ŠAMANOVO DOUPĚ: Planetky se blíží!
Tak, a teď jsem vám prozradil něco z konce knížky Asteroidy, komety a meteority, které mohou ohrozit Zemi, kterou nedávno vydalo nakladatelství TALPRESS, kteréžto je známo lépe jako vydavatel hlavně fantastiky, zejména slovutné řady Terryho Pratchetta o Zeměploše. Tentokrát se nedovíte nic o plochozemi, ale dosti o našem vesmíru a nebezpečí, které na lidstvo číhá ze strany meziplanetárních balvanisek. Nejde o žádné sci-fi, ale populárně naučnou knížku, která vyšla v New Yorku roku 2003. Knihu před jejím českým vydáním ještě upgradeoval ředitel Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy Ing. Marcel Grün, takže jsou v ní zaneseny i novější poznatky, včetně těch, které byly publikovány vloni na pražském kongresu Mezinárodní astronomické unie. Takže se tu už píše o "trpasličích planetách", mezi které "spadnul" Pluto, nebo o výzkumech na Saturnově měsíci Titan, kde metanový déšť šlehá kameny ze zmrzlého oxidu uhličitého a nad hladinou metanoetanové kaše se válejí chuchvalce oranžové mlhy...
Nejdříve se dovíme něco o původu Sluneční soustavy a Země. Pak si můžeme přečíst o dávných katastrofických i ne tak dávných (Tunguzka) dopadech nebeských těles na povrch naší planety a stopách po těchto nárazech. Následuje výčet impaktů na dalších planetách a jejich měsících. Poté je nám předvedena nebeská zvířena - asteroidy, komety a třeba i kentauři. Ti vypadají jako planetky, ale občas se chovají jako komety. Je nám vysvětleno, jak vznikají impaktové struktury a popsány globální změny po velkých nárazech. Mezi ně může patřit i přepólování zemského dynama.
Předpokládaný postup je tento: Nejdřív náraz, z toho vyplývá globální ochlazení, zvýšení zalednění v okolí pólu, z toho plynoucí změna rotace, čímž se mohou narušit stoupavé proudy v tekutém vnějším jádře Země - a bác ho, přepólování máme tady. Tedy možná...
Mohou nastat celé deště komet, pokud se ke Slunci přiblíží fiktivní Hvězda smrti, která s ním tvoří dvojhvězdu. Ale nebojte se - pan Grün vám řekne, že taková hvězda neexistuje. A co Planeta X? Jo - těch budou snad stovky, ale nebudou mít tak mocný vliv. Anebo se může Slunce při svém běhu Galaxií (zase) dostat do blízkosti hmotných uskupení, která rovněž spustí smrtonosný déšť... Už mockrát biologické druhy vymíraly a často se termíny těchto událostí dají spojit s konkrétními srážkami.
Ačkoli se pokládám za dosti poučeného, měl pro mne text místy objevný charakter - posledních patnáct let jsem sledování astronomických novinek poněkud zanedbával. Jednou z předností této knihy je, že komplexně mapuje současný stav znalostí o vesmíru dříve, než přijde ke svému vlastnímu tématu. Už v začátku vývoje Sluneční soustavy totiž bylo zaděláno na Kuiperův pás i Oortův oblak, proměny Slunce měly vliv i na dnešní tvářnost všech planet. No a pak nejhlavnější předností zůstává samotný námět - totiž jak může být ohrožena Země z vesmíru. Musím přiznat, že při četbě jsem už dostal dva nápady na své budoucí povídky.
Ostatně námět knihy byl už mnohokrát ve sci-fi zpracován. Snad i proto se do vydání této knihy odvážilo nakladatelství, které vydává o vesmírech poněkud jinou literaturu. Ale ani žádnému fanovi neuškodí, když si přečte něco o fantastice reality.
Knížka je místy spíše populární, než naučná, takže se v ní autor dopouští zjednodušení, která jsou až zavádějící. Někdy jsou nepřesná, jindy jde o vyslovený nonsens. To však ihned napraví Marcel Grün svou poznámkou, kde uvede věci na pravou míru. Občas je totiž Erickson až spekulativní. Třeba uvádí jako fakt teorii amerického geologa a selenoga Farouka el-Baze, že "Pražská kotlina" (míněno česká - tj. ďolík o průměru 350 km) je největší impaktovou strukturou na Zemi. "Soustředné kruhové vyvýšeniny a sníženiny obklopující město napovídají, že Pražská kotlina byla opravdu meteoritovým kráterem. Budovy v samotném městě byly postaveny z kamenů, které obsahují staré impaktové vyvrženiny. Navíc zelené tektity vytvořené z taveniny vzniklé při impaktu byly nalezeny v oblouku, který sleduje jižní okraj pánve." Naštěstí přispěchá Marcel Grün a v poznámce tuto myšlenku zavrhne a zmínku o zřejmě vltavínech uvede na pravou míru - jejich zdrojem byl jiný impaktní kráter, totiž Ries. Původně nadšenému čtenáři pak spadnou klapky a začne být zdravě kritický, zejména když následuje popis množství dalších impaktních kráterů, u kterých je na devíti stranách textu devětkrát užito slova "pravděpodobně". Možná jo - možná ne?
Další výtka se týká obrázků, které někdy nekorelují s textem, ke kterému se váží (obrázek 20 ukazuje deskovou tektoniku, text na něj odkazující vznik impaktních pánví).
Tyto hnidy na kráse vznikly nejspíš proto, že kniha má ve skutečnosti dva autory: Jona Ericksona a Marcela Grüna. Krom poznámek a doplnění textu o novinky z posledních let se mi zdá, že MG užitečně zasahoval do textu i v jiných místech, aby ho zbavil nesnesitelné lehkosti, se kterou Američané dokážou vydat souborné dílo Shakespeara ve dvaceti stránkách...
Tahle kniha má však stran 326 a musel se do ní vejít celý vesmír i všechny katastrofy, které už naši Zemi potkaly, i ty, které nás teprve čekají. Zbylo místo i na velice užitečný patnáctistránkový slovníček, který vám dovolí blufovat o astroblémech.
Takže až vám budou v létě nad hlavou svištět Aquaridy nebo Perseidy, něco si přejte!
**************************************************************
Jon Erickson: Asteroidy, komety a meteority, které mohou ohrozit Zemi
Přeložil, dopsal, komentoval, ilustracemi a tabulkami doprovodil Ing. Marcel Grün.
Vydal TALPRESS, 2007
Cena 399 Kč, avšak se slibem, že v červenci by měl být na stránkách nakladatelství otevřen levnější e-shop pro všechny, kteří rádi nakupují přes internet.
Psáno v Praze dne 28. června 2007