Už se mi to stalo minimálně dvakrát ve dvou různých partách. V jedné byl svržen bývalý alfa-samec a chtěl se vrátit na nejvyšší větev. Ve druhé se nový perspektivní samec zase hodlal vydrápat na místo slabého šéfa skupiny. Tito opičáci při tom vždy rozšiřovali lži a pomluvy o svých socích. Dvakrát jsem vstal na velkém sněmu a dvakrát jim do očí a zubů, vyceněných v neupřímném úsměvu, pravil:

"Pánové, lžete!"

A přidal krátký případ jejich podlosti. Nedovedete si představit, jaké opovržení padlo - na mě, že o tak vážených pánech hovořím tak nepěkně. Úplně jsem se diskvalifikoval v očích slušného pléna a zbožňovatelů oněch oslňujících opičáků. Lhářů. Od té doby vím, jak ošidné je osočovat veřejně lháře. Je lepší být napaden a bránit se, než takto útočit. (Ovšem nejdokonalejší vůdcové umějí zaonačit, aby obecenstvo přijalo verzi, že byli napadeni oni...)

Z tohoto hlediska je rozhodnutí ODS, že volební boj povede "slušně a věcně" rozumné a může přispět k jejímu volebnímu vítězství. Ovšem pochvala patří Ódéesce hlavně za to, že se tím snad sníží nikoli havlovská "blbá nálada", ale přímo permanentně "nasraná nálada" z konfrontačních polemik mezi současnými politickými lídry. (Když se tak hádají, pak jsou určitě xindlové všichni!)

Přišel s tím jako první Miloš Zeman, který šel vládě po krku - a měl úspěch. Avšak tehdy byla ČSSD v opozici. Zvlášť zdařilý byl v podobném počínání po Zemanově útěku od odpovědnosti jen ministr Škromach. Ale s nástupem buldozera Paroubka se tato taktika opět ve vedení ČSSD začala s úspěchem užívat. Buldozer si do vlády přivedl lidi podobně naladěné: pány Jandáka a Ratha.

Nebezpečí z "nasrané nálady" je to, že se ve štěkotu protivných politických smeček zhnusí volič a odmítne jít volit kohokoliv. Nebezpečí z těchto praček je v tom, že se jim tiše směje komunistická liška, před kterou pak nikdo nehlídá kurník.

Lidé, co radili Ódéesce, nejspíš vědí, že ani předložení předmětů doličných nepřesvědčí věřícího o tom, že jeho vůdci jsou pacholci. Věřící straník bude volit své alfa-samce, i kdyby byli odsouzeni, protože to by pak v tom byli nevinně. Věřící volič bude volit svou partaj, ať už ta povede svou kampaň jakkoli, anebo ať bude protikampaň jakkoli útočná, podlá a "investigativní". Tím spíš je bude volit, když jim bude ideologický nepřítel nadávat! Kdyby nás chválili, bylo by to podezřelé, řekne si logicky.

Volby rozhodnou váhaví nevoliči. A tady je snaha ODS o slušnost kampaně rozumná, ale může být pro ni i trochu nebezpečná. Je totiž třeba nepolevit z buldočí vytrvalosti a sice slušně, leč asertivně se bránit programové agresivitě. A to chce hodně trpělivosti a vytrvalosti, přičemž nejsem tak zcela přesvědčen, že ji lídři ODS mají.

Ale existuje tu nebezpečí jiné, mnohem vážnější. Postup ODS totiž může vést k výsledkům jenom v prostředí demokratické společnosti. V prostředí, kde o zásazích policie nerozhodují premiér a ministr vnitra, kde soudům neporoučí ministr spravedlnosti, kde tajné služby, prolezlé pozitivními lustráty, neslouží aktuální politické objednávce a hlavně - v prostředí svobodných médií. A tu je obrovské nebezpečí!

Protože: politik nemůže štěkat a vrčet na své politické rivaly. Média mohou a musejí vrčet na kohokoli. Zprdnout Topolánka za výroky o "noci dlouhých nožů", Cyrdu Svobodu za politické líbání ruky papeži, Zelené za antijaderný populismus, komunisty za propagaci komunistických zločinů a socialisty za zavádění reálného socialismu.

Když se dá médiím obojek na krk a košík na tlamu, nebo i když se tím jen pohrozí, jde o těžkou ránu pro svobodu šíření informací. Tedy pro možnost odhalování lží. Proto média mohou a musí vrčet a štěkat, když slyší Paroubkovy hrozby na svou adresu. A já vrčím, protože mému vrozenému liberalismu se nelíbí vracení totalitních praktik. Štěknu si příště. Teď se jenom vrátím k další možné překážce, která může bránit volebnímu úspěchu ODS.

Vláda totiž občany korumpuje tisícovkami na pastelky a acylpyrinem zadarmo. Opičáci jsou rádi, když alfa-samci hodně křičí a ramplují prázdnými konzervami. Kvůli umírněné taktice možná ODS prohraje volby. Ale musí se něčím odlišit od vlády a v tom jí politické nezpůsoby současné sociální demokracie velice pomáhají. Byla by tu další možnost - být ještě vulgárnější než Jandák, sprostší než Rath a demagogičtější než Paroubek. A přijít tak i o své sklaní příznivce...

Avšak co se stane, jestli tato v současnosti nejsilnější politická strana se svou proklamovanou slušností prohraje volby? Lepší slušně prohrát, než vyhrát pomocí faulů a podvodů! Proto tomuto pokusu a potažmo i Ódéesce držím palce, a proto ji otevřeně chválím. Ale když vyhraje veřejně proklamované sprosťáctví na úrovni reality šou, co pak bude s námi, opičím národem?

Budeme mít takovou vládu, jakou si zasloužíme. Vládu opičáků.

Psáno v Praze dne 5. prosince 2005