Tak nám demisní vláda spolu s podraznou opozicí připravuje šrotovné. Nám - lidem, kteří si plánují pořídit nový rodinný vůz, a nám, zaměstnancům a manažerům automobilek a jejich subdodavatelů. Stát rozhodí mezi lid 2,5 miliardy v třicetitisícových balíčcích. Spočteno trojčlenkou dostane se na 83 333 zájemců - a ještě deset tisíc korun zbude. Dobrý počinek pro druhé kolo, které musely německá a slovenská vláda ještě přijmout. Kdoví, možná u našich sousedů dojde i na kola třetí - a auto by mělo mít kola čtyři, že.

A tak na šrotovné se u nás zatím moc nepospíchá. Díky evropské poptávce české (v Česku působící německé, francouzské a japonské) automobilky nestíhají vyrábět. Po dvaceti letech se znovu začínají vytvářet pořadníky! Slangový výraz "šrotovné" se už nepíše v uvozovkách, ani když ho užívají výrobci nábytku či elektrospotřebičů. Kde ho však - na rozdíl od strategického automobilového průmyslu - hradí výrobce či obchodník. Dotace na auta zaplatíme ze svých daní, příspěvek na pořízení nové ledničky zacáluje dobrodějný ČEZ.

Ale není to tak dávno, kdy šrotovné platil prodejce automobilů. A aby prodal, slíbil v akci prémii za vrácení auta dokonce ve výšce 50 000 Kč. Kdežto dnešní předvolební akci nejsilnějších stran budeme platit ze svých daní. Takový miliardový balík se dobře "prodá" - a prý zásadně pomůže pilíři našeho národního hospodářství. Jako by naše nár. hospodářství nemělo přehršel jiných pilířů - textil, sklo, ocel... A kulturu.

Dnes naříkají všichni. I nakladatelé a knihkupci. Jedni opožďují vydání již připravených knih a zásadně odmítají další rukopisy, druzí omezují prodejní síť. A kde jest stát, aby přispěchal a pomohl? Třeba zavedením "stoupovného". Za vrácení staré knihy by mohl zákazník získat třeba třicetikorunový bonus, to by bylo asi tak v té relaci. A vynechala by se literatura odborná, příspěvek by se dával na kus z ranku "krásná literatura", aby to odpovídalo malolitrážnímu vozu. Vloni šlo asi o 4 000 titulů s odhadovaným průměrným nákladem 2 000 ks. Ten odhad je můj, protože nakladatelé tají počet vydaných výtisků v obavách před konkurencí a možná i finančním úřadem. Ne všechny knihy se prodaly, ale dejme tomu, že celkem jich bylo asi osm milionů. Krát třicet nám dává směšných 240 milionů kaček, za což se (v oblasti kultury) natočí osm českých filmů anebo tolik spotřebuje pražská kultura asi za dva měsíce. A tak já apeluji na bývalou, překlenovací i budoucí vládu, aby přihodila k těm miliardám ještě necelou čtvrtmiliardu na podporu prodeje knih.

No a podobná částka by mohla přijít jakožto stipendium pro nadějné spisovatele. Při dvacetitisícové měsíční podpoře by roční stipendium stačilo pro tisícovku spisovatelů! Jé, to je nějak moc - tak dejte sto tisíc měsíčně stovce spisovatelů a dalších sto tisíc stovce básníků a vyjde to nastejno. A za auta (a knižní kulturu) se zaplatí rovné tři miliardy. Podpoří se polygrafický průmysl, který pláče při snižování objemu tištěné reklamy, a zachrání se i kolabující výroba papíru. A zejména vzroste pověst naší krásné a kulturní země!

Jenže když ony se spíš vyhazují miliardy a škudlí na tisícovkách...

A už jsem to měl takhle pěkně napsané, jenže pak jsem si přečetl dnešní noviny, kde vůdce opozice a bořitel vlád Jiří Paroubek slibuje dát 20 000 Kč za odrození dítěte. Mohu říci, že je to hloupý nápad, protože tím se nezvýší celková porodnost, pouze se protrhne hráz rybníka. Normální česká rodina bude mít vždy průměrně dvě děti. Za Husáka se rodilo i v osmnácti, dnes není neobvyklé, rodí-li poprvé třicetiletá žena. Takže pokud současná opozice v rámci předvolební kampaně touží opět po osmnáctiletých matkách s tím, že v dalším volebním období bude už porodnostní rybník vypuštěný, pak jen do toho. Ještě poznamenám, že existují i nenormální české rodiny, kterým nezáleží na dětech, ale na penězích. Proto s tímto nápadem nesouhlasím. Ne proto, že je hloupý, ale že je nanejvýš nebezpečný! A dokonce praxe ukázala, že neúčinný. Nakonec sami komunisté v roce 1979 (který za "Rok dítěte" vyhlásila OSN), když jim došly prachy na populační politiku, zrušili "zápornou daň" u dětského ošacení a obutí. Osmdesát tisíc motoristů má dnes šanci získat státní podporu. Kolik matek má obdržet Paroubkovné?

Podobné státní zásahy v populační politice prováděla komunistická Čína, která nadekretovala rodinám pouze jediné dítě. Další bylo penalizováno. Mohli si ho dovolit jen "bohatí". Porodnost sice klesla, ale vedlejším účinkem se stalo nenormální zvýšení porodnosti chlapců - ve skutečnosti byla čerstvě narozená děvčátka zabíjena. A dnes desítky milionů mladých Číňanů marně hledají nevěstu.

No, nemyslím si, že by úplně všechny české rodiny vraždily svá nemluvňata, aby uvolnily skladovací prostory pro výrobu dalších novorozenců. I když pořadníky na porodnice taky existují. Ale půjdeme-li takto dál, můžeme se jednou dočkat zavedení šrotovného za odstranění "přestárlých" a "jinak nepřizpůsobivých" občanů.

Psáno v Praze dne 14. dubna 2009