Před pětadvaceti lety, přesnějí 11. září 2001, skončilo teprve 20. století. Tehdy nám došlo, že dějiny nemají žádný konec. Po tom, co skončilo soupeření velmocí USA a SSSR, potom, co se Sovětský svaz rozpadl, začala jen další fáze dějin. Dosud jen doutnající konflikty mezi staronovými totalitami a idealisty svobody, přidušené soupeřením supervelmocí, propukly naplno. Za to čtvrtstoletí se dějiny značně posunuly, přesto si myslím, že moje tehdejší přesvědčení je v něčem platné i dnes. Pro milovníky internetové archeologie předkládám svůj právě čtvrt století starý článek:
****************

Prý mezi sebou bojují dvě civilizace. Prý bojujeme s islámem. Prý muslimové v New Yorku zaútočili na křesťany a Židy, Arabové na Američany, chudí na bohaté. Nejdříve se podívejme, proti komu byl vlastně veden útok, a pak snad trochu poznáme skrytou tvář nepřítele.

V jediném dnu bylo zavražděno na tři tisíce Američanů. Ale nejen Američanů. Své padlé a nezvěstné sčítají Argentinci, Australani, Belgičani, Brazilci, Dánové, Filipínci, Francouzi, Irčané, Italové, Japonci, Jihoafričané, Němci, Portugalci a další národy. Také Češi. Také absolutně nezápadní Číňané. Také nekřesťanští a nežidovští Bangladéšané (nejméně 50 pravděpodobně zabitých). Jeden Egypťan je mrtvý, tři se pohřešují. „Radikální islámisté“ či „islámští radikálové“ pobili nejspíš i 130 Turků.

Mnozí ze zavražděných Američanů budou jistě původem Němci, Japonci, Češi, Rusové - i Arabové. A mnozí z nich budou muslimského vyznání! Takže útočili Arabové (taky) proti Arabům, muslimové (taky) proti muslimům.

Nástup do práce v bývalém centru světového plutokratismu je stanoven pro manažery, assistenty, ředitele a všechny bílé límečky mezi osmou a devátou. Některé hvězdy globálního byznisu si přispaly, některé zaspaly. To se samozřejmě nemohlo stát recepčním, uklízečkám, pekařům, číšníkům, elektrikářům, údržbářům, klimatizákům, strážným... - prostě „personálu“. „Modrým límečkům“. „Normálním lidem.“ Ti museli přijít přesně. V sedm, šest, kuchaři vaří od čtyř. Technici slouží nepřetržitě. Tihle lidi nepatří k příjmovým špičkám. Také je mezi nimi statisticky více barevných tváří a přistěhovalců.

Tihle „chudí“ lidé museli dorazit včas. A na svých místech byli v 8:46:31 už všichni. Takže zaútočili „bohatí“ proti „chudým“. „Bohatí“, kteří mají na to, aby studovali prestižní školy a vozili si zadnice v letadlech a superfárech, zaútočili na „chudé“. Ovšemže, ti „chudí“ v bohaté Americe jsou proti lidem chudého Jihu náramně bohatí. Mají jedno obrovské bohatsví, které málokde jinde naleznou: Mají svoji svobodu a svůj americký sen. A právě tohle bohatství jim bídáci útočníci záviděli!

Kapitalismus je jenom způsob distribuce hospodářské svobody a demokracie je zase jenom způsob distribuce svobody občanské. Tam, kde není možná svoboda hospodářská, hyne i svoboda občanská. Bez občanské svobody nemůže být ani pravé svobody hospodářské. Svoboda hospodářská zase povznáší svobodu občanskou. Země, které jsou chudé hospodářsky, jsou chudé hlavně proto, že u nich neexistuje svoboda. Bídy se lze zbavit jedině svobodnou prací ve svobodném prostředí. Tato „bída“, bída nesvobody, ta zaútočila na svobodné bohatství!

Terorismus je jenom nejhorší způsob diktatury, je to způsob „distribuce nesvobody“. Proto útok na naši svobodu (tj. „kapitalismus“ a „demokracii“) tak náruživě vítají totalitáři celého světa. Neonacisté i starokomunisté.

Evropa zažila dobu fialové totality, kdy ve jménu křesťanského boha byly upáleny desetitisíce čarodějnic. [2026: Ani jedna z recenzí na Formanův film Goyovy přízraky ni komentáře ani slovem nezmiňují, že těmi oběťmi španělské inkvizice byly především - židovské ženy, které konvertovaly ke křesťanství. A jejich „vinou“ mělo být - tajné pokračování v židovské víře. Toto zarputilé mlčení pokládám za jeden z příznaků současného českého soft antisemitismu.] Dnes „čarodějnice“ - své ženy - vraždí hladem i kamenováním islámský Taliban. Ale v islámském Íránu vidíme souboj světského demokraticky zvoleného prezidenta a fundamentálního náboženského duchovenstva. A islámské demokratické Turecko dovede spolupracovat i s židovským demokratickým Izraelem. [Bejvávalo!]

Naším nepřítelem není islám, Arabové, muslimové. To ví i prezident Bush a sdělil to Americe i světu tím, že bosky navštívil mešitu v Islámském středisku ve Washingtonu.

Naším nepřítelem jsou ti, kteří nám berou svobodu. Proti těm musíme bojovat!

Američané pravděpodobně zničí základny teroristů. A nejspíš jim budou pomáhat i muslimové. A pokud zaútočí na Afghánistán a rozbombardují Kábul a Kandahár, pak se jistě najde dost Afghánců, kteří jednou dokážou říci něco podobného tomu, co umějí říci Němci dnes - desetiletí po válce, ve které Američané v boji s německým nacismem srovnali desítky Drážďan se zemí: „Není na světě nikdo, kdo by vděčil Američanům za tolik jako právě Němci“. Protože hlavně Američané přinesli Německu - svobodu. Snad ji budou umět přinést i Afgháncům. [Neuměli - a násobně opakovali chyby z Vietnamu.]

Pokud se zúčastní naše armáda, pak jistě hlavně symbolicky. Ale můžeme bojovat i zde. Protože i u nás - v Evropě a Česku - existují spojenci a obhájci teroristů. Nepřátelé naší svobody. Naši nepřátelé. Ekologisté (nikoli ekologové), kteří jsou schopni vykolejit vlak s jaderným odpadem. Anarchokomunisté, kteří, oděni v triko s tváří teroristy Che Guevary, hážou dlažební kostky do výkladů a na lidi. Neonacistická hovada, která na oslavu současných masových vražd dokážou na baráky koncentráku v Dachau, na místě dávných masových vražd dávné totality, načmárat protiamerická a protižidovská hesla. Naši hololebí dutohlavové jistě nejsou žádní Arabové, tím méně muslimové. Ani jejich přednosta Jan Kopal. [Naposledy jsem ho zastihl kolem roku 2010, kdy se angažoval v Suverenitě Jany Bobošíkové. Pak mi zmizel z obzoru.] Přesto i on se dnes raduje, že Amerika dostala to, co si zaslouží. Podobně se chovají i někteří čeští - nemohu napsat „intelektuálové“, tak snad - salónní drbani. Tyto spojence teroristů máme zde a měli bychom proti nim bojovat. Občanskými projevy nevole i výkřiky „vole!“, trestními oznámeními, svědectvím u soudu, proutkem, dlouhým nosem...

A pokud bude válka proti nám pokračovat, pak možná i střelbou v sebeobraně. Zasedání NATO v Praze je už za rok!

Psáno v Praze dne 19. září 2001

O 25 let později: Byl jsem opravdu tak naivní, že jsem věřil v jednotu NATO? Až půjde do tuhého, tak uvidíme, říkal jsem si. Ale ono už do tuhého jde! A vidíme...