Potom Katrina zeslábla z pětky na čtyřku, a nakonec se vyhnula velkoměstu a vychutnala si Biloxi. Vypadalo to, že už bude dobře. Jenže hráze se protrhly. Co nezničill vítr, dokonává voda.

Každý si to jen představoval, ale nikdo tomu nechtěl věřit. Jako my jsme nechtěli před třemi lety věřit záplavovým mapám Prahy, které jasně ukazovaly, že se ze svahů Letné a Žižkova stanou břehy a jediný rozdíl mezi padesátiletou a stoletou vodou bude ve výši hladiny. Přišla pětisetletá. Tehdy naštěstí vydržely zábrany na pravém břehu Vltavy, protože jinak by komplet Staré Město bylo zničeno. Scházely tehdy centimetry. A scházelo několik podpěr z hliníku, které nějací zloději odnesli do šrotu.

Dnes je zatopený New Orleans. Hurikán je dávno pryč, ale voda stále stoupá. Všechno, co jsme kdy vymysleli jako autoři katastrofických příběhů, se stalo. Včetně toho, že byl zasažen bezpečný kryt uprchlíků, který měl vydržet. Střecha stadiónu nevydržela, dalších třicet tisíc lidí je nutno evakuovat z epicentra. Oblast bude měsíc bez elektřiny. Možná ani měsíc nebude stačit na to, aby se odčerpala všechna voda.

Ve vodě jsou jedovatí hadi a aligátoři. Po ulicích běhá rabující cháska. Už vypuklo několik přestřelek. Nejmocnější země světa otevírá svou další frontu. Nastupuje Národní garda, která se vrátila z Iráku, pobřežní stráž, námořnictvo i armáda.

I v nejmocnější zemi světa jsou bezmocní lidé. Katastrofa je značného rozsahu. Nejstrašnější pro postižené je vždy to, že každá pomoc přichází zoufale pomalu. Ohrožených je hodně a na velkém území. Ještě jsem neslyšel ani slovo o tom, že by některá země nabídla Americe pomoc. To mají za to, že v Tichomoří po tsunami rozdávali balíky rýže s arogantními nápisy USA.

Uvidíme, jak při dlouhodobé obnově zafunguje demokracie. V totalitních státech s africkým komunismem a zkorumpovaných státech sicilského typu plyne centrální i mezinárodní pomoc do kapes místních diktátorů a mafiánů. Demokracie umí pomoci rychleji a adresně.

Držím Amerikánům palce. A taky nám. Až se něco takového zase stane u nás, abychom se uměli oklepat.

A ono se to stane...

Psáno v Praze dne 31. srpna 2005