Poslední dobou se objevují nápady tu senátorů, tu poslanců, tu policejního prezidenta, tu ministra dopravy, že by se na našich dálnicích mohlo jezdit rychlostí 160 či 170 kilometrů za hodinu. Naposledy si přisadil produkční televize Prima pan Ladislav Henek v Hospodářských novinách tohle pondělí. Ve svém polemickém článku Silniční zákon z nás dělá poddané volá po různých svobodách. Třeba po svobodě jezdit dvoustovkou po dálnici ve dvě v noci. Prý jde pouze o individuální bezpečnost řidiče, který nikoho neohrožuje. Jenže v silničním provozu neexistuje žádná "individualita". Pokud někam vletím v rychlosti přes svodidla, už neohrožuji pouze svoje individuum. A i když ohrozím jen sebe, přidělám práci dalším - odtahovce, policistům, havranům a soudním lékařům.

Protože na kterých dálnicích chtějí naši rychlíci tou dvoustovkou jezdit? Na našich? Pak musím upozornit, že by to už nebyly "naše" dálnice. Začali by se k nám stěhovat závodníci z okolních zemí, kde by jim podobné počínání neprošlo. To však jen na okraj. Důležitější je, že naše dálnice nejsou na takové rychlosti konstruovány a ani nejsou v takové kondici, aby těch nesmyslných dvě stě bezpečně umožnily. Dvoustovkou se nemůže jezdit v zatáčkách. Určitě ne v kolejích a na nerovnostech. A už jistě ne, pokud není trať uzavřena ostatní dopravě! Protože naše dálnice jsou v převážné části vedeny pouze se dvěma pruhy. V tom pravém - i v noci - jezdí kamióny. (I proto, že na "našich" dálnicích platí hloupější pravidla, než v okolních zemích.) A i v noci v tom levém pruhu předjíždějí. Stopětkou předjíždějí kolegu, který vytáhne jen stovku. A v tom jim odzadu přifrčí rychlík ve dvoustovce? Jako by jel stovkou, a ty kamióny stály!

Dalším argumentem proti neomezené rychlosti je to, že naše dálnice nejsou oploceny, jak bývá v jiných zemích zvykem. A zejména v noci je přechází zvěř, kterou světla aut doslova hypnotizují. Nemusí to být zrovna los, jelen nebo divočák, ve dvoustovce je i pouhý zajíc nebo zatoulaný pes smrtelným nebezpečím. A to nejen pro samotného řidiče, který by si získání své Darwinovy ceny zasloužil. Neřízená tunová střela automobilu může zabíjet v protisměru, na odpočívadlech, pod mostem nebo třeba na souběžné komunikaci.

Silniční zákon, stejně jako ostatní zákony, omezuje svobodu individua kvůli tomu, aby zůstala zachována svoboda ostatním. Snad každý uzná, že "svoboda" jezdit v protisměru je nepřípustná. Stejně tak i "svoboda" jezdit na červenou - třeba "ve dvě v noci", kdy nikdo po křižující komunikace nejede! Svoboda jezdit dvoustovkou na našich konkrétních dálnicích patří do podobných pseudosvobod.

Je vlastně praktikováním terorismu, protože krutě omezuje svobodu ostatních zůstat naživu.

Psáno v Praze dne 8. srpna 2006