21.10.2019 | Svátek má Brigita


ŠAMANOVO DOUPĚ: Proč anexe části Západního břehu

18.9.2019

Premiér vlády bez důvěry, za korupci a podvod ve třech případech trestně stíhaný Benjamin Netanjahu vyhlásil nedlouho před novými předčasnými volbami záměr anektovat části Západního břehu, konkrétně jordánské údolí a území židovských osad v Judeji a Samaří. Tedy části území, která před třemi tisíci lety byla součástí Izraelského království. Než to se zmenšilo prakticky na své severní území včetně Samaří, zatímco jih, včetně Jeruzaléma, se odtrhl jakožto Judské království. (Viz mapy, stažené z Wikipedie a ze stránek izraelského ministerstva zahraničních věcí.) Načež nastoupily protektoráty, okupace, přítomnosti, království a sultanáty jiné: asyrské, egyptské, babylonské, perské, řecké, římské, byzantské, arabské, křižácké, mamlúcké, osmanské a britské. (Koho jsem vynechal, tomu se omlouvám.)

Tento ponor do historie nemá býti zdůvodněním oné anexe, jen připomenutím těm komentátorům, kteří se diví, co chtějí Židé v Judeji. Tak ona Judea se nejmenuje podle judistů, a Židé zde žili (alespoň částečně) vždy, i když se většina výšezmíněných zájemců o ni po tisíciletí snaží, aby byla Judenfrei.

Kingdom_of_Israel 2
Kingdom_of_Israel

Kingdom of Israel

Ponořím se do historie moderní, abych vysvětlil, što éto takóje zeměpisná entita zvaná Západní břeh. Valné shromáždění OSN rozhodlo na konci roku 1947 o rozdělení britského mandátního území podle přiložené mapky na dva státy, a to stát židovský a stát arabský. Jeruzalém se měl stát městem pod mezinárodní ochranou. Ovšem ještě za britské nadvlády sevřeli Arabové Jeruzalém do blokády. Přerušili dokonce i vodovod. Vodu zajistily biblické prameny a štoly, zásoby vyhladovělým obyvatelům Jeruzaléma, tohoto mezinárodním společenstvím neuznaného následovníka Leningradu, vozily kolony nákladních aut a autobusů, řízené dobrovolníky. Za nečinného přihlížení britské armády a světového společenství. Tato zkušenost je podstatou oprávněné izraelské nedůvěry v jakoukoli „mezinárodní ochranu“.

Britský mandát v Palestině 19

Britský mandát v Palestině 1920

14. května 1948 navečer vyhlásil Izrael svou samostatnost. Místo toho, aby svou samostatnost recipročně vyhlásil arabský stát Palestina, překročila vojska všech čtyř sousedních arabských států a jednoho nesousedního (Iráku) jeho hranice. Výsledkem této války za nezávislost a přežití Izraele bylo příměří na Zelené linii, která prakticky dodnes definuje mezinárodně uznané území Izraele. Na jižním území, okupovaném Egyptem, tedy v Gaze, vznikla jedna část novodobého palestinského národa. Na východním území, okupovaném Jordánskem, vznikl onen mysteriózní „Západní břeh“ a na něm druhá část novodobého palestinského národa. Na severní části Izraele žádný palestinský národ nevznikl, protože zde Izrael své dnešní území ochránil před nástupem syrsko-libanonských vojsk. A dodnes zde žijí izraelští Arabové v převážně arabských (Akko) či smíšených (Haifa) městech...

Jeruzalém za jordánské okupace 1948-67

Jeruzalém za jordánské okupace 1948-67

Nuže Západní břeh byl 19 let, až do Šestidenní války v roce 1967, okupován Jordánskem, aniž by se kdy odněkud ozvaly nespokojené výkřiky z řad mezinárodního společenství. Do jeho hranic dodnes na korektních europejsko-amerických mapách patří starý Jeruzalém, a to včetně jeho Židovské čtvrti. Tu když v roce 1948 dobyla Arabská legie, tak ji celou zničila a velitel oné akce se pochlubil: „Poprvé za tisíc let nezbyl v židovské čtvrti jediný Žid. Ani jedna budova nezůstala nedotčena. To činí židovský návrat nemožným.“ (Tak, Židé se vrátili - a žádná mešita nebyla zničena...) Nejzápadnější linie „Západního břehu“ se nachází jen deset mil od břehu Středozemního moře; židovští pamětníci druhé světové jí říkají „Osvětimská linie“. A je to linie, kterou hodlají arabští muslimové skutečně prorazit, aby se jejich stát rozléhal „od břehu“ (Jordánu) „ke břehu“ (Středozemního moře). Židé se prý mají vrátit „domů“ (do evropských koncentráků a pod hladinu toho moře).

Mapa dvou států dle OSN 1947

Mapa dvou států dle OSN 1947

Jestli si někdo myslí, že Izraelci spáchají asistovanou sebevraždu tím, že toto území (po zkušenostech se stažením se z Gazy - více jiní jinde) předají neschopnému palestinskému pseudostátu, prolezlému korupcí a rozkrádáním mezinárodní pomoci jeho teroristickými vůdci, pak musím konstatovat, že se to může stát. Poté, co to v této demokratické zemi odhlasuje většina poslanců. A která strana jde s tímto programem otevřeně do předvolebního boje? Snad ani ty arabské. Které podporují i izraelští lumíci (aneb „tel-avivská kavárna“), jimž se v dvourozměrném evropském politickém světě říká z nějakého důvodu „levice“.

Teď tedy přišla „pravice“ v osobě premiéra Netanjahua s nápadem anektovat části „Západního břehu“. Ale proč? Reálná situace je totiž taková: Toto území je rozděleno na „Area“ typu A, B a C. V Áčku je ponechána plná odpovědnost palestinské samosprávy za toto území. Jsou to hlavně území kolem největších měst, zejména Jeninu, Nábulusu, Ramalláhu, Jericha, Betléma a Hebronu. Ano, zde funguje i palestinská policie, která avšak přečasto slouží i jako soudce a kat. Přesto však, pokud je v této oblasti zaznamenán nějaký terorista, pak si pro něj Izraelské obranné síly (IDF) dojdou. Izraelský zákon nedovoluje izraelským občanům na tato území vstupovat, protože jim tam hrozí mučení a smrt.

Armistice Green Line 1949-1967

Armistice Green Line 1949-1967

Béčko značí palestinskou odpovědnost za veřejný pořádek a občanské záležitosti, včetně školství a zdravotnictví. Avšak i palestinské dítě bývá léčeno v izraelských nemocnicích. A muslimské děti zase chodí do křesťanských škol, protože ty poskytují lepší vzdělání...

Céčko poznáte jen tak, že je od integrálního Izraele odděleno bezpečnostními check-pointy (nikoli všude), jinak turista žádný rozdíl nerozezná. A zde se nacházejí ony „osady“. Palestinci mají problém se svou zemí, protože zdejší pozemky jim většinou nepatří. Za Osmanů, vlastně už od 16. století, vlastnil většinu pozemků stát. (Což Britové přejali, a po nich i Izrael.) A když státní úředník někde v Istanbulu vzorně vykonával svou práci, pak mu sultán jakožto roční prémii věnoval nějaký ten pozemek v Izraeli. A ty pozemky už od 19. století od oněch vlastníků vykupovali evropští a američtí sionisté. Vlastníci se jich rádi zbavovali, protože šlo většinou o malarickou bažinu nebo poušť. A protože se za Osmanů platily pozemkové daně podle počtu stromů na pozemku, rozléhala se faktická poušť i na obdělatelných pozemcích.

Map of Areas A, B and C-after Oslo-II

Map of Areas A, B and C-after Oslo-II

Tento trend pokračuje dodnes, a tak se ony „osady“ stavějí většinou na pozemcích vlastníků. Židovských vlastníků. Stane se občas, že židovští osadníci zaberou palestinský soukromý pozemek, v takovém případě je odtamtud izraelský soud může vystrnadit (arciže s obtížemi). Krom agresivních „pravičáků“, kteří nejdříve na pozemku v Area C jen kempují ve stanech a přívěsech (tím neporušují stavební zákony), posléze v montovaných domcích a za chvíli je tu vesnice..., tak krom těchto osadníků existují i nájemníci v novodobých sídlištních panelácích na východních předměstích Jeruzaléma. „Osadníky“ by vlastně měli být i Američané, kteří si zakoupí pozemek na Olivové Hoře (Východní Jeruzalém), postaví si tam usedlost, a pak nad ní vyvěsí izraelskou vlajku...

Izraelské občany na těchto místech je pak povinna chránit IDF. A toto všechno se děje i bez nějaké „anexe“.

A aby to bylo opravdu izraelské, tak ve Východním Jeruzalémě, kde za státních dotací arabské stavební společnosti vystaví izraelské nájemní byty (“osady“), tak v nich pak někdy bydlí - Palestinci, protože je tam malý nájem...

Projel jsem v roce 2016 jordánským údolím po silnici číslo 90 od moře Genezaretského po moře Mrtvé, pár kilometrů od 238 km dlouhé hranice s Hášimovským jordánským královstvím, a cestou potkal jediné arabské město. Jinak všude klasický Izrael, jak když ho vyšije. Devadesátka před Mrtvým mořem širokým obloukem obkružuje Jericho. Mezi ní a Jordánem leží stále ještě stará jordánská minová pole. Samozřejmě, že je toto údolí strategicky důležité, protože se jedná vlastně o příkopovou propadlinu, z níž vystupují pahorky Judské pouště. A překonat úzký, avšak hluboký Jordán taky není nic jednoduchého, jeho historické brody a dnešní mosty se dají spočítat na prstech jedné ruky.

Mapa Jordansko Breh

Mimochodem: „Západní břeh“ je dodnes vyznačen na oficiálních jordánských mapách jako součást království. Šrafovaná součást, protože tato oblast je od roku 1967 "okupována“ Izraelem. Už jsem kdysi vznesl otázku, kdo bude budoucí možný Palestinský stát na „Západním břehu“ chránit před další možnou jordánskou okupací? Palestinci to nezvládnou. Jedině IDF - pokud bude stát přímo v tomto údolí. Avšak Palestinci samozřejmě nechtějí mít cizí armádu ve svém státě.

No ale - ona je tam na hranicích dnes IDF samozřejmě přítomna, a to i bez anexe. Tak proč tedy Netanjahu hlásá onu anekturu - v případě, že bude zvolen?

Inu - odpověď dává jak tato, tak i zcela první věta tohoto článku.

Psáno v Praze dne 17. září 2019, v den druhých letošních předčasných voleb do Knesetu

Autor je logicky uvažující politický sionista, autor knihy Mír v Izraeli, a ano, jak jeho odpůrci na netu vždy pečlivě upozorňují, také Žid. Přesněji - českým Židem byl v předválečném Liberci jeho dědeček, ale náckové a bolšáni mají své stále doplňované seznamy a voni vás k tomu dokopou...

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



TIPY NA PODZIM: Knížky, které vám zpříjemní chladné večery
TIPY NA PODZIM: Knížky, které vám zpříjemní chladné večery

Knížka, deka, čaj... zní to jako klišé, ale pořád jde o jednu z nejlepších trojic, se kterými můžete strávit podzimní večer.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.