10.12.2022 | Svátek má Julie


ŠAMANOVO DOUPĚ: Sovětská pomoc

21.8.2008

Toto mi vyprávěl kolega na studiích:

V srpnu 1968 byl na brigádě. Jezdil na kombajnu kdesi v poklidném okolí Mladé Boleslavi, kde řeka Jizera kdysi složila své naplaveniny. Kombajn se líně kolébal na protáhlých návrších. Míjel druhý či třetí den po invazi. O poledni symbolicky zastávkovali, celá osádka, byli tři. Pak pokračovali. Ani si moc nevšímali gaziku, který se hbitě proplétal okreskou mezi poli. Zelené vojenské vozidlo zdobil známý bílý kříž. Hoši v něm byli čerstvými okupanty, ale ukrutně unavení. Už několik dní nespali, nejedli, nemyli se a nemysleli. Řidič snad usnul, sjeli z cesty. Gazík se svalil do příkopu. Kombajnéři zastavili stroj a přes strniště běželi k lidské pomoci.

Ve voze byli taky tři, asi stejní kluci, jako ti naši. Řidič byl raněný, ale dýchal, jen se nemohl hýbat. Zbylí dva odmítli pomoc, na tu si počkají, na tu svou, sovětskou. Nikdo cizí se nesmí dotknout kamaráda, známe kontrarevoluci, otrávená voda, otrávené jídlo, ještě by mu ublížili. Byli to stejní kluci, jen samopaly měli. Když naši nesměli pomoci, dali se alespoň do řeči: Pačimu? Zděs kontrarevoljúcii nět, my tóže chačém sacialízm, idítě damój... Oba Rusové se nasupili: Otrávené řeči! Pokynuli samopaly - nešlo odmítnout.

Pole čekalo, brigádníci se vrátili ke kombajnu. Rozjeli ho a on znovu začal plout sem a tam lány zralého obilí. Po nějaké chvíli se na silničce objevil další gazik, naleštěný, s anténami, důstojnický. Zastavil u ztroskotaného druha, vystoupila z něj šajba. Z velitelského můstku kombajnu bylo vidět, jak cizí vojáci spolu cosi hovoří. Potom ruský důstojník vytáhl pistoli a vystřelil na zraněného.

Matce pak nejspíš přišel černý telegram: Při poskytování internacionalistické pomoci padl Váš syn na poli cti a slávy. Nezapomeneme!

Tady kdysi šeptem vyprávěný příběh končí. Kolegy jsem se víc nevyptával. Neznám přesné místo, datum ani hrob neznámého raněného. Jen ten pocit ve mně zůstal - jak ti ruští kluci chránili svého kamaráda, aby mu kontrarevolucionáři neublížili. Jak čekali na tu pravou sovětskou pomoc.

A jak se dočkali.

Psáno v Praze 22. srpna 1998, poprvé vyšlo v Neviditelném psu v rámci Téma: 1968

K deset let starému článku připojuji deset let starý kometář čtenáře VB:

Komunismus bylo jenom jine slovo pro rusky imperialismus. Stalin, Breznev pouzivali stejne metody jako batuska car Petr Veliky, Nikolas II. Ti byli zvykli potlacit povstani v gubernii tim, ze tam proste poslali armadu. Ceskoslovensko bylo jednou z ruskych gubernii a Breznev ani chvili neuvazoval, ze by mel postupovat jinak. Z hlediska historickeho vyvoje, je prerod Ruska do demokraticke spolecnosti v dohledne dobe nemozny.

Další Šamanova doupata k srpnu 1968:
Nejdelší den
Rozhodná a včasná opatření za zachování a obranu socialismu