ŠAMANOVO DOUPĚ: Přerazte mu ty ruce!
To je samozřejmě vykřiknuto jen obrazně, abyste hned netáhli na Strakovku, kde sídlí nositel Zlatého bludného balvanu „ za blábolení a šíření pitomostí v oblasti zdravotnictví a vědy“.
Když jsem ještě sloužil jako vedoucí směny energetického provozu v tom baráku s telekomunikační věží, co se teď má na Olšanské bourat, tak jsme měli velice schopného hlavního energetika. Byl však poněkud ješitný na svou výjimečnost, a tak někdy před návštěvami hrál divadýlko. Jednou takhle odpoledne, ještě než odešli kancelářští, se zase předváděl. Bohužel v našem provozu.
Na zálohování těch nejdůležitějších telekomunikačních technologií baráku jsme měli střídače. Takové velké úpéesky. Každá asi 200 kVA, jely jenom tři ze čtyř. (Čtyři jsme měli, kdyby se jedna podělala, nebo pro dobu jejich údržby. Tomu „zbytečnému“ přebytku jsme říkali „redundance“, a měli jsme ji zavedenou pro „zvyšování spolehlivosti a odolnosti proti chybám“.) Lebedím si takhle na velíně, když vtom se ozval srdceryvný zvukový alarm a zároveň začala červeně plát ledka jednoho z těch střídačů. Jeden z nich vypadl, takže hned do střídačové rozvodny vystartovali dva hoši ze směny. Dorazili na místo asi za třicet vteřin - a tam, za dveřmi, se před přátelskou delegací vítězně usmíval hlavní energetik, který se pyšnil:
„Vidíte? A já říkal, že tu budou do minuty!“
Do minuty by bylo pozdě, když jsme na střídačovou síť měli naplánován výpadek v hodnotě Nula sekund za Rok! Ten lodyha vypnul střídač, aby se předvedl, jak rychle reagují jeho hoši! Tak se předvedl, ale já vzteky skákal do stropu a řval jsem: „Přerazte mu ty ruce!“ Protože snížil redundanci nejen střídačů, ale i posádky velína, která by nemohla vyrazit na nějakou skutečnou poruchu.
Přemejšlel jsem pak v klidu (zbylé dva střídače v provozu převzaly zátěž bez problémů), jak bych se asi zachoval, kdybych onu delegaci doprovázel, kdybych měl čas reagovat. Asi bych se pokusil onomu záškodníkovi srazit ruce, ale na to bych musel být připraven. A vědět, že mu dělá radost takováhle poštívárna.
No a teď máme lodyhu předsedu koaliční vlády pana Andreje Babiše a ten ovládá tlačítka našeho života bez ohledu na zoufalství lidí na velíně. Dokud si jako ministr financí klekal na nepohodlné konkurenty, vydával pokyny k odpouštění dluhů svých firem a neeticky (v jiném světě by to bylo nezákonné) sosal evropské dotace, nějak jsem si to neuvědomoval. Málokdo si to uvědomoval - když zrovna na něj nebylo kleknuto, nebo když nežádal o dotace. Uvědomila si to Evropská unie, a investice do Agrofertu teď bude nejspíš platit český stát, když nám je „Evropa“ přestane proplácet. Pan Babiš je sice trestně stíhán, ale bude to s ním asi podobně jako s jinou politickou hvězdou, bývalým italským premiérem Berlusconim. Počítám, že pokud někdy bude podána obžaloba za zneužívání moci, zpronevěru státních prostředků, případně poškozování zájmů EU, bude to až po tom, co bude odsouzen dosud neznámý viník otravy řeky Bečvy.
Bohužel teď musíme v přímém přenosu sledovat, jak náš lodyha premiér drží praporce českého státu a zdravotnictví na barikádě hrdinné obrany proti zrůdě jménem covid-19. V tomto přímém boji nehodlal zbaběle čekat v zápolí a na svůj flek nevpustil ani Ústřední krizový štáb. Krizové štáby už měly ministerstva, měly je obce, měly je firmy - jen stát ne. Ustaven byl tedy až 15. března 2020 večer. Můj šamaní čuch cítil, že to bylo proto, protože by dle foršriftu měl v jeho čele stát ministr vnitra, tedy konkurent z koaliční ČSSD a její přednosta Jan Hamáček. A mohl by na sebe strhnout pozornost. Proto byl tento štáb ustanoven s ostudným zpožděním, avšak nejdříve ho nevedl ministr vnitra, avšak (tehdy) náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. (Vláda kvůli tomu musela upravit pravidla zřizování krizového štábu.) Hamáček se k lizu dostal až 30. března.
Už v tom březnu jsem poznamenal k přístupu pana premiéra: Vždy se na tiskovkách prsí a bere si zbytečně slovo, když se cítí upozaděn. Vždy referuje o úspěších - a když se něco posere, pak to svede na to, že byl „špatně informován“. Tu slíbí zdravotníkům, kdyby snad náááhodou někde chyběly respirátory, že je „osobně doveze“, tu zase vynadá novinářům za (pravdivé) „fejky“. Pod tlakem jedná nepřívětivě, takhle správný manažer nepostupuje. Správný šéf ze sebe netrhá játra, pane Babiši, správný šéf sedí na židli a jen ukazuje prstíčkem!
Už tenkrát jsme mu měli přerazit ruce.
Lodyha premiér nebyl skutečný šéf, jinak by nemohla probíhat centrální distribuce ochranných prostředků po třech liniích! Tahle země se ocitla už na jaře bez vedení. Citoval jsem tehdy dopis ředitelky domova U Biřičky v Hradci Králové paní Daniely Luskové, který adresovala tehdejšímu ministrovi zdravotnictví plus ministryni práce a sociálních věcí: „Ten, kdo bude mít stovky starých lidí na svědomí, jste vy, a vy si to zodpovíte!“Nu, nového je, že těch mrtvých starých lidí je už asi deset tisíc - a odpovědnost za práci vlády pan lodyha premiér necítí. Jen za ty „úspěchy“.
Uplynul skoro rok a Andrej Babiš se nezměnil. Mezitím ovšem dokázal rozvinout po prázdninách druhou vlnu nákazy - vlastně stále první nedostatečně utlumenou vlnu. Místo aby mu hygienici, kteří chtěli už 19. srpna zpřísnit proti-epidemi opatření, místo aby mu přerazili ruce, kterými hamtal do nezhojeného těla naší stále nemocné společnosti, tak rezignovali. V září jsem se přiznal ke svým letním hříchům, avšak varoval:
„Aby to nedopadlo jako v Izraeli, který byl na Blízkostředním východě koronavirovým premiantem. Taky zavřel ekonomiku. S trasováním tam pomáhaly tajné služby, ani se lidí moc neptaly. Výsledkem byly jen kusy denního přírůstku, deset až dvacet, někdy ani to ne. Pak šly děti do škol. A občané zpychli... Najednou bylo tisíc i víc nových případů denně.“
A apeloval jsem: „Hlavně nebuďme pyšní, jací jsme veltmajstři, a neříkejme tohle se nám nemůže stát a roušky jsou podvod. Pýcha je totiž hřích doslova smrtelný.“
Nejen prosté občanstvo, ale i kapitáni našeho národa však byli i nadále pyšni. Zvláště když sám nejoblíbenější politik Andrej Babiš rozhodl, že není politicky vhodné nosit roušky od prvního září. A pak že prej: „Odborníci nebyli jednotni.“
Jak by mohli být jednotni, když bylo tolik odborných komisí - jejichž jedinou funkcí bylo, aby bylo na koho svrhnout politickou odpovědnost?! Ke které se na jaře hrdě hlásil Andrej Babiš. Avšak slyšel jsem pak v rádiu neuvěřitelnou konstrukci nějakého agrofertího nohsleda: „Pan premiér přijal svou odpovědnost už tím, že odstoupil ministr zdravotnictví!“ (Adam Vojtěch)
Takže pak byl na noční tiskovce v pondělí 12. října opětně vyhlášen nouzový stav. Redaktorka ČT Izabela Niepřejová se tehdy otázala prvního ministra takto:
„Dnes přesáhl počet mrtvých tisícovku. Druhá vlna koronaviru nás zastihla v podstatě nepřipravené. Vy jste na jaře řekl, že přijímáte plnou politickou odpovědnost za krizová opatření, později, že rozhoduje ministerstvo zdravotnictví, pak byly ty peripetie z rouškami... Zajímá mne váš aktuální názor, jestli jste to nepodcenil, protože lidé ztrácejí důvěru ve vámi vyhlašovaná opatření.“
„Já jsem postupoval podle nejlepšího svědomí a vědomí, a samozřejmě podle doporučení expertů a epidemiologů... Takže já mám čisté svědomí, a ano, můžeme říkat, že máme tisíc mrtvých. Tisíc mrtvých je průměr tří dnů v České republice. V České republice zemře 110.000 lidí za rok, dvacet sedm tisíc na rakovinu, v průměru tři sta padesát denně - a já to nechci podceňovat; každý život je cenný a my děláme všechno pro to, abychom to zvládli. Pokud to dneska vypadá pro Českou republiku špatně, no tak uvidíme ve finále, jak to celkově dopadne. Musíme hodnotit všechny ty aspekty, nejenom, ano, teď ten počet.“
Lodyho! Měli jsme ti přerazit ruce u samýho zadku!!!
Na třetí vlnu nákazy jsme si zadělali předčasným uvolněním uprostřed listopadu. V situaci, kdy bylo denně už „jenom“ šest tisíc nakažených. Veřejnost se začala těšit na bujaré Vánoce. Přitom kdybychom ta čísla dělili deseti a slyšeli je na jaře, zavládlo by zděšení. Tehdy se udávala přesná čísla (max 377), při druhém uvolnění jsme zaokrouhlovali na tisíce. A radovali se, když reprodukční číslo R kleslo z děsivých 1,5 na hodnotu 0,8. Tehdy jsem mínil, že „únosná mez“ uvolňování by měla být „přiměřeně, přiměřeně“...
Neuvěřitelným se však stal postup vlády pod Babišovým vedením pod heslem „klidné, šťastné a veselé Vánoce!“, kdy se vláda tvářila, že se po druhém uvolnění vlastně nic neděje. Kdo měl mozek v hlavě a podíval se na grafy, viděl, že už 6. prosince se prudce zlomila křivka aktuálně nakažených osob. Následně se přestalo mluvit o „pomalejším zpomalování“ epidemie a přišlo se s termínem „mírné zrychlování“. Přitom zůstával platit stupeň 3 nového PES. Ačkoli většina republiky přešla na čtyřku, v jednom kraji na pětku. Podle toho sytému PES bylo už právě od toho 6. 12. Česko ve stupni č. 4. Nicméně zůstala psí trojka - politická. Nicméně v pátek 11. prosince vystrašil ministr zdravotnictví Jan Blatný národ hodinovou přednáškou, kde nás seznámil a aktuálním stavem pandemie, již jsem nazval „Dynamická stagnace“.
Tato dělostřelecká příprava měla nejspíše za úkol připravit dosti nevybíravého lodyhu Andreje Babiše na to, že zdravoministr na pondělní vládě navrhne zavedení čtvrtého stupně. Vláda ho schválila - s účinností od pátku 18.12. Tucet dní po zlomu, během nichž virus nespal, takže při zahájení omezení podle stupně 4 bylo celé Česko fakticky už ve stupni číslo 5...
To už byla na obzoru vakcína a již od září (dle toho lodyhy Babiše) jsme měli připravenu „očkovací strategii“. Dobrou jen k tomu, aby premiér těmi šestnácti stránkami mával ve Sněmovně na opozici: „Tady ji máte.“
(Tady ji máte v aktualizaci k 6.12. 2020.)
V bodě č. 8. jsou uvedeny indikační skupiny k očkování - prioritizace:
1. Osoby ve věku ≥ 65 let a bez ohledu na věk chronicky nemocní pacienti uvedených skupin pojištěnců, kde je pod písmenem i) také uvedeno: Další postižení, např. mobility...
Skutečnost? 1. skupina jsou lidé přes 80 let, což je při nedostatku vakcín pochopitelné. Mezitím dobíhá očkování v domovech šťastného stáří, zdravotníků a papalášů. Avšak další skupiny se neplánují - ani přes 65, ani přes 50. Tolik vzývaný Izrael očkuje lidi ve skupinách podle věku po deseti letech. Jedině tak lze zabránit další nefunkčnosti elektronického objednávacího sytému, až se všechno spustí pro odhadem šest milionů lidí najednou!
Takže „strategie“ je to, co vypadne z Babiše na aktuální vládě.
Poznámka k bodu „i“: Na jednu neurologii docházejí jako pacienti starší lidé, kteří jsou postiženi právě na své mobilitě. (Vždy problém pro celou rodinu dostavit se k vyšetření.) I pozvali si je k očkování - které však Andrej Babiš mezitím zakázal! (Buďto sám, nebo přes zdravoministra.) Ano, měli vakcínu - kterou však museli vrátit. Jde totiž o fakultní nemocnici. (Neřeknu, klekánice jsou agresivní.) Bonbónek na závěr: Když to pak svým pacošům s omluvou sdělili, tak oni pochopili - však když rozhodl Babiš... Místo aby mu přerazili ruce!
Přímo KORO-KURIózní v této souvislosti je, že tenhle lodyha získal od společnosti Sisyfos Zlatý bludný balvan už za rok 2018 v kategorii družstev (které krom něho tvořili Tomio Okamura, Věra Adámková a další hvězdy českého politického nebe) „za blábolení a šíření pitomostí v oblasti zdravotnictví a vědy“. Tehdy to bylo kvůli premiérovu vychvalování homeopatik.
Myslete na to příště, až budete lodyhu v roli premiéra slyšet blábolit o tom, jak potřel koronavirus!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 26. ledna 2021
P.S. Omlouvám se všem lodyhám. Tento výraz značící nadzemní nedřevnatý stonek bylin nesoucích listy a květy byl vybrán náhodně, abych nebyl případně sprostý.
Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.