Sobota 17. května 2025, svátek má Aneta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ŠAMANOVO DOUPĚ: Píšeš jako prase

diskuse (173)
Na pravidelném sčuchu dávných kamarádů jsem neopatrně sdělil, že jsme byli se ženou v kině na filmu "Líbáš jako bůh". Ozval se šum údivu. Jak jsem prý na něj mohl jít, když má tak děsné recenze? Rozhlédl jsem se tedy po internetu a zděsil se: skutečně, ty recenze jsou děsné.

Tak například na MovieZone.cz jsem si přečetl z klávesnice nicka imf. :

"Čeští důchodci za kamerou a před kamerou totiž příliš legrace nám mladým nedopřávají. V Líbáš jako bůh se snaží chytat třetí mízu, posílat zamilované smsky a v marném pokusu o žánrovku vysvětlit všem generacím, že životní lásku můžete lovit i za hranicí padesátky. Zní to pekelně, zvlášť ze scenáristického pera a režijní taktovky Marie Poledňákové, která to nejlepší divákům odkázala před několika desítkami let, a teď už se jen snaží točit nenáročnou zábavu pro své vrstevníky. Obávám se, že většině z nich se bude Líbáš jako bůh nehorázně líbit, stačilo změřit decibely smíchu v sále, a hned je jasno."

Šamanova recenze recenze: Čeští důchodci umějí mnohé, například i po padesátce točit filmy a milovat. To spíše nová generace mlamojů a frikulín v sobě objevuje autetickou namyšlenost dávných esesmáků v modrých košilích, kteří vždy dokázali mluvit za "nás mladé". Mlaďoch se obává skutečně oprávněně, lidi šli na komedii a bavili se na ní.

Na www.gorilla.cz zase jistý/á Ruut prozrazuje pointu už v nadpise: "Líbáš jako Bůh redefinuje význam sousloví česká komedie. Bohužel..." Doprovázeno podtitulkem: "Všimla si Marie Poledňáková že Festival otrlého diváka už skončil? "

I když je film u diváků úspěšný - neboť je točen ve stylu televizních seriálů - musí se prý "posuzovat v kontextu celé kinematografie". Krom slabé zápletky je podstatným problémem, "když jsou všechny postavy naprosto odbytě načrtnuté a chovají se totálně nesmyslně". Jsou pochváleni "mučedníci" - "úplně všichni, kdo na tomto projektu s Poledňákovou museli pracovat. Po technické stránce nemám moc co vytknout - kamera, hudba či střih jsou v pořádku." No tak sláva. Strašná však byla hlavní hrdinka v podání Kamily Magálové. U té Ruuta/u krom jiného "nejvíc rval uši její slovenský přízvuk". Nepozorný/á recenzent/ka si nevšiml/a glosy o vyrůstání v Bratislavě, ani toho, že v Česku žije sto tisíc Slováků. Proč by v českém filmu nemohla hrát Slovenka Slovenku, která žije v Praze?

Recenzující persona byla vskutku nepozorná, když tvrdí, že Poledňáková považuje nejspíš "za vrchol vtipnosti nesmyslnou reakci ´Na to ti sere bílej tesák´, kteroužto vyprovází Bohunka velmi často své oponenty." Za á) - bylo to jen dvakrát, za bé) jde o parafrázi sloganu, kterou už asi znají jen ti zfanatizování starci nad padesát, totiž "na to ti sere pes". Další nepozorností je v tvrzení o ubohosti vtipu číslo 4: "Milenci jdou kolem bagru, ona: ´Hele náš bagr´, on na to: ´Ale my přece nemáme bagr´. A odkráčí dál." Tak za prvé - nejsou to milenci, ale prastaří manželé, kteří si do přírody vyrazili na kolech. A za druhé - partnerka je podnikatelkou ve stavebnictví - a chlubí se novým přírůstkem do vozového parku, což manžel nechápe. Ani recenzující. Nepovedenost vtipu číslo 5 prý je v této podivnosti: "Kolikrát jste na koncertě skupiny Divokej Bill viděli pankáče s číry a na tom samém koncertě partu téměř důchodců, která se sem přišla rovněž pobavit?"

Tak tedy, téměř pochcánku, "téměř důchodci" - tedy dospělí - mají v jakémsi restauračním zařízení oslavu. Ve vedlejší hale se svíjejí za zvuků zmiňované muziky mlaďoši - starci za nimi nejdou, to naopak jeden mlaďoch kolabuje před barákem po fetu, proto za ním přijíždí sanitka s lékařem, jehož hraje Oldřich Kaiser, tedy milenec oné Slovenky. Mimochodem, tahle scéna je asi nejsilnější, když do poklidného života rodinné komedie sáhne pařátem mladá smrt - a ten Bill při tom skutečně válí!

Špatným vtipem je prý za šesté toto: "Košer není, ani když má úspěšný spisovatel Karel během filmu několik výstupů ve svém televizním pořadu ´Sejdeme se v posteli´ !!!" Ten pořad sám o sobě není vtipný, ale trapný, avšak pouze ilustruje Karlovu trapnost. Nevím, co na tom není "košer", když se o něčem takovém Tóra nezmiňuje.

Šamanova recenze recenze: Jsem zděšený, jak u tak (předpokládám) mladistvé psavé osoby vystrkuje růžky nesnášenlivost a až nenávist ke starcům nad padesát a k rodným sestrám Slovenkám.

Naprosto nejzoufalejší je však recenze člověka, který se podepsal jménem. Na aktualne.centrum.cz se vyblívá Kamil Fila takto:

"Na některých plakátech jsou titul filmu a jméno režisérky tak blízko u sebe a vyvedeny natolik podobných písmem, že je můžeme číst dohromady: Líbáš jako Bůh Poledňáková. Marie Poledňáková, královna normalizační filmové zábavy, tu je povýšena na samotného Boha. Slovo "normalizační" nechápejme ve významu "přesvědčeně komunistické" - principem normalizace naopak bylo zapomenout na vše politické, což znamenalo dát lidem guláš, chalupy a dovolené v rámci ROH a zemí RVHP. Kolem zařizování bytu, sycení hladových krků a plánování, kam ve dnech volna, se točila celá existence, kdy lidé nakonec zapomínají, v jakých podmínkách žijí, a připadá jim pak snesitelné-normální a "přirozené"."

Načež následuje autenticky normalizační odsudek: "Důležité přitom je, že z filmů nelze ani na okamžik vyvodit, že by cokoli odsuzovaly." Například "marasmus, který panuje v české politice." ..."všichni se chovají odporně pragmaticky a film jim jejich slabosti omlouvá (= nekritizuje a neodsuzuje)". Kde je tepání zlořádů, soudruzi? Něco tak obludně hloupého jsem četl naposledy v recenzi na dávný "normalizační film" "kolaboranta" Jiřího Menzela, který natočil podle knížky "komunisty" Vančury Rozmarné léto. Originální bolševik někdy v devětašedesátém roce (minulého století) téměř stejnými slovy odsuzoval tento film, že "neukazuje pravdivě život socialistického člověka". Proč musím po čtyřiceti letech číst téměř doslovnou debilitu z klávesnice v demokracii vyšlechtěného recenzenta?

Fila dále strhává: "Film přitom totálně selhává po dramaturgické stránce, neboť postavy nemají jednotnou povahu a jejich činům schází motivace." Jéžíšmarjá! Proč by měly mít postavu "jednotnou povahu"? Jeden je intelektuální spisovatel, druhá primitivní novoburžujka! A motivace - i u mužů a žen přes padesát je přece jasná, je to libido. Tedy smyslnost, touha, žádostivost, pohlavní pud, jestli vám to, nevážený pane Filo, není jasné.

Samotné Filovo libido se však ukájí v masturbační nenávisti: "Základem jejích (Poledňákové) filmů byly, jsou a zůstávají absolutní nevkus, trapnost a amorálnost, které se vydávají za humor a pozitivní pohled na svět." "Je to vylhaná slátanina a úplně umělá fikce, která jen předstírá, že má něco společného se životem. Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že film vypovídá cosi o každodennosti, spatřuju cosi obzvlášť arogantního a nesoudného ze strany autorky, která od normalizace zřejmě žije v alternativním vesmíru, kde nepociťuje materiální nedostatek ani jiné podoby opravdového, duševního trápení."

Recenzent se nakonec přiznává: "Uvědomuju si, že se na závěr téměř nabízí omluva za to, s jakou gustovní nenávistí je tento článek napsán. Věřte ale, že vše bylo spácháno v dobré víře, že v dějinách kinematografie jsou stovky a stovky lepších komedií, a že je možné žít hodnotnější život, než jaký nám k identifikaci nabízí Marie Poledňáková."

Poledňáková nám nic nenábízí "k identifikaci", troubo. Ona popisuje skutečnost, a ne nějaký "socialistický hodnotný život, jaký má být"!

Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že jsme četli literární útvar, známý ve slušné společnosti jako "recenze", a že to bylo psáno "v dobré víře", spatřuju cosi obzvlášť arogantního, nesoudného a až jezuitského ze strany autora.

Kamil Fila se jinde vyznává ze svého přesvědčení, "že česká kinematografie je v hluboké krizi už od dob normalizace a po revoluci se tato krize ještě prohloubila. Pro mě je český film jako pojem, škola, nebo národní kultura úplně mrtev a upřímně mě nezajímá, nudí a mnohdy i otravuje. Bohužel, abych nebyl snob, musím na české filmy chodit, abych si tento dojem mohl obhájit před ostatními, benevolentnějšími lidmi. O to víc pak v kině trpím." Tedy přesněji - aby nevypadal jako snob, jímž evidentně je.

"Ubohá normalizátorka" Marie Poledňáková se pod Kamilovým jiskrně plamenným zrakem dostává do skutečně dobré společnosti - mezi režiséry, které Fila nesnáší: "Nesmírně přeceňovaní jsou podle mě Saša Gedeon (Návrat idiota) a zvláště Bohdan Sláma (Divoké včely). Jeden má nad sebou příliš velkou kontrolu a ten druhý je chaot, kterému čirou náhodou občas vyjde nějaká scéna. Jan Svěrák má největší sílu i slabinu ve své touze být malým českým Hollywooďanem. David Ondříček je mi svou snahou být "cool pro mladé" vyloženě protivný, jeho snaha o světáckost je esencí malosti. Naprostou samoúčelností mě štve F.A. Brabec. Nejsem si jist, jestli mají budoucnost dokumenty Vachkovské školy nebo filmy Jana Němce a Petra Marka - je to tak minoritní až o tom přestává být zábavné diskutovat a uvažovat, protože se člověk nechtěně stává členem jakýchsi uzavřených sekt. Mým nejoptimističtější přáním je, aby většina lidí, kteří u nás točí, přestali točit vůbec. Tato předpověď se mi, bohužel, nesplní.:) ?"

Kamil Fila byl ještě nedávno student (*1980), jeho výlevy by se tedy snesly. Jenže odnedávna se sám stal "filmovým pedagogem" (VOŠP, FF MU, FAMU). Obdivuje prý "asijské filmy". Ať tedy píše recenze o "asijských filmech" a nenutí se do masochistických návštěv českých filmů. Ačkoliv se zmiňuje o svém antikomunismu, stylem svého psaní se přibližuje ke svému nechtěnému vzoru, dávnému rudoprávnímu recenzentovi Janu Klimentovi. A to zejména bolševickou nenávistí a tupou hloupostí, která se maskuje pseudofilozofickými výrony úvah typu "k tomu, abychom porozuměli dnešku, potřebujeme nové pojmy a cesty chápání, takže díla postmoderních filozofů jsou stále aktuální." A teď tedy "vychovává" naši sebevědomou demokratickou mládež a učí ji psát co nejvíce urážlivě, protože to je "cool", "postmoderní" a možná, nedej Bože, i "gender"...

K samotnému filmu: Oldřich Kaiser zažívá nečekaný comeback, už jen jeho výkon stojí za shlédnutí flmu. Známá "pelíškovská" hvězda nových českých komedií Eva Holubová zde vybočila ze šuplíku hodných a sympatických ženušek a hraje ženského zloducha, líčící pasti na svého nevěrného manžela. Dokonce v jedné scéně bez zábran předvádí svou smyslnost! Ale decentně, prosímvás. Recenzeti zapřeli i typicky poledňákovsky vedené dětské herce, kteří se zde uplatní pouze v omezené míře, avšak nikoli nezanedbatelně. Jednou z vedlejších linií je i osud mladého tatínka na "mateřské dovolené", kterého uvrtání k domácím pracem frustruje natolik, že si nachází milenku... Dokonale zrcadlový obraz podobných žen! Ve filmu je popisován i fenomén mobilů i esemesek, které se snaží ovládnout i generace nad padesát a občas přitom vyrobí kiks. "Líbáš jako bůh" je původně text esemesky, kterou hlavní hrdinka odešle omylem všem lidem v adresáři. Ale zatímco užvaněnější režisér by jen na tomto dovedl vystavět celý film, tady se tento zádrhel přiměřeně a hlavně rychle vysvětlí. Krásná je také scénka, kdy v milionářském přepychu sto padesáti metrů čtverečních vlastního domečku se úspěšná podnikatelka Holubová dívá přes bazén na dvě tempa na rozoranou okolní krajinu, a přitom si zasněně vzdychne: "Tak toto všechno jsme dokázali!"

Ještě pro ty recenzenty, kteří nečekali na konec titulků: V jejich průběhu proběhne scénka, ve které si Lucie Bílá vystřihne svou oblíbenou postavu cikánské krásky. Tady navíc z břicha jejího partnera čouhá nůž. Inu, vášnivá to žena!

Film je klasickou současnou českou komedií, která bez nějakého násilí a velice věrohodbě zobrazuje současné reálie - tedy absolutně mimo svět politiky. Během jeho sledování jsem nezaznamenal jediný zádrhel, jediný hřebík, který by trčel z díla a shazoval jeho pravděpodobnost.

Šaman doporučuje divákům ke zhlédnutí dříve, než film provaří televize. Pozornější pamětníci najdou i drobné odkazy - třeba na Svěrákovu Jízdu. Teda ale v pětapadesáti...

A hulvátským recenzentům, kteří chtějí nasbírat co nejvíce bodů tím, že se budou předhánět ve vymýšlení nejoriginálnějších sprosťáren, jmenovitě Kamilu Filovi, navrhuju: Když mají rádi brutální filmy, tak nechoděj na Poledňákovou! A když už tam choděj, tak pak vo tom nepíšou, voni vole!!!

Na ty jejich recenze jim totiž sere Bílej tesák...

Psáno v Praze dne 2. března 2009

Ivo Fencl
17. 5. 2025

Krásnými časy se míní roky 1880-1912.

Jan Kovanic
17. 5. 2025

Novotný má teď svou vlastní huť v Novém Boru.

Lika
17. 5. 2025

Zmrzlý kalendář

Gustav Sitař
17. 5. 2025

Nemálo Američanů vnímá situaci v USA jako souboj.

Aston Ondřej Neff
14. 5. 2025

Chystaná smlouva s Korejci mohla být nepopiratelný úspěch

Aston Ondřej Neff
15. 5. 2025

O co jde vládní sestavě v předvolební kampani?

Aston Ondřej Neff
16. 5. 2025

V tomto světě je možné všechno.

Úpadek německého hospodářství je zjevný každému.

Benjamin Kuras
14. 5. 2025

Amerika ji za to peskuje, Evropa jí za peskování nadává.

Lidovky.cz, ČTK
17. 5. 2025

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa pracuje na plánu trvale přesídlit až milion...

Josef Kopecký
17. 5. 2025

Hnutí Starostové a nezávislí si na celostátním sněmu v Praze zvolí vedení. Zároveň STAN představí...

Lidovky.cz, ČTK
17. 5. 2025

Bývalá velvyslankyně Spojených států na Ukrajině Bridget Brinková v pátek ostře napadla prezidenta...

Zbyněk Petráček
17. 5. 2025

Parlament jasnou většinou zvrátil rozhodnutí, že Belgie „vystoupí z atomu“. Tak to hlasování...

VJ Václav Janouš, lupr Lucie Procházková, svm Matěj Svěrák
16. 5. 2025

V nemocnici v Táboře na jihu Čech v pátek hospitalizovali pacienta, u kterého se večer objevily...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz