Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Na tehdejších Canonech popsaných v článku se mi nelíbilo, že byly napájené 4 tužkovými akumulátory v sérii. Při tak vysokém počtu akumulátorů nelze uhlídat pouhým sledováním napětí baterie, aby nejslabší akumulátor nebyl ke konci vybíjení vybíjecím proudem přepólován. Tudíž takové foťáky a jiné spotřebiče mají velko spotřebu tužkových akumulátorů, v krajním případě 1 akumulátor na 5 - 10 nabití. "Sonymu", který byl muj první digitál, stačily dvě a ty vydržely po celou dobu žvotnosti digitálu a ještě dlouho potom. Dodnes na Sonyho nabíječce nabíjím téměř všechny tužkovky.

Potom jsem měl Nikon cooclpix S710. Ten první doplatil na nenergonometricky umístěný vypínač a na příliš jemný mechanismus objektivu. Když večer při focení na Dušičky světýlek na hřbitově jsem ho uložil do kapsy kabátu a pak jsem si dřepnul, abych zapálil svíčku. Tlakem v kabátu se sepnul vypínač, digitál se zapnul a jak byl zvyklý, začal vysunovat objektiv, jenže proti kapse kbátu zmáčknuté tím dřepem to nešlo a tak uvnitř objektivu něco povolilo. Druhý mám dodnes. Na tom digitálu oceňuji kombinaci digitální a mechanické redukce vibrací, dá se s ním krásně fotit z ruky i při dost dlouhých časech uzávěrky, poměrně velký snímač a na svou dobu slušný počet pixelů - 14 mega.

Kdeze lonske snehy jsou. To uz musi byt dobry fotak aby mel sanci konkurovat mobilu.

Jo, to každý foťák co má optický zoom ... :-)

Fialový nádech taky pamatuji, byla to záležitost k uzoufání. Asi věc softwaru, ale nedostal jsem se z toho. Občas mě to ještě straší, ve snech.

Střední formát svitkového filmu jsem opustil až ve chvíli. kdy za ceny chemikálií nebylo možné se věnovat černobílé fotografii vlastní výroby. Vystačil jsem si s Flexaretem V a Pentagonem six a udělal radost stovkám mateřskoškoláků, školáků, maturantů ad. Dnes je sebevědomým fotografem kdokoliv bez základní znalosti kompozice, zlatéhu řezu a souvislosti mezi clonou a časem. Ví-li, že takovéto veličiny vůbec existují. Fotky jsou barevně krásné, dokonale ostré, ale krásnou černobílou momentku nenajdeš.

Já jsem měl (a většinou ještě i mám) několik předválečných foťáků a rád je užíval, včetně kompletního zpracování černobílé fotografie. "Do světa" šla jen Plaubel Makina, ta je na jiné focení, než jsem provozoval a provozuji. Digitál teprve druhý a i ten první je ještě funkční. Asi mám štěstí ...

Technická:

Jako mnohaletý sběratel fotoaparátů jsem si téměř jist, že nic jako kořistní fotoaparát Москва na kinofilm neexistuje. Řada fotoaparátů Москва byly měchové (sklopné) kamery na formát 6x9, kopie Zeiss Super Ikonta.

Kořistním fotoaparátem na kinofilm, později v SSSR vyráběným na původním německém vybavení, zpočátku i původními německými pracovníky, mohl být Киев, kopie Contax II/III.

FED byla prakticky Leica III.

Taky jsem fotil dvěma velkými drahými Sony se spoustou objektivů, pak jedním malým kapesním Soníkem, ten umí i slušné video a vůbec prvním Panasonicem s trans, ten je šikovný a dodnes ho používám. Nafoceno a skladováno asi 8000 fotek, občas prohlížim, to je rezerva na dobu až nebudu moci chodit na oblíbená místa. To vše se může schovat před slušnějším mobilem - tím uděláte docela přijatelné fotky, hned je v něm upravíte a hlavně, máte je pořád sebou. A ještě jako relikt mám 2 zvětšováky a vybavení fotokomory - to dneska nikdo nechce ani zadarmo. A povolání fotograf snad docela zaniklo - kde dneska na ulici uvidíte jeho fotoateliér.

Vybavení fotokomory zkuste někde nabídnout na prodej, analogová fotografie znovu ožívá.

Slovenčina je v tomto textu použita zvláštně. Páčit sa je v překladu líbí se 😱

To je "moravština". Tam se někdy slovo páčit užívá ve významu množství nebo ceny. Například "Co to páčilo?" = "Kolik to stálo?"

Je to prostě šibal ten Jan z Kovanic. Jinak nevím co bych -