O třetí adventní neděli začal letošní židovský Svátek světel, aneb chanuka. A protože světová datová hranice je v Pacifiku, začal nový den právě tam - na tichomořských ostrovech, Novém Zélandu a v Austrálii. A tak tam začaly i chanukové, vlastně ještě předchanukové oslavy. Na pláži v Sydney například. Tyto „satanistické rituály zednářských kruhů“ byly přerušeny dvěma vraždícími bestiemi. (Viz včerejší psí článek Lubomíra Stejskala). Australští představitelé vyjádřili zděšení, odsouzení a podporu židovské komunitě. (No, pachatelé byli „policii známi“ a přesto si pořídili slušnou sbírku zbraní. Škodaže se Austrálie nedávno připojila k světovému tažení za zničení Izraele, když uznala palestinský teroristický stát From The River To The Sea, Palestina, Must Be Jude Free.)
Ale tohle není o chanukových oslavách v australské Sydney, avšak o zapálení prvního světla v české Praze před pražským Rudolfinem. Které proběhlo v neděli po páté hodině odpolední. Australské ozvěny bylo znát - na místě se pohybovali policisté a policistky se samopaly. Pódium, kde se měli sejít význační hosté a jeho okolí bylo pročmucháno policejním psem. Teprve pak mohly přicházející návštěvníky přivítat chanukové melodie.

Tyto veřejné oslavy chanuky probíhají už poosmadvacáté v režii pražského společenství ultraortodoxního židovského hnutí Chabad. Proto před stovkami přítomných jako první vystoupil chabadský rabín Manis Barash z Ameriky, který pronesl modlitby za oběti světového antisemitismu v Austrálii. Pak přišli na pořad hosté. Asi nejvzácnějším byl velvyslanec Státu Izrael v ČR Amir Weissbrod. Ten nejdříve zápasil z češtinou, pokračoval anglicky, ale za rok bude už prý mluvit česky lépe. Dalším velvyslancem byl tentokráte český velvyslanec ve Švýcarsku Tomáš Podivínský (exposlanec za KDU-ČSL). Svůj připravený projev ani kvůli rannímu vražednému útoku nezměnil Patrik Nacher, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu (za ANO).

Nacher se podobných akcí už účastní pravidelně (tentokrát v kulichu, byloť sychravo a mlhavo), proto ho alespoň částečně ocituji. Po vyjádření soustrasti pravil mj.: „Přesně tohle tihle lidé chtějí, abychom změnili svůj způsob života. Ale nebudu měnit svůj proslov. Chanuka, jako svátek světel, nám každoročně připomíná, jak malý plamen může rozptýlit temnotu. Nejen tu fyzickou, ale i tu, která se občas usídlí v našich srdcích a našich životech. Tento svátek není jen o historii židovského národa, ale je to o nás o všech, o vítězství světla nad tmou, svobody nad násilím a naděje nad zoufalstvím. Letos po osmadvacáté stojí tato chanukija zde v srdci Prahy jako symbol toho, že světlo patří všem. Není to jen o minulosti, ale i o přítomnosti a budoucnosti. O tom, jak můžeme každý den přidat svůj vlastní plamínek, své vlastní světlo k tomu, aby byl svět zase o něco jasnější.“

Kromě vyjádřování soustrasti s pozůstalými zaznělo opakovaně i odhodlání nenechat si od nepřátel Židů svátek sebrat a zkazit. Zejména dosti razantně znělo z úst starostky Prahy 1 Terezie Radoměřské (TOP 09), která jako spolupořadatelka odmítla ustoupit hlasům o zrušení oslavy. Však bezpečnost byla zajištěna.

Velkou Prahu na tomto setkání zastupoval náměstek primátora Petr Hlaváček (STAN). Chápu, že si rozsvěcení prvního chanukového světla nechali ujít Piráti, co jsem však postrádal, byla přítomnost někoho relevantního z ODS. Vypadalo to, jako by si v obecně filosemitských Čechách odcházející vláda už nepotřebovala dělat pí ár. Ale třeba jen všichni balili své propriety do krabic od banánů. (I když ti ze senátu zatím nemuseli...)

Nakonec však vláda zastoupena byla, ta budoucí. A to pro někoho překvapivě Petrem Macinkou (AUTO), kandidátem na ministra zahraničních věcí & dočasně pověřeného ministra životního prostředí. Macinka se nesoustřeďoval na náboženskou a symbolickou stránku, ale na to, co s ní neoddělitelně souvisí. Totiž, že je třeba silněji vyjadřovat solidaritu Izraeli a židovské komunitě po celém světě. A dodal:

„Já osobně se moc těším na to, až možná, když zítra budu jmenován ministrem zahraničních věcí, tak budu osobně přítomen tomu, že jedním z těch symbolů solidarity bude, že Česká republika konečně přesune svoji ambasádu do Jeruzaléma. Už tam měla být dávno.“

Nu vot. Pak si to ale pan Macinka v pondělí hned zkazil, když si jakožto zastupující ministr životního prostředí hned v první hodině svého ouřadování udělal ostudu jako ministr zahraničí! Že v úterý nebude mít čas na zasedání europských ekoministrů, protože bude jakožto ministr zahraničí na návštěvě bratrského Slovenska. To byla první minela. Ale bratrský slovenský ministr životního prostředí nás tam bude reprezentovat a volit za nás. (Éto vazmóžno?) To byla druhá minela. Ta třetí pak byla v tom, že přiznal, že si to prý už dopředu na Slovensku vyjednal při sněmovní návštěvě kolega Filip Turek.

Kto éto takój Turek? Byl při tom vyjednávání ministrem? Nebyl. Je ministrem teď? Není. Nebyl ani na seznamu členů vlády, který přinesl premiér Babiš prezidentovi. Takže ho ani Pavel nemusel nejmenovat! Aj, vaj.

Zpátky před Rudolfinum. Nakonec promluvil ještě předseda pražské židovské obce Pavel Král. Protože chanuka je radostný rodinný, ale hlavně náboženský svátek. Židovský. Proto byli krom ultraortodoxů přítomni i normální ortodoxové i normální liberálové i ostatní normální židi a lidi. A pak už se za zpěvu chazana rozezpívalo celé náměstí, pojmenované po Janu Palachovi, který se kdysi svým obětním plamenem snažil zaplašit tmu nastupující komunistické „normalizace“ a národní apatizace. Utvořila se dvě tančící kola, zvlášť pánské a zvlášť dámské. Nad ně pomalu začala stoupat plošina, ze které byl nejdříve zapálen šamaš, deváté, služebné světlo uprostřed osmiramenného svícnu. Plošina byla nutna, neb tato chanukie, aneb chanuková menora je dosti vysoka, což působí poněkud bizarně.

Překvapilo mne, že nad skleněnými baňkami je plynový hořák a to, co tam svítí, je skutečný plamen, jenž se musí skutečně zapálit. Byl jsem tu poprvé, dosud jsem si myslel, že jde o světlo elektrické! Od šameše se pak zapalují ostatní světla, v neděli to šlo dost pomalu.

A jak to bude s tou českou ambasádou v Jeruzalémě? Už tam měla být dávno! A bude tam s Macinkou už příští rok? Uvidíme. Nicméně v Jeruzalémě budeme příští rok alespoň my dva s Karlou. S pomocí Nejvyššího, samozřejmě.