě potřebuji? Svíčky. Nutně potřebuji svíčky. V drogerii je nemají. Naštěstí paní doplňovatelka ví, že svíčky jsou přece v potřebách pro domácnost! Ano, a co jich je. Jeden regál se svíčkami pohřebními. Jeden regál se svíčkami slavnostními. Tlusté, dlouhé, barevné, zakroucené. Ne, to nejsou ony. Potřeboval bych takové ty jako na dorty. Malé. Aha! Zde jsou - tedy jeden pytlík dortových svíček. Tenoučné jako sirky. Tak ty jsou zase tenké moc. Potřebuji svíčky na… no, na vánoční stromeček! Další doplňovatel mě tedy pošle k regálu vánočních potřeb.

Chudáci nakupující, místo aby se adventně cítili při probírání zlatými řetězy a blikajícími elektrickými světýlky, slyší mé, nu, sprosté nadávky. Představte si, že vánoční svíčky, tedy ty voskové, superobchod nevede. On nevede ani ty svícínky, co se klipsou přichytily na větvičku a do nich se ta svíčka strčila. Tak proč by měli mít svíčky!

Ach, ach. Bejvaly obchody, kam jste přišel, řekl si paní prodavačce o nějaké konkrétní zboží, ona řekla "nemáme", a šel jste domů. Anebo to vytáhla z regálu a vy jste zaplatil a šel domů spokojeně. Dnes člověk běhá po hektarech nákupních ploch, které obchodníci neustále mění, včetně umístění zboží. Abyste se museli prodírat tím labyrintem a koupili něco jiného. Ne, mě opravdu nebaví, když jdu do chleba, chodit kolem bund a zimních kabátů a ošoupávat je rameny. A ani by mě nebavilo v takovém krámu kupovat kabáty. Proč tedy do těch krámů chodím? Protože se tam dobře nakupuje a mají tam všechno a levno. Třeba kostičky do myčky.

A pro vanilku a svíčky se má chodit do jiných obchodů, spíš krámků. Ano, chtěl jsem koupit svíčky v naší milé drogerii na Lužinách, ale tahle drogerie nedávno chcípla. Před ní chcípla drogerie ve vedlejším rondelu v kočárkárně. A dneska jsem dortovou svíčku potřeboval. Protože právě ta klasická dortová svíčka pásne do našeho stříbrného chanukového svícnu, který jsme si před třemi lety pořídili v Jeruzalémě. Kromě chanukije nám dal pan prodavač v Davidově ulici i krabičku originál chanukových svíček - které ale jsou určeny do větší chanukije. Byl to dárek, ale lépe se nám osvědčily ty svíčky na dort. Anebo na stromeček.

No ale, protože chanuka letos začíná 21. prosince, avšak po předchozím západu slunce, tak jsem ty svíčky potřeboval dnes. Já vím, že jsem je měl mít připravené, ale moc věcí jsem měl mít připravených, a měl jsem. Některé. Kdo by čekal, že mu chcípne svíčková drogerie? Krom toho nejsme věřící. I když při zapalování chanukije čtu ty správné modlitby, tak to bereme spíše jako zvykovou záležitost (už tři roky). Stejně jako kapra, salát, stromeček a dárky pod ním, a vůbec celé křesťanskopohanské Vánoce.

Svíčky jsem potřeboval, a tak jsem je našel. Zapalováním chanuky se totiž připomíná dávný zázrak, kdy po osvobození Chrámu nebylo dost posvěceného oleje, ale i ta troška hořela celých osm dní, než konečně bylo dost správného oleje. Zázrak! No a já ve špajzce našel dvě fialové krabičky, na nichž bylo psáno: Tortové sviečky, Palma, o.p. Bratislava, závod Kozmetika Hlohovec. Cena Kčs 2,60 byla škrtnuta a nahrazena o dost vyšší sumou 2,90. Asi se měnilo DPH.

A tak se u nás dnes večer rozsvítila první svíčka na chanukiji. Vlastně ještě pomocník. Jo, první svíčka jsou dvě svíčky, tak je židovství komplikované.

A zejtra jdu shánět vanilku.

Psáno v Praze dne 20. prosince 2011