Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pane Kovanici, to jsou opravdu kydy, které mne ve Vašem případě docela překvapily. Goebels by Vám mohl závidět...

Ano, jen spousta urážlivých keců, nic víc.

Oba moji rodiče jsou členy KSČ a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Socialistické akademii. Tato činnost rodičů jakož i jejich názory a debaty v této oblasti přirozeně ovlivňovaly mé sourozence i mě. Otec mi vysvětloval různé společenské jevy na příkladech z praxe, na příkladech příbuzných a známých a budoval tak u mě správný náhled na svět a schopnost orientace.

Po dobu základní školní docházky jsem byl členem Pionýra, bez funkcí. Na gymnáziu jsem vstoupil do SSM, kde jsem se účastnil i politického vzdělávání v Leninském kroužku. Funkci jsem nevykonával.

Velmi příznivý vliv na mé dětství měla kromě otce osobnost mého dědy, kterého jsem považoval za vzor dobrých lidských vlastností. Vážil jsem si ho pro jeho skromnost, životní zkušenosti, vztah k lidem i k práci. Byl jedním z důvodů, pro které jsem později požádal o přijetí do strany.

Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil.

Zdroj: https://www.idnes.cz/volby/petr-pavel-zivotopis-pr...

Z článku je jasně vidět za koho autor kope. Hodil špínu na bývalého prezidenta a obvinil jej z alkoholizmu protože pil ze zdravotních důvodů Becherovku ale ikona demokracie Václav Havel také nebyl abstinent, když dva dělají totéž není to totéž. Jmenované politiky počínaje Filipem Turkem opozice potřebuje jinak by toho na Babiše moc neměla a nemohla by se pokusit o Vítězní únor.

S tím pitím Becherovky ze zdravotních důvodů jste pobavil.

Taky se rád napiju, ale zdravotní důvody si nevymýšlím.

O nějakém současném Vítězném únoru ani nemluvě. Leda tak "suchý únor", když chce někdo blbnout.

Několik zásadních věcí v článku chybí:

- Macinkovy SMS odešli soukromé osobě, která nemá s Kanceláří prezidenta žádný oficiální vztah

- Prezident zveřejněním deklaroval, že důvěrná komunikace s ním je vyloučena

- Prezident přiznal roli Petra Koláře - že hraje významnou roli ve schvalování ministrů

Jinými slovy - Chvilkaři přišli podpořit především Petra Koláře...

OdešlY. Ale ne ve věci soukromé, nýbrž politické, takže lžete jako obvykle.

RE: "Stanislav Kubů

4. 2. 2026 15:04

E. Beneš je bohužel pěknou ilustrací teze, že "Ďábel nehraje podle pravidel". On si fakt myslel, že ty komunisty i se Stalinem v čele tak nějak přechytračí a převeze. A pak najednou zjistil, že jim posadil republiku na lopatu."

-------------------

nesmysl, dejiny/historii je nutno vzdy posuzovat v dejinnem kontextu doby/realii, soudruh Benes hral s kartami jake mel v ruce, a hlavne mel osobni zkusenost jak s nim/vladou v Londyne Britove zachazeli, v podstate az do porazky Wermachtu u Stalingradu si Britove nechavali zadni vratka pro jednani s Nemeckem a "samozrejme" uznavali platnost Mnichovske dohody. A soudruh Benes, jako zkuseny diplomat vedel ze v povalecnych jednani potrebuje vlada CSR velmoc ktera se za jejich pozadavky postavi, k cemuz se soudruh Stalin/SSSR smluvne zavazal, to byla ta smlouva v roce 1943 v Moskve. Navic to zdalea nebyla pouze CSR, nybrz i dalsi zeme ktere po valce koketovaly s komunismem, napr. Italie/Francie ale i GB, kde soudruh Churchil/Tories utrpeli tezkou volebni porazku. Za tzv. Vitezny unor nesou hlavni "zasluhu" tzv. demokraticke strany ve vlade, ktere chteli usporadat stejny podraz na komunisty jako v roce 1921, kdy zamerne vyvolali vladni krizi a nasledne byla jmenovana urednicka vlada, jenze tentokrat byli komuniste na tuto variantu pripraveni.

Tusim Bologna v Italii, tam komuniste ridili mesto desitky let/snad az dodnes?

-------------

https://www.jstor.org › stable › j.ctt32bkcs

Politics and Symbols: The Italian Communist Party and the Fall of ...

Stretching out into the periphery of Bologna, behind the train station, just beyond the old walls of the city, lies the quartiere of Bolognina (little Bologna). In a city that symbolized Italian Communism, a city ruled by a Communist mayor since the fall of Fascism, Bolognina was Communism's popular epicenter.

Jako obvykle, kecáte. Britové s Německem (Třetí říší) nejednali ani když jim bylo ouvej, natož po vstupu USA do války. Mnichovskou smlouvu nechtěli "oduznat", ale Československou exilovou vládu uznávali. Pochybná byla naopak role SSSR, až do června 1941 spojence Třetí říše.

Benes hral s kartami jake mel v ruce, to nejen on, ale třeba i DeGaulle. Každý hraje s kartami, které má (a občas blufuje, ale to se nemusí vyplatit. Jednáním se Stalinem Beneš sice Brity trochu přimáčkl, ale vše se stejně řešilo až po válce.

Stalin se za ČSR postavil tak, že ho schramstl. Beneš se domníval, že to nějak uhraje, ale protože už byl starý, měkký (tvrdý jen na Sudeťáky) a nohy mu podráželi čeští komouši i část socdemáků, tak neuhrál.

Komouši působili problémy i v jiných zemích, to ano, ale pokud nebyly pod vlivem nebo rovnou okupovány SSSR, tak po čase neuspěli.

Nemáte prosím vás někdo hadr? Marmeláda pravdy, lásky, slušnosti a sebehřejivého dobra mi teče po obrazovce!

Ano, Turek, Okamura, Babiš, Fico či Trump jsou pravda často snadnými terči pro šípy střílené z morálního piedestalu, protože bývají nekonzistentní, nejednají podle pravidel, jsou obhroublí a především proto, že nabourávají "liberálně-demokratickou" ortodoxii. Co ale autor nezmiňuje je to, že všichni tito zmiňovaní "extrémisté" byli do politiky vyneseni vlnou odporu vůči extrémismu skutečnému , který se zmocnil všech těch euromainstreamových slušných a spravedlivých, co jedí vidličkou a nosí brýle. Jak jinak totiž nazvat otevření hranic masové ilegální imigraci, zavedení nekonečna pohlaví či ekonomickou sebevraždu green dealem. Obyčejný člověk sice neumí provést sofistikovanou analýzu těchto fenoménů, ale cítí (zcela správně), že jsou existenčním ohrožením západní civilizace a děsí ho, že to mainstream tvrdošíjně popírá.

Nahrazení čerta ďáblem obvykle nepřinese nic dobrého.

Vyměnit progresivisty za více či méně otevřené fandy Ruska, děkuji, nechci.

E. Beneš je bohužel pěknou ilustrací teze, že "Ďábel nehraje podle pravidel". On si fakt myslel, že ty komunisty i se Stalinem v čele tak nějak přechytračí a převeze. A pak najednou zjistil, že jim posadil republiku na lopatu.

Abych to vzal stručně, viz jeho dvě cesty do Moskvy a tzv. Košický vládní program. A celou sadu jeho dekretů v roce 1945. Vítězný únor byla už jenom třešnička na tom prohnilém dortu. Bylo dějinnou spravedlností, že se toho dožil.

Víte, oni nám to říkali v 50 letech ve škole, "všude tam, kam přišla Rudá armáda, je komunismus..." Kam přišli Američané, tam komunismus není.

Což Bůh nezařídí, abychom byli té kreatury na hradě zbaveni...

Funkcionář zločinné organizace stoupencem demokracie? To je jako tygr vegetariánem. Zcela neodpracovatelné je jeho schvalování okupace vlasti cizí mocností, pasovalo ho na proruského kolaboranta.

Ziegler si změnil jméno?

Pavel není obětí okolností, ale jejich aktivním využivatelem – od normalizační armády až po dnešní hradní politiku se vždy dokázal přesně zařadit tam, kde se kariéra posouvá dál.

Tvrzení, že se pohybuje v mezích ústavních zvyklostí, zakrývá fakt, že tyto zvyklosti ohýbá selektivně a výhradně proti politickým soupeřům, nikoli proti spojencům.

Vliv Petra Koláře není konspirační fantazií, ale reálným přesunem rozhodování na nevolený poradní kruh, který si prezident osvojil místo vlastní politické odpovědnosti.

SMS Petra Macinky nebyly hrozbou demokracie, nýbrž záminkou k demonstrativnímu předvedení prezidentské moci a morální nadřazenosti.

Bez hysterické reakce Hradu by žádná mobilizace davu nenastala a Minář by neměl co „bránit“, protože by nebylo proti čemu.

Pavel zde nehraje roli posledního obránce demokracie, ale vhodné figurky v konfliktu elit, který se tváří jako boj dobra se zlem.

Srovnání s Edvardem Benešem je falešné, protože Beneš čelil reálnému převzetí moci, zatímco Pavel čelí jen politické konkurenci, již odmítá akceptovat.

Argument o Pavlově vzdělání není elitářský, ale věcný – jeho formace v rigidním vojenském prostředí se promítá do autoritářského chápání role prezidenta.

Právě proto text autora nepůsobí jako varování před ohrožením demokracie, ale jako její zjednodušená mytologizace ve prospěch jednoho muže.

Má to autor prostě zjednodušené na opačnou stranu, než vy.