Když je vám sedmdesát, tak už můžete na koupaliště na Petynce jít zdarma. Ale málokdo si uvědomuje, proč se může těšit z placeného i neplaceného plavání i probíhajícího léta – třebaže mu ještě dávno sedmdesát nebude.

Také my s manželkou si na svou sedmdesátku ještě chvilku počkáme, proto jsme si koupili několik hodin předplatného. A jak jsme tam tak plavali, ozýval se z modrého ubrusu nebe, přehozeného bílou krajkou ledových mraků, rachot helikoptéry. Jako velký tlustý brouk stoupala nad blízkými Dejvicemi, aby se z ní těsně před polednem vysypalo asi osm černých teček. Parašutisté, nad kterými se rozevřely barevné padáky. V Technické ulici začínala před památníkem československých paragánů z druhé světové vzpomínková akce na výsadek Anthropoid, který zlikvidoval velké zvíře, číslo drei nacistické tyranie. Právě před sedmdesáti lety padli všichni, společně se svými spolubojovníky, v kostele Cyrila a Metoděje.

V Resslově ulici probíhal pietní akt už od deseti, za účasti politických špiček státu – prezident, místopředseda Senátu, předsedkyně Sněmovny, premiér, ministr obrany… Mimochodem, už skutečně dlouhá léta sleduji na podobných památečných akcích, ať už k 28. říjnu, 5. květnu či vypálení Lidic, dva stále stejné lidi. Tradicionalisty či "nacionalisty". Klaus tam chodí pravidelně, což činil i jako ministerský předseda (měl jsem smůlu na Václava Havla, že jsem ho tam nepotkal), Přemysl Sobotka se dostavoval jako předseda Senátu, dnes jako místopředseda, když je pan předseda zaneprázdněn vždy nějakou důležitější politikou anebo vážnými rodinnými problémy.

Tak dnes tam politici a pamětníci nepotkali mě. Ranní tryznu jsem zkouknul na Čtyřiadvacítce. A dověděl se několik drobností.

Třeba, že se v odpověď na výzvu "vzdejte se, nic se fám nestané" ozvalo "Češi se nevzdávají!". Pravda, nezní to tak štěpně, jako "Kdo neskáče, není Čech", ale Češi by si toto heslo měli připomínat – a nejen při fotbale.

Další drobnost, která se málo reflektuje: Tři týdny po atentátu neměli Němci přes všechny hrozby a slib desetimilionové odměny vůbec žádnou informaci o našich výsadkářích! Dokud se nenašel jeden zrádce…

A pak to, že dlouhodobě rozhňahňávaná informace o masivním českém udávání je, alespoň v tomto případě, spíše úspěch (post)goebbelsovské propagandy: Historik, který procházel německými dokumenty z té doby, našel skutečně spoustu udání – od českých Němců a kriminálníků!!!

V Resslovce bojovalo sedm parašutistů se sedmi sty německými ozbrojenci sedm hodin, než si vpálili sedm kulek do hlavy. Je to dnes právě 70 let.

A my si můžeme v letním vedru zaplavat…

Psáno v Praze dne 18. června 2012

P.S. Ten dejvický památník patří nejen parašutistům československé zahraniční armády, ale i jejich spolupracovníkům domácího odboje padlým v letech 1941 - 1945

Viz i dřívější Šamanův článek z 19.6.2001 Parašutisté