Nikoli hoštěni, nikoli uneseni, ale zajati byli naši občané. Státními teroristy.

Pět českých občanů, unesených vloni v Libanonu, je doma. Zásluhu na tom mají mnozí. Hlavně čelní čeští politici, jak zjišťujeme z jejich současných vyjádření. Největší obdiv nejspíš zasluhuje sám prezident republiky pan Miloš Zeman. Právě na něj se totiž před několika měsíci obrátili únosci s návrhem na výměnu zadržených lidí za jistého Al Fajáda, který čekal ve vazbě na Pankráci na vyhoštění do USA. Načež se pan prezident obrátil nejdříve na ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, posléze i na premiéra Bohuslava Sobotku, s nimiž onen dopis konzultoval.

Už v tomhle prvním odstavci jsem se dostal do terminologických potíží. Oni ti občané prý nebyli ani uneseni, ani zadrženi, ale, jak píše libanonský list An-Nahár, „v Libanonu pobývali jako hosté“. Libanonské bezpečnostní zdroje o nich prý dobře věděly. A proč Libanonci na své náklady hostili Čechy a zdarma jim i poskytli zeštíhlovací procedury (30 kg dolů za půl roku)? Na to rovněž odpovídá An-Nahár:

„Cílem bylo vytvořit tlak na české úřady a přinutit je k propuštění agenta Hizballáhu Fajáda zadrženého v ČR v rámci zatýkání, jehož cílem byli členové Hizballáhu působící v Evropě.“

Tuto informaci podporují nejen další informace z libanonského tisku, ale hlavně skutečně provedená výměna. Ministr obrany Martin Stropnický (ANO), jehož člověk (agent vojenské tajné služby) byl rovněž mezi „hosty“, již byli zcela uneseni krásami architektury libanonských cel, to řekl na plnou hubu:

„Pět lidí se sem vrátí v pořádku, pokud Fajád nebude vydán do Spojených států. Je to svázané.“

Takže šlo o výměnu zajatců! Nikoli hoštěni, nikoli uneseni, ale zajati byli naši občané. To je potřeba si uvědomit. Rovněž to, že české úřady nevedly nějaká politická jednání, ale že byly vydírány.

Pan prezident při konzultacích s ministrem zahraničí i s premiérem (dle svého vlastního vyjádření) prý doporučil, aby se uskutečnilo vydání Al Fajáda „nikoliv těmto únoscům, ale libanonským úřadům“. Což se i stalo.

A tu se už podruhé dostávám do terminologických nesnází. Ministr Zaorálek (ČSSD) minulý týden na dotěrné otázky novinářů k oné výměně zajatců rozhořčeně pravil: „S teroristy nevyjednáváme!“

Opravdovost jeho rozhořčení dosti nahlodal výšeuvedený výrok ministra obrany pro Hospodářské noviny, za což pak dostal Stropnický ve vládě nejspíš kartáč, po němž odvolal, co byl řekl, s tím, že ona věta byla „vytržena kontextu“. Nu, slyšeli jsme tu větu v televizním záznamu a sledovali upřímnost ve tváři pana současného (dočasného?) ministra obrany. Proto jeho následné písemné vyjádření zní nevěrohodně. A tato věta mu byla nejspíš doslova nadiktována:

„Chci plně podpořit vyjádření ministra zahraničních věcí, že vláda s teroristy nevyjednává.“

A tady právě narážíme na to druhé terminologické úskalí. V libanonské koaliční vládě má totiž své ministry i teroristické hnutí Hizballáh. Připomeňme, že vládně koaliční hnutí Hizballáh v roce 2011 svrhlo vládu, když odmítlo povolit mezinárodní vyšetřování atentátu na premiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, při němž kromě premiéra bylo zabito asi dalších 20 lidí. Existuje temné podezření, že v atentátu má pracky hlavní sponzor Hizballáhu, jímž je Sýrie.

Připomeňme, že ozbrojené jednotky libanonského Hizballáhu přímo v Sýrii válčí ve prospěch diktátora Bašíra Asada, avšak základním cílem hnutí je zničit Izrael. Zbraně a finance k tomu získává jak od Asada, tak i od íránských ajatolláhů. Vraždí nejen v Izraeli, ale zaútočil i na židovské cíle v Argentině, v Singapuru, Egyptě, na Kypru, v Turecku, Thajsku, Keni, Indii, Ázerbájdžánu a Gruzii.

Evropská unie se přitom 20 let vzpírala dát Hizballáh na listinu teroristických skupin, protože prý Evropu Hizballáh neohrožuje. Když Hizballáh zabil v roce 2012 v bulharském Burgasu pět izraelských turistů a jejich bulharského řidiče, tlačila dvojka Francie-Německo diplomaticky Bulhary k tomu, aby vlastně zfalšovali vyšetřování, jež jasně prokázalo autorství Hizballáhu. EU nakonec se skřípějícími zuby Hizballáh na seznam teroristických skupin zařadila. Na té listině v té době byl Hizballáh už v USA, Kanadě, Austrálii, Bahrajnu, Egyptě, Izraeli, a z členských zemí EU v Nizozemsku a Velké Británii. Avšak aby to nebylo tak cu moc protišíitské, dostala se na ten seznam pouze „ozbrojená složka“ Hizballáhu, kteráž přece s „politickou složkou“ Hizballáhu nemá ničeho společného. Stejně jako tajná služba Hizballáhu, jíž byli naši občané pravděpodobně zajatci. Nic ty tři složky nemají společného – jen vůdce šejcha Hasana Nasralláha. A protiamerickou, protievropskou a antisemitskou ideologii.

Připomeňme ještě, že když před politikem Nasralláhem defilují členové ozbrojené složky Hizballáhu, tak svého vůdce zdraví nacistickým hajlováním.

Tak ano, ministr Zaorálek měl pravdu – s teroristy jsme nevyjednávali, jen s libanonskými úřady. S teroristickými libanonskými úřady. Jak zmínil prezident Zeman, když byl pravil, že jsme Alího Fajáda nevydali do rukou teroristů, ale libanonských úřadů, „jejichž je mimochodem možná zaměstnanec“.

Zajímavo jest, že Fajád se svým spolupracovníkem odletěli nikoli vládním, ale luxusním soukromým letadlem. A neodletěli na Ukrajinu, jejímž je Fajád občanem a kde byl zaměstnán ve státní firmě Ukrspecexport, kdež obchodoval se zbraněmi...

S teroristy se vyjednává, i s nevládními. Kvůli záchraně životů. Díky tomu se domů dostalo i pět zajatců Hizballáhu. Vyjednává se s nimi se skřípějícími zuby. Avšak potajmu, a nepředvádějí se potom honosná péra politických zásluh. Neměli by se tím naši političtí přednostové chvástat a ohánět se národními zájmy! Dávají tím totiž do ruky dalším teroristům účinný klacek. Návod, jak jednat příště.

Ano, s teroristy se vyjednává. Činí tak i Spojené státy, jak bodře připomněl prezident Zeman, když „nedávno uskutečnily výměnu svého vojáka za pět zajatých členů Talibanu, přičemž Taliban je nepochybně teroristická organizace“. Avšak USA tak činí tajně!

Činí tak i Izrael, jenž jen za těla svých občanů propustí třeba tisíc teroristů! Jenže tyto země vyměnily své občany za své zajatce. Avšak my vydali zajatce cizí! Teroristy, které odhalili Američani. Teroristy, kteří chtěli útočit jinde než v Česku. Další důvod pro to, abychom zůstali nejen otevřenou branou do Evropy, základnou a osvědčeným útočištěm pro čínské a ruské tajné služby, ale i pro teroristické organizace. Ano, a jde o další kamínek do rýsující se děsivé mozaiky, hned vedle valounu ambasády „státu Palestina“...

Toto nemá být písání o libanonských problémech ani o zmužilosti české vlády, která se hrdinně ubránila imperialistickému tlaku USA – jejíž agenti vloni v Praze ony agenty Hizballáhu přistihli in flagranti. Toto je písání o mezinárodní ostudě české vlády. Která zjevně podcenila vyjednávání s americkou stranou a pak se divila „ostré reakci“.

Na té ostudě se jistě nerad podílel i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), když ignoroval opakované nálezy českých soudů, že vydání Aliho Fajáda do USA nic nebrání. Tak – nic nebránilo. Jen vydírání libanonských vládních teroristů. Pan ministr tak následoval svého rezortního kolegu, ministra smutné postavy Pavla Němce (Unie svobody), jenž z vazby propustil pedofilního katarského prince. Stejně jako tehdy, bude nejspíš i pan Fajád „potrestán“ doma. Němec za to tenkrát možná dostal zaplaceno, možná byl také vydírán anebo byl jen prostě tupý.

Ale nebyl tak tupý jako premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), jenž nebojácně pravil, že je to naše věc a Spojené státy by to měly respektovat. Neb to bylo „v souladu s českými zákony“. Měl raději držet pysk a pochopitelné podvolení se vydírání neměl označova za „v souladu se zákony“!!!

Opozice teď cítí krev a hněvivě se vyjadřuje. Mluví o odvolávání ministrů a bordelu v našich tajných službách, jenž ovšem panoval i za její vlády. A co dál? Nastanou politické tanečky, které nic nevyřeší? Nebo gruntovní rekonstrukce českých tajných služeb? Přičemž počet prověřených, schopných a neprovařených osob je tak omezen, že přecházejí z jedné služby do druhé? Obávám se, že vlny opadnou a zůstane po nich jen smrdutá bažina.

Česká média by si měla teď, když jsou našinci doma, přestat dávat zábrany, které stále cítím. Jakousi až servilnost, zatímco by měla jít ke kořenům politického selhání našich vedoucích politiků. Selhání vůči našim americkým spojencům, bez jejichž vojáků a zbraní by bylo NATO (a potažmo i Evropa) vojensky bezmocné. Selhání vůči vlastním občanům, ze kterých dělá blbce. No a čeští občané?

Ti by neměli cestovat do Libanonu, ale do nějaké civilizovanější země v regionu. Třeba do Izraele.

Psáno v Praze na Lužinách dne 9. února 2015

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.