Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hlasatelé pravdy a lásky hlasitě odsuzují komunisty, svazáky a členy stran a organizací Národní fronty jako kolaboranty s režimem. A oslavují a volí prezidentem přededu ZO KSČ, rozvědčíka přísahajícího nešetřit život v boji proti vrahům z vólstrýtu a německým revanšistům. Obdivují jeho salto při obratu větrné korouhvičky dějin. Něco jako kdysi řekl jeden pedagog: Vilík byl uličník, a já mu promluvil do duše a on se obrátil o 360 stupňů.

Což není nic proti těm, kteří oslavují premiéra, který se z kariérního komunisty stal přes noc podnikatelem neštítícím se přijmout kapitál z nenáviděného západu a nabírat pod svou firmu to, co ještě nedávno prohlašoval, že by mělo patřit všemu lidu. To jsou ty paradoxy.

Prostě je to tak - po '89 bylo v politice, na soudech a na školách tolik komunistů, kolik bylo v Německu po '45 nacistů. A mnozí využili svoje staré zkušenosti a známosti, aby vylezli do nejvyšších míst po zádech svých spoluobčanů, kteří si naivně namlouvali, že se lidé mění.

autore, do KSČ se vstupovalo z hlouposti (spíše z naivity) těsně po válce-- pak už jen z prospěchářství. zeptejte se Petra a Pavla, chcete-li. ale prý lze i ty nejhorší lidské vlastnosti odpracovat a všechno je pak v pořádku. a to mě uklidnilo. a i vědomí, že ty časy se už nikdy nevrátí, to by si zas asi musel odpracovat i nynější počínání. pane jo....dobře to nakonec dopadlo.

Petr Pavel prý vstoupil do KSČ z mladické nerozvážnosti.

Jj. Ani PePa 107 se nestydí. A přesto jste si ho zvolili.

Ani Bureš se nestydí, je to holt bída, když je na vybranou mezi špatným a ještě horším.

Ten Pavel alespoň pořád sloužil vlasti a nezaklekával.

Tak já znám pokračování toho úvodu s učitelkou asi takto: Po 1948 vstoupila tato už bývalá učka do místnosti Národního výboru a viděla zs stolem v sedět předsedu, a poznala v něm jednoho z těch co ochotně pomáhali Němcum za protektorátu a tak opět pozdravila tím známým Heil.. a on ji zarazil: Babičko , doba se změnila! A ona mu odvětila, doba se změnila, ale ty ne. Tak takto to asi častokráte bylo!

Dnes: .....vstoupila do pracovny pana prezidenta .....

Autor pozapomněl na soudruhy Pavla a Babiše. Jinak soudruh Pithart našel pravého viníka-obyvatele venkova, kteří žili na úkor papalášských synků.

My je nesoudíme. My je VOLÍME!

Ano, což se projevilo výrazně u presidentských voleb. Z devíti kandidátů byli tři komouši. A dva postoupili do finále. Celkově si přálo mít za presidenta kariérního a normalizačního komunistu cca 4 mil. voličů. A tak jeden logicky vyhrál. Ten druhý se vrátil oknem do Strakovky. Nejsme jako oni !

Komunisté přišli po válce takřka k hotovému. Většinu toho před nimi odpracovali němečtí okupanti.

Taková doba je stále, od doby prvních tlup primátů. Zatímco šimpanzi fungují v rámci relativně jednoduché, na síle a příbuzenství založené hierarchii, lidská společnost je založena na mnohem komplexnějších sociálních, kulturních a institucionálních strukturách, řekla AI. Což zní vznešeně, říkám já, ale osekáno o kecy, je to to samé.

Právě v tom je podstata problému. Lidská společnost opravdu není jen šimpanzí tlupa s lepšími kulisami. Je nesrovnatelně složitější: právo, peníze, stát, instituce, status, morálka, média, profese, reputace, ideologie.

Jenže člověk se v takto složitých strukturách většinou neorientuje analyticky. Orientuje se pomocí zkratek. Nezkoumá celý mechanismus, ale přiřadí si jednoduchý obraz: silný/slabý, náš/cizí, dobrý/špatný, oběť/viník, elita/lid, charakter/selhání.

A právě z těchto zkratek pak vznikají absurdní úvahy, kterými se podobný článek zabývá. Místo analýzy konkrétních činů, institucí a důsledků se začne pracovat s morálními nálepkami a psychologickými soudy. Složitá společenská realita se ořeže na primitivní schéma tlupy.

Takže ano, pod povrchem v nás zůstávají staré mechanismy. Ale rozdíl je v tom, že dnes působí uvnitř mnohem složitějších systémů. A právě proto jsou nebezpečné: jednoduchá tlupová intuice se tváří jako hluboká společenská analýza.

Podobné úvahy o komunismu považuji za poněkud sterilní právě proto, že se příliš často ptají po morální čistotě jednotlivců, nikoli po skutečném fungování moci.

Komunistický režim nebyl ohrožován tím, že se lidé mezi sebou navzájem posuzovali, kdo byl dost statečný, kdo dost čistý a kdo se příliš přizpůsobil. Takové spory mu naopak vyhovovaly. Režim nebyl nebezpečně oslaben morálními prověrkami uvnitř společnosti, ale praktickým vznikem sítí důvěry, informací, spolupráce a solidarity mimo jeho kontrolu.

Sterilní antikomunismus proto mohl komunismus dokonce posilovat. Neptal se totiž na podstatnou otázku: jak konkrétně rozložit mocenský mechanismus? Místo toho často kladl jinou otázku: kdo je dostatečně čistý? Kdo se dost distancoval? Kdo měl dost správný postoj? Jenže tím pouze reprodukoval logiku režimu, který také netřídil lidi primárně podle skutečných činů, ale podle symbolické loajality.

Článek správně ukazuje, že život v totalitě byl plný různých stupňů přizpůsobení: od vynucených gest přes běžné organizace až po členství v KSČ a prověrkové souhlasy. Právě proto je nebezpečné vše slévat do jedné morální kategorie. Někdo se bál, někdo se přizpůsobil, někdo chtěl kariéru, někdo věřil, někdo škodil druhým a někdo se jen snažil přežít. To nejsou stejné věci.

Skutečná otázka tedy nezní, kdo měl nejčistší postoj. Skutečná otázka zní, kdo reálně posiloval mocenský mechanismus nad druhými a kdo naopak vytvářel praktické prostory mimo něj. Morální kontrola bez praktické organizace je pro opozici často destruktivní: zužuje okruh přijatelných lidí, vyrábí vzájemnou nedůvěru a nakonec vede k pocitu, že selhali téměř všichni.

A právě to režimu vyhovovalo.

Taková byla doba - měli volbu (někdy trochu omezenou).

Židi za války možnost volby nedostali. Povinná volba - PLYN.

Sudeťáci si to asi již odpracovali.

Jejich děti ...