Co je za neochotou, nevůlí ba až zvůlí vlády otevřít hranice sanitkám?

Ano, pane ministře, my tady na pacientech provádíme selekci. Řekl ve čtvrtek přímo do televizních kamer jeden z lékařů v Karlovarském kraji. Což je odvaha, když uvážíme, že podobnou informaci sdělil panu ministru zdravotnictví Janu Blatnému už 9. ledna primář interny chebské nemocnice Stanislav Adamec. A poprosil pana zdravoministra, aby požádal o pomoc sousední Německo. Pan ministr to odmítl a nařkl pana primáře z neschopnosti - protože v Česku je přece 20 % volných kapacit na JIP. Náramně se našňupl a v přímém přenosu pana primáře nařkl z neschopnosti, že neumí své pacienty přemístit jinam.

Načež poslal do Chebu nikoli další zdravotnický personál, ale ministerskou kontrolu v čele se sebou. Výsledkem nebyla poprava pana primáře, ale masivní transporty po republice. (Slíbená podpora zdravotnického personálu se nedostavila.) Pacienty s těžkým průběhem lifroval vrtulník vojenské záchranné služby, ti lehčí se vezli stovky kilometrů v koloně sanitek včetně záchranářského autobusu s policejním doprovodem. Naskýtá se však logická otázka, proč nevyužít sousedních nemocnic, vzdálených 10 km. Navíc, když ti nemocní bývají často propojeni se svým zaměstnáním ve stejném městě. A skoro každý Čech tu „šprechtí“. A hlavně - je to blízko i pro blízké rodinné příslušníky.

Nedávno se na krátký čas ocitla v nemocnici dcerka Terka kvůli jednomu vyšetření na necovidový problém. První, o co požádala telefonem, než jí došly baterky, byla nabíječka na mobil. Už vidím, jak nějaký Cheban veze nabíječku dcerce do Uherského Hradiště! Když byla v době chřipkové epidemie a zavřených oddělení hospitalizována na onkologii má partnerka Janinka, mohl jsem jí nosit dobrůtky a zamávat do okna. Když mi na jinou onkologickou chorobu pár let předtím umírala žena Ivana, mohl jsem za ní chodit na infekční oddělení do izolace v ochranném obleku, i když měla nakažlivou klostridii. Kdybych své miláčky měl stovky kilometrů daleko, tak by to asi nebylo možné, alespoň ne tak časté. Chápu proto lidi, kterým byli příbuzní takto ukradeni. A chápu i doktory, kteří musejí provádět selekci, aneb „triáž“. Tento výraz jsem poprvé uslyšel v lednu v zoufalé prosbě o pomoc z Chebu. Neznal jsem ho, a tak jsem se podíval do wiki. A ověřil si, že se jedná o třídění pacientů k prioritizaci ošetření na základě závažnosti jejich stavu. A s údivem zjistil, že v Česku se užívá postup - dle bojového řádu Hasičského záchranného sboru. No jasně! Protože tyhle zásady současné medicíny katastrof vyplývají vlastně z válečné chirurgie!

Jenže válka není samý boj. Veteráni druhé světové vzpomínají, že nejvíce si za války užívali - čekání. Nejdříve měsíce cvičili. Pak se týdny vezli vlakem ke frontě. Potom několik dnů pochodovali pěšky. Pak se zakopávali a připravovali. A potom přišlo několik hodin přímého boje. Během něho a po něm se sesbírali ranění a šup s nimi do polních nemocnic. Ty přetékaly, lékaři při operacích málem spali vestoje. Pak byl oddech, následoval další boj - až do skončení celé bitvy. Krvavá, až (pro československé jednotky málem) likvidační karpatsko-dukelská operace na podzim roku 1994 trvala necelé dva měsíce - od 8. září do 28 října. Dva měsíce, nikoli rok! Tyhle instrukce jsou vydány pro případ katastrof, jako jsou požáry, pád letadla, hromadné dopravní nehody, povodně, zemětřesení, prostě proti nárazovým a jen ojediněle se vyskytujícím jevům! Nikoli pro trvalý stav...

V této válečné době se hejtmani příněmeckých krajů rozhodli obrátit o pomoc k našim spojencům z NATO - a to už před Vánocemi. Jestli by Sasíci a Bavoři nenechali ve svých nemocnicích na prázdných lůžkách naše covidové pacienty. I nechali - jenže je o to musí požádat česká vláda. A česká vláda nepožádala. A měla pro to spoustu důvodů. Jako třeba: Ani ty německé nemocnice nemají dostatek lůžek. Což nebyla pravda. A nebo: My máme lůžek dostatek. Já tedy průměr 20 % (dnes už méně) nepovažuji za „dostatek“ - před čtvrtou, tentokrát britskou a jihoafrickou či jihoamerickou vlnou. A krom toho k redistribuci pacientů se používají desítky sanitek, které pak mohou chybět jinde. A ani ty kolony nedokážou přepravit všechny pacienty, protože zatímco jedněch třicet pacientů odjede, jiných třicet nakráčí. Denně! V nemocnicích navíc zůstávají „vyléčení“ pacienty (ti, kteří po deseti dnech nevykazují příznaky koronaviru), protože mají následné závažné problémy - což ministerstvo zdravotnictví velmi dobře ví.

A proč se vlastně český ministr zdravotnictví brání německé pomoci? Nejspíš proto, že na něm klečí náš premiér. Hejtman Karlovarského kraje (sousedí s Bavorskem i Saskem) Petr Kulhánek (STAN) se na českou vládu obrátil už 1. února s naléhavou prosbou, aby konečně Německo oslovila, avšak premiér Andrej Babiš (ANO) odmítl. I když i v Bavorsku praskají nemocnice ve švech i nadále platí nabídka bavorské vlády „podle možností pomoci české straně“.

Tak proč, kruciš, je Babiš tak paličatej? Jedna z možností je, že zneužívá své moci proti svým politickým oponentům. Po krajských volbách vede většinu krajů opozice. To by nakonec vysvětlovalo i původní diskriminační postup vlády k Praze, kde je primátorem pirát (MUDr.) Zdeněk Hřib. Zasolili jste nám? I my vám zasolíme!

Možná je za tou neochotou, nevůlí ba až zvůlí vlády/Babiše/ANO jednoduchý propočet: Podle unijních pravidel má český občan všude v EU právo na bezplatné ošetření, je-li pojištěn v Česku. Takže v Německu ho ošetří a hospitalizují - ale za německé peníze, které moc české zdravotní pojišťovny platit nechtějí. Ať už tak nebo tak, aktivní bránění přeshraniční pomoci je za nouzového stavu zločinem přímo válečným, nepromlčitelným a jako takové by mělo být u odpovědných osob posuzováno.

Ostatně i bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová při podpisu petice za otevření hranic sanitkám, která byla odeslána ministru zdravotnictví, poznamenala:

„Zde jde doslova o životy lidí a každý, kdo zanedbá svou povinnost je ochránit by měl nést odpovědnost, včetně odpovědnosti trestní.“

Jo, Babiše do koše! To ale zase nedovolí prezident ČR Zeman (RF, ČLR). A pak taky - kdo na jeho místo? Po čtvrtečním představení ve Sněmovně, kde opozice nepodpořila další prodloužení nouzového stavu, nevidím nikoho, kdo by byl na čele partají schopnější než náš ješitný, sebestředný, proradný a trestně stíhaný nejoblíbenější politik...

Budou teď prý krizi řídit hejtmani a místní hygieny, a z centra pak ministerstva zdravotnictví, školství, bezpečnosti, národní obrany, průmyslu, obchodu, Národní sportovní agentury + X (doplň si každý, co tě napadne).

A Německo se kvůli tomu chystá zavřít hranice s Českem natvrdo. Řítíme se do průšvihu bez dříve odmítané pomoci sousedů, s nadávkami na neschopnou EU (které vykřikují naši neschopní), odděleně kraj od kraje, ministerstvo od ministerstva, národ od (ne)vedení.

Vypadá to, že světlem na konci tunelu bude nejspíše - přijíždějící lokomotiva. Vakcína, která k nám přichází doslova po kapkách, zatím ne.

Mimochodem - lékařem, který poprvé v naší rodině používal selekci, byl jistý Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele, kapitán SS.

Ale možnáže vláda vyhlásí nový nouzový stav od pondělí na dalších třicet dní. Protože ji o to žádají hejtmani - i ti opoziční...

Láno a hořekováno v Praze na Lužinách v pátek 12. února 2021