2.2.2023 | Svátek má Nela


ŠAMANOVO DOUPĚ: Rozverný happening na Hradě

11.1.2023

Pražský hrad je po vánočních návalech už poněkud volnější. Možná to nevíte, protože to nikde není nějak zvlášť inzerováno, ale občané, kteří již věkem přesáhli sedmdesátku, mají možnost navštívit zdarma prohlídkový okruh, který sestává ze Starého královského paláce, baziliky sv. Jiří, Zlaté uličky a katedrály sv. Víta. K tomu si mohou zdarma odskočit i na pravý břeh Vltavy do Muzea Karlova mostu. Když si řeknou o další lístek, vpustí je zdarma i do Příběhu Pražského hradu (na lístku vyznačeno římskou dvojkou). Senioři se tak stávají „hosty pana prezidenta“. V neděli jsem na Hradě jako turista byl, ale jako pokorný host jsem se nechoval. Zmíněné prohlídkové trasy jsem tentokrát nestihl, neb jsem se po 14:00 zaparkoval na 2. nádvoří, kdež probíhalo setkání, které sem svolalo sdružení Milion chvilek pro demokracii.

Akce, nazvaná „Dotáhneme změnu: Demokrat na Hrad“ byla ze strany Správy Pražského hradu velmi nevítaná, a chystala se jí zabránit, avšak Chvilkaři disponují rozhodnutím Městského soudu v Praze, podle něhož jsou hradní nádvoří veřejným prostranstvím, kde se veřejnost shromažďovati může i bez povolení, heč. Je to divné, když je toto místo uprostřed střeženého objektu, ale je to prostě tak. Však i když byli zvoleni prezidenti Havel a Klaus, tak se lidí dav shromáždil spontánně dokonce na 3. nádvoří, a žádné povolení k tomu nebylo třeba.

Správa Hradu se kasá kasační stížností, jež však dosud nedospěla do stádia vyřízení. Správa pláče, že Pražský hrad je nejnavštěvovanějším turistickým cílem, spolek tedy vyzval občanstvo, aby na Hrad dorazilo turisticky vybaveno. Přišel jsem, jak bylo doporučeno: S foťákem, mapou, buzolou a svačinou. Poněkud jsem se obával možného zahuštění a následného zašlapání, ale nakonec přišlo asi tisíc lidí, tedy přiměřeně prostoru. Ani na vstupu od Prašné brány nebylo přehuštěno, zejména když jsem dorazil před půl druhou. Správa Hradu zajistila zábranami, aby mezi davem a stěnou Nového královského paláce byla zachována průchozí ulička k Matyášově bráně, a tak shromážděný dav nevadil ostatním turistům v opuštění Hradu směrem na Hradčanské náměstí. Tam ostatně už stálo pódium a veleplošná obrazovka, která běh podujatia přenášela dalším zájemcům.

Když už kasace nedoběhla, rozhodla se Správa ztížit konání akce jinak. V pátek skončily na Hradě vánoční trhy a všechny stánky se měly následně demontovat. Stanovišť stánků však bylo povícero, a tak se k demontáži těch na 2. nádvoří dospělo v neděli ausgerechnet ve dvě odpoledne. Pánové a dámy ze Správy, bylo to trapné, trapné, trapné. Navíc nesměli pořadatelé instalovat pódium, takže se promluvy děly ze dvou skládacích štaflí. Nejdříve jako předskokani přišli se svými básněmi ve stylu slam poetry Anatol Svahilec s kolegyní Lenkou Hronovou. Ze štaflí zněl slam docela přirozeně, zejména když bylo prostranství kvalitně ozvučeno.

Štafle pak nesly i režiséra a majora Aktivních záloh Armády ČR Václava Marhoula. Je jasné, že major podporuje generála, i z důvodu, že se znají 20 let, tentokrát však nevystoupil jako Pavlův chvalozpěvec, ale jako hanobitel současného vrchního velitele. A hanobil ho jeho vlastními slovy - jednak citáty z jeho knihy Jak jsem se mýlil v politice, a jednak citováním z jeho prezidentsky kandidátského projevu z neúspěšné volby v roce 2003.

Štafle byly poněkud nepohodlné pro písničkáře Jaroslava Hutku, který ze štaflí hrál poprvé. No zkuste si to sami s kytarou! Jeden pořadatel držel štafle, druhý výkonného umělce, Marhoul mu držel text před očima. Ale Hutka to vzal jako dobrou příležitost při „vynášení mrtvoly z Hradu“. Text poněkud morbidní písně, která byla nejspíše složena dříve při prezidentových zdravotních potížích popisuje, jak na Zemana přišla Smrtka. Ano, text to je hodně nekorektní, ale v kontextu s lidovými morytáty, jejichž zpěvem se Hutka letitě zabývá, je přiměřený. A ještě když se pan prezident ve své funkci nadováděl mnoha prasečin od podpory čínského krtka, po kamarádění s Putinem, kterého vyzýval k vystřílení novinářů, až po své objevy o výrobě Novičoku v Česku a amnestii pro kamaráda zloděje z Lánské obory.

Načež Hutka pokračoval osvědčenou Náměští. Někdy musel přestat hrát, aby se přidržel štaflí, ale s dopomocí davu píseň poctivě odzpíval.

Samotnou politickou akci zahájila mluvčí spolku Hana Strašáková, převlečená za průvodkyni - v jedné ruce poznávací deštník, ve druhé nordické hole, na zádech batoh. Vpodstatě vyzvala k podpoře dvou nejsilnějších „demokratických kandidátů“. Chvilkaři si udělali mírnou srandu tím, že na jobs.cz dali inzerát na již brzy uvolněné místo prezidenta republiky: „Hledáme prezidenta/ku - morální vzor a happiness managera celé společnosti.“ Mezi požadavky byla mj. perfektní znalost češtiny, znalost dalších cizích jazyků velkou výhodou, ochota komunikovat s médii a občanskou společností jakožto pilíři demokracie bez tendencí novináře či občanské aktivisty likvidovat. Dále: Uchazeč by neměl vlastnit média, která mohou sloužit pro jeho permanentní nerovnou kampaň - a měl by umět vyjmenovat planety a alespoň tři díla Karla Čapka. A stát by měl řídit jako stát, ne jako firmu a už vůbec ne jako vlastní firmu.

Lékař bez hranic Tomáš Šebek podporuje generála Petra Pavla. Navíc doporučuje nejíst čokoládu a sladkosti, aby neměl člověk v zadku červa. (Sranda, ale jako kampaň se to nepovedlo - lidé mají čokoládu rádi!)

Moderátorka a komička Adéla Elbel podporuje Danuši Nerudovou. Elbel zveřejňuje, jak na jednotlivé požadavky inzerátu odpovídá Danuše Nerudová. (Díky tomu jsem se o tom inzerátu vůbec dozvěděl.) Také to byl dokonalý stand up!

Textař, podnikatel a v minulých volbách i prezidentský kandidát Michal Horáček zve k volbám. V příštích pěti dnech se to bude lámat, protože je ještě spousta voličů nerozhodnutých. Mějme své kandidáty, ale neútočme na ty ostatní. Možná je budeme volit v druhém kole...

Mluvčí Milionu chvilek pro demokracii Hana Strašáková pak setkání ukončila slovy: „Máme možnost zvolit si konečně demokratickou hlavu státu, za kterou se už nebudeme muset stydět. A já věřím, že to klapne - protože si to zasloužíme.“

Celé setkání bylo neseno dvěma hlavními myšlenkami. Jednak „Volme demokratické kandidáty“ (jen ty první dva z průzkumů veřejného mínění) a ta druhá byla „Loučení se Zemanem“. V jejím rámci se panu odcházejícímu prezidentovi pomohlo s balením. Do klasické krabice od banánů byly slamovými poetristy vloženy láhev od becherovky, prázdná matrjoška (ty vnitřní už vylezly), skleněný popelníček, společná fotografie s Babišem (fiktivní Zeman si ji dal za rámeček), stojánek s českou a čínskou vlajkou, červené trenýrky, neduživá kancelářská rostlina (symbolický dračinec) a k tomu (mimo krabici ovšem, protože by se nevešel) nafukovací člun i s pádly. Tyto propriety byly pak vyneseny z Hradu na Hradčanské náměstí, podobně jako Morana z vesnice. Vyhrnuli jsme se za nimi. Na náměstí pak měly být tyto předměty uloženy do žluté popelnice, ovšem tu se ukázalo, že moji milí Čechové ony odpadky cestou přes první nádvoří - rozkradli! Ano, skutečně stále hoří, má panenko! Protože jsme však též národ demokratický, sešly se na výzvu nakonec přecejen ve žlutém kontejneru na kolečkách.

S Jaroslavem Hutkou jsme si ještě zazpívali, nakonec jsme s chvilkovými pořadateli zapěli i českou hymnu. Pak už se účastníci setkání rozešli do svých domovů a hospod. (Oceňuji zde, že ve stánku pořadatelů byl zdarma rozléván dobrý horký čaj, který v panujícím sychravému počasí dobře pásl.)

Přiznávám se, že jsem měl na toto nedělní odpoledne v plánu původně se pořádně vyspat. Leč jako diplomovaný demonstrátor jsem na tu demošku prostě musel jít. (V letech 1972-74 jsem absolvoval astronomický kurs na Štefánikově hvězdárně, a z pozic „pozorovatel“ a „demonstrátor“ jsem si vybral to druhé.) Jenže demonstrace to nakonec nebyla, spíše rozverný happening.

V pátek a sobotu to už ale bude vážné, zejména když (nikoli ne-demokrat, ale rvavý a lhavý politický podnikatel) byl soudem prvního stupně čerstvě odviněn z hnízdního podvodu. (Čin se stal, ale nebyl trestný.)

Přijděmež k volbám a volmež rozumně!

Zažito v neděli 8. ledna na Pražském hradě, sumírováno poté v Praze na Lužinách

Chvilkaři hymnu umí