Glenn Miller nejspíš plakal na konci roku 1943, když ho zkritizoval vlivný časopis Time. Glenn se totiž snažil „zmodernizovat“ vojenskou hudbu včetně tradičních pochodů. Zaranžoval klasickou skladbu „St. Louis Blues March“, kterou původně složil W. C. Handy. S jeho vojenským pochodem provedl něco, co se tradicionalistům nelíbilo: fakticky ho změnil v blues. Time si postěžoval, že Glenn Miller „vnesl do disciplinovaných kadencí vojenské hudby ležérní radost“. A dále napsal:

„Armáda namísto chodidly hýbe svými boky.“

V roce 1944 však bylo Millerovo novátorství přijato i nejvyššími vojenskými kruhy. Generál Jimmy Doolittle tehdy prohlásil: „Vedle dopisů z domova byla tato organizace nejlepším budovatelem morálky na evropském bojišti.“ Tolik Wikipedie (odkud pochází i úvodní fotka anonymního autora). Co Wikipedie neví je to, že Glen Miller pak plakal ještě jednou, a to na podzim roku 1944, kdy s padesátičlenným Orchestrem armádního letectva (Army Air Force Band, AAF) vystupoval na leteckých základnách na území Spojeného království. Zde absolvoval na osm set představení. Na jednom z těch představení, ještě než zazpíval svůj part, vystoupil s nečekaným prohlášením Millerův saxofonista a zpěvák Tex Beneke. Zastal se v něm práv ubohých bombardovaných Němců a z pódia pronesl „Heil Hitler!“

Beneke byl okamžitě odveden vojenskou policií z pódia a na tomto turné si s Millerovým big bandem už nezahrál. Reakce posluchačů byla smíšená. Část jich mínila, že vyřazení Benekeho bylo „politické rozhodnutí“. Jiní vyčítali Millerovi, že se Benekeho - a jeho práva vystoupit se svým uměleckým prohlášením - že se ho včas a důrazněji nezastal. Miller se ho totiž zastal - ale až na několikátém dalším vystoupení, kde uvedl, že ho znepokojuje představa, že by pořadatelé koncertů mohli předem rozhodovat o obsahu vystoupení umělců. Připustil, že chyboval, když se za Benekeho nepostavil včas a prohlásil: „Bombardování Berlína, Mnichova a dalších německých měst je katastrofální, neospravedlnitelné a nepřiměřené.“

Glenn se pak omluvil za svůj zpočátku zpátečnický postoj: „Dělám chyby a je mi to opravdu, opravdu líto.“ Načež se rozplakal.

Poté nastoupil do jednomotorového letadla typu UC-64 Norseman, se kterým měl přeletět Kanál, aby mohl koncertovat spojeneckým invazním jednotkám ve Francii. Tam nikdy nedoletěl. Je možné, že jeho letadlo zasáhla jedna ze sto tisíc zápalných bomb, kterých se nad Kanálem před přistáním zbavovala sestava 138 bombardovacích letounů typu Lancaster, kterým po nezdařeném náletu na německý Siegen docházelo palivo.

Zdá se vám toto odhalení podivuhodné a objevné? Nemusíte jásat, vymyslel jsem si ho. Ten první Glennův pláč po skutečné kritice časopisu Time mohl propuknout, i k zmizení Millerova letadla mohlo dojít, jak bylo popsáno. Ten jeho druhý pláč nad ubohými Němci je samozřejmě vymyšlený. Či spíše parafrázovaný podle současnosti. V roce 2026 se Glen Miller jmenuje Ed Sheeren a místo skutečného Texe Benekeho si dosaďte skutečného rapera Macklemoreho. Ten dělal na letošním podzimním turné Sheerenovi předskokana. Beneke tedy neprohlásil „Heil Hitler!“, ale „Free Palestine!“. Co to heslo znamená brilantně odhalil spisovatel, politický komentátor a blogger Samuel J. Hyde:

„Co to znamená? Co vlastně tento chorál, toto vyznání, toto představení rozhořčení znamená? Otázka je téměř nikdy zodpovězena – není vážně – a to není žádná náhoda. Brilantnost hesla spočívá právě v jeho odmítání se definovat. Je to prázdný šek ctnosti, proplacený v různých měnách liberály, islamisty, socialisty a tyrany. Nezavazuje svého mluvčího k jasnosti. Nezavazuje je to k historii. Rozhodně nevyžaduje morální důslednost. Je to ve skutečnosti slogan určený k maskování, nikoli k odhalení. V naší době, kde se s hesly zachází jako s argumenty, funguje „Svobodná Palestina“ méně jako politický požadavek než jako nástroj ideologického praní. Myje hříchy autokratů a extremistů ve vodách antiimperialismu. Umožňuje teokratům vystupovat jako pokrokáři a posiluje ty, kteří uvězňují disidenty a zakazují ženám práva přehlídky z pozice obhájců lidských práv – pokud se všichni staví proti sionistce.“

Hyde také poznamenává euroamerickými antisemity nezmiňovanou skutečnost, že „v otrávené morální ekonomice „Svobodné Palestiny“ je židovská krev formou měny, která má být prolita – od vyhozených autobusů druhé intifády v Jeruzalémě k raketám vypáleným na Tel Aviv; od zmasakrovaných komunit jižního Izraele sedmého října až po židovská muzea v Americe.“

Takže „Free Palestine“ vposledku znamená znamená - Heil vrahům židů, sláva těm, kdo konají jako Hitler. A to vlastně prohlásil Macklemore.

No a Sheeran nelitoval ubohých Němců. Ale Palestince. „To, co se děje v Gaze, je katastrofální, neospravedlnitelné a nepřiměřené.“ A skutečně provedl soudružskou sebekritiku, v níž se bičoval, že se pokrokáře Macklemoreho včas nezastal. Zkritizoval provozovatele stadionů za pokusy cenzurovat „umělecká vystoupení“. Litoval svých chyb - a pak se opravdu rozplakal.

Nebreč, vole. Neměli jste si začínat.

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 29. září 2026
Informace o „kauze Sheerana“ převzaty z deníku Metro, kde vyšel citovaný článek autorky Terezy Šimurdové v úterý 22. září 2026 (viz i spodní výstřižek).