Žil byl jeden vysloužilý bukanýr. Za svou spolupráci s piráty nebyl pověšen v ráhnoví, jen uvězněn v jedné pevnosti. Nebyla mu totiž dokázána žádná vražda, ani spiknutí. Své kšeftíky vykonával přísně inviduálně. Jenom pirátům dodával vyuzené maso z pekariů, obstarával jim zbraně a prodával střelný prach. No a za to od nich dostával peníze. Kde vzali peníze oni, už ho tak nezajímalo. Třeba je mohli zdědit po babičce, ne? Tento zlosyn si tak časem našetřil slušnou sumičku, odhadem tak tucet zlodarů. Je to hodně a nemohl to mít jen z provizí, to se ví.
Bukanýr byl velice mazaný. Piráti mu dávali peníze za maso od vesničanů a šlechta zase peníze za drahocené předměty, které si přes něj kupovali od pirátů. Jenže milý bukanýr peníze pirátům za ty předměty už nedával, ani platbu vesničanům za uzené pekarie. Co ale s penězi, když máte za patami vyšetřující úředníky královského námořnictva? A tak si ty prachy bukanýr zakopal na jednom pustém ostrově těsně před tím, než ho chytili. Jo, zabavili mu majetek - výstavní vily a luxusní jachty; nepomohlo, že je měl napsány na matinku a bráchy. V jedné z těch vil našli i mapu, ale co s mapou, když nevíte, že vede k pokladu?

Bukanýra nakonec odsoudili jen na devět let, protože škoda, kterou napáchal, nebyla tak velká. Soudní úředníci tak usoudili na základě zabaveného majetku. Škoda, kterou utrpěli nekalí šlechtici, prefíkaní vesničané a zločinní piráti se nepočítala - oni si o dlužné platby z nějakého důvodu neřekli. Bukanýr v krimu mezitím sekal dříví a dobrotu, mezi dozorci byl oblíbený, a tak ho pustili už v půli trestu, vždyť nic tak špatného zase neprovedl.

Jenže vylezete z díry a nemáte své oblíbené jachty, ba ani kde pořádně bydlet. Jste prakticky bezdomovec, a přitom máte někde na nějakém pustém ostrově zakopán poklad. Ani přesně nevíte kde, naštěstí vám při odchodu z lochu vrátili vaše osobní věci: Kapesní sluneční hodinky, zlatý křížek po mamince - no a tu mapu. S mapou se vydáte k ostrovu. Jenže když tak stojíte nad odkrytým pokladem, nějak vás napadne - nebude soudním úředníkům divné, že se zase obklopujete přepychem? I zamyslíte se a přijdete na mazané řešení: Vyzvednete si jenom devět zlodarů, poklad opět zakryjete a vrátíte se do svého domovského království.

Královstvíčko je to malé, kde zná každý každého, tedy pokud pocházíte z provinční metropole Bereme. Bukanýr je odtamtud, stejně jako jeho známý advokát Kakarim. Kakarim chodí do beremských hospod s jistým Danělem. No a Daněl je podsekretářem samotného lorda kancléře, ten je taky z Bereme. Do jeho pravomoci patří i Královský soudní dvůr. I domluví se beremští úředníci s polepšeným bukanýrem: Ten jim předá mapu s pokladem. Královská lodice ho vyzvedne, a za to si může Soudní dvůr ponechat jako nálezné celou třetinu. Tedy ne tři zlodary z dvanácti, protože na ostrově byly na tajném místě nalezeny jen zlodary tři. Takže jeden celý zlodar pak může Lord kancléř použít v rámci svého resortu. Byvší bukanýr mu poradí: Jakožto vysloužilý vězeň ví, v jaké bídě žijí vězenští dozorci, tak by ho měl věnovat jim, aby si mohli na nočních službách péci chutné pekarie.

No a bukanýr si ponechá ofiš dva zlodary. A když máš dva zlodary, tak utrácíš - a můžeš utrácet, když je máš legálně potvrzené od Lorda kancléře, ne? Za jeden zlodar si můžeš koupit třeba třicetiakrový ostrov na Bahamách, anebo tři jachty typu Ferrari 250 GTO. A když už tak utrácíš - kdo pozná, jestli roztáčíš dva zlodary - anebo jedenáct?

Jenže nějak se o téhle transakci dověděla novinářka Svatá Zdislava. Nejspíš jí to práskli podvedení piráti, šlechtici nebo vesničané. A ta to rozmázla i s patřičnou analýzou. Lord kancléř se musel zpovídat před Dolní sněmovnou. A tam se pochlubil, že celá transakce byla „ultralegální a ultračistá“. (Kdosi vzpomněl dávného případu, kdy jiný lord před Sněmovnou obhajoval svou drobnou půjčku nejasného původu slovy, že „je to křišťálově čisté, že prostě ani křišťál křišťálově čistější být nemůže“. A pak se musel poroučet.) Lord kancléř se pochlubil, že získal do státního rozpočtu celý zlodar, který zaplatí všechny pekarie pro hladové bachaře. Nakonec se svou funkcí uraženě praštil.

Ale tím to asi nebude končit. Do celé věci byl zasvěcen i Druhý lord strážce pokladu, který má na starosti státní pokladnu. Ten prý Lordovi kancléřovi radil, ať si původ zlodarů od polepšeného zločince raději prověří. Dal mu přátelskou radu: „Nedělej to.“ Avšak prý už bylo pozdě. A krom toho ho nejspíš Lord kancléř moc neposlouchal, protože Druhý lord strážce pokladu nepochází z Bereme, jenom tam absolvoval Královskou akademii kalkulátorů. Ještě větší problém může mít další hodnostář původem z Bereme, a to První lord strážce pokladu, který předsedá celé Královské radě ministrů. K aféře se vyjádřil sám král. Odsoudil ji - avšak protože prý už budou brzy další volby, ve kterých nejspíš beremští politici stejně vyjdou naprázdno, tak to teď nemá cenu řešit.

No - nemá cenu. Odbor námořního zpravodajství prý už chystá na svém klipru prkno, po němž by se měli projít všichni namočení hodnostáři. Protože se ukazuje, že nejméně dva z těch původně devíti zatajených bukanýrských zlodarů šly dvěma neidentifikovaným osobám. Třeba přímo do kapsy nějakých lordů?

Opoziční puritáni v čele s Lordem z Průhonic se už chystají usednout na ministerské sesle.

No a bukanýr si koupil ostrov na Bahamách a brázdí Americký záliv na své jachtě Ferrari.

Psáno, smáno a plakáno v Praze na Lužinách v úterý 3. června 2025

Vystavil Šamanv 18:26