Ona se ta knížka jmenuje „Pohádkové příběhy babičky Tamid“, ale tenhle název jsem do titulku nedal, protože příliš evokuje pojem „pohádky“, a toto slovo má v českém prostředí, ausgerechnet ještě takhle před Vánoci, poněkud specifický význam. České pohádky jsou prostě jiné než pohádky bratří Grimmů nebo japonské pohádky. A příběhy babičky Tamid se mi při četbě občas pojily právě s těmi japonskými pohádkami. Ovšem silně se pojí s příběhy židovskými, a ne jen proto, že „tamid“ znamená hebrejsky „věčný“...

Ale zpátky na začátek vyprávění. Byla jednou jedna seniorka, nu, babička, a ta si sedla po představení pro seniory, nu pro babičky, do divadelního bufíku. Dala si chlebíček, sýrový, a pivo, malé. Jenže měli jen lahváče, a ten by celý nevypila. Naštěstí se na místě vyskytl mladý dobrodinec, princ, převlečený za kulisáka a s ním si mohla dát láhev napůl. Láhev vzal na sebe a za odměnu, po tom co dlouho mlčky seděli na divadelní střeše a popíjeli, dostal kulisák, vypadající jako mladý princ, od stařenky malý školní sešit. Až doma si ho mohl přečíst - a příběhy v onom sešitu jsou právě těmi Pohádkovými příběhy babičky Tamid.

Helena Wiplerová
_______________________
A jedná se celkem o čtyři příběhy. Pokud by se jednalo o realistické vyprávění, byla by to road movie, ale protože jde o podobenství, pak se jedná o příběhy na Cestě k moudrosti, příběhy o duchovní proměně lidí během stárnutí. Jak to sama autorka, Helena Wiplerová (*1946), píše v předmluvě:
„Jednotlivé příběhy života ve hmotě jsou určovány jen krátkým časem mezi někde a věčně. Časem, kdy můžeme vědomě zlepšit nebo zhoršit celkové společné bytí. Kde není vůle pro zlepšení, tam může pomoci příběh...“

A proto autorka zvolila formu pohádkových příběhů. Ten první, O putování za moudrostí, vypráví o Učiteli, který vyvedl svou třídu docela malých dětí ze země, kterou obsadil nepřítel. Když byly děti v nebezpečí, poslouchali Učitele, když se cítily bezpečně, opouštěly ho. V nebezpečí se znovu chápaly provazu, na němž bylo 613 uzlů. Kdo ví, že Tóra vyjmenovává právě 613 "přikázání“, zastříhá ušima. Cestou se k nim ještě připojila dívenka s husou, kterážto husa byla jediným dědictvím po babičce.

Stříhat ušima mohou znalci různých náboženství i u druhého příběhu O třech bratrech. Protože ti bratři se jmenují Jákov, Izmael a Jošua. Jejich chalupa stála v hlubokém lese a říkalo se tam ale „V Pekle“, protože i s tátou drsňákem to byli uhlíři. Jednou jim zemřela matka a otec se z toho téměř zbláznil a zezlel. I opustili ho bratři, a nakonec opustili i sebe navzájem, protože se napili ze STUDNY ZAPOMNĚNÍ. Izmael měl svaly a uměl bojovat. Stal se slavným válečníkem a králem. Šťastným mužem princezny. Jednou dostal od nějakého žebráka ceduličku s nápisem VŽDYCKY TO TAK NEBUDE. A nebylo. Když mu zemřela žena, uviděl ve snech hrůzy válek, kterých se dopouštěl. Naštěstí našel cestu ke studni zapomnění, která se při druhém napití stává studnou vzpomínek. Setkal se tam se svými bratry, kteří zatím chodili krajem společně. Jákov pomáhal lidem sílou svého vzdělání, Jošua láskou.

U studny si na sebe zase vzpomněli. To už za nimi stály celé národy. „Až skončí agresivita jedněch, arogance druhých a bezuzdá pýcha třetích, až pochopí mnohotvárnost poznávání a sílu lásky, pohnou světem... Jákovova moudrost, Jošuova láska a Izmailova síla mají šanci jen tehdy, jsou-li pohromadě.“

Až? Fantazie! No, ale proto je tento příběh přece pohádkou, ne?

Další příběh vypráví O třech sestrách. A o třináctileté Evě, kterou chtěl znásilnit milenec její matky, utekla mu, ale v podchodu se jejího znásilnění ujala parta výrostků. A přesto, nebo právě proto se Eva mohla stát oporou nebožátek v dětském domově. Ne, nejsou to pohádky pro malé děti, ale příběhy života, které jsou vyprávěny pohádkově. A jsou spojeny nitkami, kterými hrdiny vyprávění svazuje malá husopaska, která se stala stařenkou, ale která se při přechodu řeky k Hoře světla, na které sídlí Král, zase proměňuje v dívenku...

Třetí příběh pojednává o Arnoštkovi. Byl jeden učitel, kterému umřela na začátku vyprávění žena, ale ženské z městečka mu sehnali další. A s tou měl tři dcery a nakonec ještě synka Arnoštka. Nádherný čas společného života dával zapomenout na heslo z předchozí pohádky - „VŽDYCKY TO TAK NEBUDE“. A nebylo. Čtenář, který dočte až sem, je už připraven přijmout další surovosti, které na svých hrdinech páše autorka. Avšak ona je neprovádí autorka, ale reální lidé, protože babička Tamid vypravuje jen to, co se stalo při šoa. A co neskončilo ani s válkou, protože přeživší i po osvobození žili svým děsivým osudem. Ale nezoufejme, krajem teče řeka, přes ní vám pomůže stařenka dívenka a duha nad hlavou vám bude ukazovat cestu ke Králi na Hoře světla...

Poslední příběh vypráví O zapovězené bráně. Odehrává se v době děsné války. V dočasném klidu lesoparku žije rodina věhlasného lékaře se čtyřmi syny. Každý z nich hledá způsob, jak se vypořádat s krutovládou. Mohla by jim v tom pomoci ona Brána. Každý ji nakonec najde, ale každý do ní vstupuje jinak. Spravedlivý matematik, dychtivý malíř a básník, pragmatický právník a nepraktický filozof. Mají i malou sestru Zdeničku, která bránu taky najde, i stařenku a nakonec i lásku...

Jak je patrno, jsou ty příběhy občas dosti drsné, ale dnešní děti by je mohly číst možná tak už od čtrnácti let. Doprovázeny jsou neméně drsnými obrazy malíře Ivana Bukovského (*1949). Doprovázeny jsou až kongeniálně - kdo se podívá na Bukovského obálku může tušit, co ho čeká. Přitom ty obrazy byly vytvořeny už dříve a nezávisle na autorce textu. Oba, autorku i ilustrátora však spojuje generační věk, rodinná historie a prostředí ovlivněné nejen židovskou, ale i křesťanskou a antickou kulturou.

Stručně jsem vám převyprávěl ty příběhy, ale musíte si je přečíst sami a vzít si pro sebe to, co vás osloví. A pak si text přečtěte ještě jednou, abyste mohli vnímat, co je za ním. Stejně jako já.

Jo, a kdyby někdo nepochopil symboliku, tak vzadu jsou vysvětlivky...

Doporučuje Jan Kovanic

Pohádkové příběhy babičky Tamid lze koupit v běžných knihkupectvích
Anebo v internetovém obchodě u vydavatele, jímž je Jonathan Livingston
Doporučená cena 199,- Kč, publikace mohla vyjít díky Státnímu fondu kultury ČR
Už to asi nestihnete do Štědrého dne, ale ještě během Chanuky (od večera 25. prosince do večera 2. ledna 2025) byste mohli.

Následné foto pochází z britu (obřízky, nikoli křestu přece!) knížky, který proběhl 19. prosince na půdě Židovské liberální unie. Ukázku z knížky četla dcera autorky Karla Štaubertová (vlevo), přítomna byla i vydavatelka Eva Kaiserová (vpravo).

Další přivítání knížky proběhne v liberecké synagoze (stavební součást Knihovny Liberec, Rumjancevova 1, samostatný vchod takhle vlevo) v rámci chanukové oslavy, která začíná v neděli 29. prosince 2025 od 15:00. Knížka bude na místě k prodeji s chanukovou slevou za 170,- Kč!